Podvedeš-li mě podruhé…
Jan MájíčekNávrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové nápadně připomíná ten, který kdysi ordinoval Jaromír Drábek. Dokáže současná sociální demokracie vygenerovat skutečně levicového politika nebo političku?
Při návštěvě Litvínova představila ministryně práce a sociálních věcí (ČSSD) návrh, který by měl zpřísnit pobírání životního minima. To by mělo nově náležet jen těm, kteří přijmou veřejné práce. Podobný nástroj zavedl už ministr Drábek (TOP09). Ten s ním narazil nejen u řady pracovníků Úřadů práce nebo demonstrantů z hnutí proti neoliberálním reformám, ale nakonec i u Ústavního soudu. Ten poslední odmítl podmiňovat vyplácení sociální dávek povinností nastoupit na veřejné práce, neboť to zavádělo neústavní institut nucené práce.
Je děsivé, když se nový represivní návrh snaží hájit stranický kolega Marksové-Tominové Jeroným Tejc slovy, že „naším cílem je, aby ti, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, mohou pracovat, a odmítli nabídnutou příležitost, spadli na existenční minimum — a zároveň byli motivovaní tím, že mohou mít životní minimum“. Srdce nezaměstnaného by zaplesalo nad tou dobrotou, kterou nám sociální demokraté prokazují.
Paní ministryně nyní přichází s podobnou variantou — prý sociálně citlivou. Místo odebrání dávek úplně, budou ti, kterým se nechce otročit jen proto, že nemohou najít odpovídající zaměstnání, dostávat místo životního minima (3410 Kč) minimum existenční (2200 Kč). Nechme nyní stranou, že tyto částky jsou, stejně jako minimální mzda (a české mzdy obecně), směšně nízko.
Jak Marksová-Tominová, tak Jeroným Tejc ukazují hloubku neporozumění problému. Zejména u ministryně práce a sociálních věcí je to jen další zklamání. Prvním šokem pro příznivce této „levicové“ političky ČSSD byl její výrok o tom, že chce raději motivovat lidi k práci, a proto nebude zvyšovat existenční a životní minimum. „Aby se opravdu vyplatilo pracovat, a ne být na sociálních dávkách,“ dodala ministryně za ČSSD v listopadu loňského roku.
Problematické je už jen přistoupit na argumentaci, že „lidé nechtějí pracovat“. Ten, kdo tyto argumenty přijímá nebo je dokonce sám opakuje, nikdy neměl hluboko do kapsy. Jak už název obou sociálních dávek sám naznačuje, měli bychom z nich moci žít, resp. existovat. Levicová politika je ale postavená na tom, jakou kvalitu má život člověka. Nestará se jako pravice pouze o formální svobody, ale také o podmínky, za který je ta která svoboda možná. Práce musí být především smysluplná a důstojná. Zatímco to první je těžké zajistit, to druhé by tolik úsilí nestálo, pokud by náš pohled směřoval na systém, a ne na jeho oběti.
Jestliže si ale politici neumí představit, že by svět mohl vypadat jinak, nutně se musím pohybovat ve vyjetých kolejích „zdravého rozumu“ a „realistických možností“. Potom už je jen krůček k opakování povídaček, tu o nepřizpůsobivých, tu o lenoších na dávkách — říkají je přeci všichni, tak to musí být pravda.
Sociální demokracie ale prokazuje nejen politikou Marksové-Tominové, že od ní žádnou změnu v tomto přístupu čekat nemůžeme. Není, kde by vzali politickou imaginaci a vzdělání, které by je proti tomu chránilo, protože na rozdíl od generace politických aktivistů, která se rodí tu v protestech proti neoliberálním reformám, tu na Klinice, tu při boji za místní referendum, nebo aktuálně v protestech proti TTIP, nikdy nezažili nic jiného než politiku „mírného pokroku v mezích zákona“.
Pro ty, kteří snad měli a mají naděje v ministryni práce nebo koaliční vládu, by se slušelo připomenout staré rčení: Podvedeš-li mě poprvé, padá hanba na tvou hlavu. Podvedeš-li mě podruhé, padá na tu mou. Měli bychom sociální demokracii ukázat, že demonstrace mohou probíhat i proti její vládě, která se čím dál tím méně liší od té nečasovsko-kalouskovské.
Samozřejmě, že těch několik, kteří dokáží vyžít v naší společnosti ze 70 korun na den (což je samo o sobě natolik obdivuhodná a zázračná schopnost, že bychom jim měli nabídnout dobře placená místa lektorů managementu na vysokých školách) a nechtějí přijmout jakoukoliv otročinu za mizerný plat, není žádný problém.
Obecně částka vyplácená na pomoci v hmotné nouzi je absolutně miniaturní ve srovnání s velikostí rozpočtu.
Kalousek nebo Marksová, moc velký rozdíl v tom není...
Sociální problém dlouhodobě nezaměstnaní nesporně jsou. Ale stejně jako autor článku jsem přesvědčen, že právě proto by se tento problém neměl zastírat zcela neefektivními populistickými gesty jako je to, která spáchala MTM.
Nevím, kolik je mezi těmi dlouhodobě nezaměstnanými těch, kteří nechtějí pracovat; a obávám se, že to neví nikdo. Ale i kdyby jich byly dvě třetiny, sociálně demokratická ministryně, která trestá tu poslední třetinu za nezaviněnou nouzi si prostě spletla stranu -- anebo se strana spletla s její nominací.
Mrzí mě, že tolik lidí na tento populismus tak souhlasně přikyvuje. Souhlasím s autorem článku, že je třeba dát paní ministryni veřejně najevo nesouhlas s tímto jejím počínáním. Je to ostudné!
Kapitalismus - bída, hnus!
Pořád se tady hlásá konec ideologií, tak ať se konečně přizná, že Marx měl v mnoha věcech pravdu.
Je nejvyšší čas aby si levice vzala zpátky ulice. Proč jsme už dávno nedemonstrovali na podporu Řecka? Já vím, proč nedemonstruji já: nedokážu dát dohromady lidi, byl bych schopen nanejvýš ohlásit své vlastní veřejné shromáždění s jedním pořadatelem a jedním účastníkem. Neumím získávat sociální kapitál a pracovat s ním, dovedu jenom nadhazovat nápady do vzduchu a čekat, jestli je někdo chytí.
Takže kdo všechno chceme demonstrovat za zvýšení životního minima, zvýšení nebo raději rovnou zrušení minima existenčního a proti zavádění nucených prací? Kdy a kde se sejdeme?
Bude se hodit Svátek práce, nebo na ten už je nabitý program a bude lepší najít si volnější termín? A jestli se ten 1. máj hodí, jak to provedeme? Nabrat lidi na shromáždění KSČM, projít Prahou a ukončit demonstraci na shromáždění ČSSD?
S těmi dávkami je to jinak. Nejsou motivační. Dá se lehce doložit, jak to s nimi ve skutečnosti je. 5členné rodině na dávkách, bydlící na ubytovně, zůstane na osobní spotřebu víc, než stejně početné, pracující za minimální mzdu a bydlící v nájemním, či vlastním bytě!
To vás ovšem už nezajímá. Chápu. Těm druhým lidem není dle vás třeba pomoci.
Paní ministryni držím palce. Pokud chce změnit život nepřizpůsobivých k lepšímu, musí vyzkoušet jiné metody, než ty, které doposud zjevně zklamávají.
Ti lidé musí vidět, že pracovat se vyplatí.
Měli by jste si v tom hokeji udělat trochu pořádek. Vy by jste chtěli vše ponechat a zároveň aby to fungovalo. Kapitalismus jen regulovat, což se jaksi nedaří. Bít se za zaměstnávání cizinců a důchodců a zároveň hořekovat, že nejsou volná pracovní místa pro naše nezaměstnané. Protestovat proti krokům, které by reálně děti nepřizpůsobivých připravily na život s prácí a pak osočovat zaměstnavatele, že je nechtějí zaměstnat. Tak by se dalo pokračovat.
Paní ministryně netrestá. Pokud bychom takto uvažovali, tak by se mohl cítit potrestaný každý - daněmi, policejními kontrolami na silnicích atd.. K tomu, aby se jí podařilo překonat lobby neziskovek a mantru omílajících aktivistů, jí držím palce. Jedni se nechtějí vzdát svých zisků, druzí svých iluzí o nepřizpůsobivých. Nebude to mít lehké.
Nemotivují ani nezáměrně. Suma pod čtyři tisíce měsíčně opravdu nikoho nenaláká, aby z ní žil rozmařilým zahálčivým způsobem života.
Dlouhodobě nezaměstnaní nejsou jen ti, které vy označujete jako nepřizpůsobivé;*) rozhodně to není tak, že dlouhodobě nezaměstnaný = ten, který nechce pracovat. Právě proto, jsem pro lidi, kteří argumentují tak jako vy, použil tu metaforu kolektivní viny a trestu.
Prostě efekty podobného opatření je předem odhadnutelné:
a) žádný vliv na míru nezaměstnanosti;
b) žádné úspory veřejných financí, administrativa s kontrolu a vyhledávání práce pro nuceně nasazené sežerou víc než kolik ta práce přinese;
c) zvýšení drobné kriminality -- mnohem jednodušší a efektivnější způsob, jak doplnit penalizační srážku u těch, kteří opravdu nechtějí pracovat; a morální zábrany u člověka, se kterým zacházíte jako s nevolníkem ani nemáte právo očekávat; jinými slovy penalizační efekt dopadne jen na nevinné;
d) zvýšení nenávisti zaměřené vůči bezmocným skupinám obyvatel;
e) populistická odezva, která ale nebude ministryni nic platná, protože lůza má paměť akvarijní rybičky;
f) údajné krátkodobé úspory vydávaných dávek, za které bude paní ministryně pochválena.
*) Samozřejmě, nepřizpůsobivý občan, pokud pominu vymezení, které u nás kdysi zpopularizoval nacismus a dnes používá neonacistická lůza a lidé bez jazykového citu – tedy rasistické vymezení, ze kterého vás nepodezírám – může být ledaskdo. Já se například nedokážu přizpůsobit práci, která vyžaduje, abych viděl rysku: na kádince či půllitru, abych viděl pravý úhel a odhadoval přesné vzdálenosti. Diskvalifikuje mě to pro řadu povolání, od výčepního přes odečítání plynu až po skladníka pracujícího s vysokozdvižným vozíkem mezi úzkými regály. Prostě jsem se celý život podobným povoláním vyhýbal, ale kdybych se dnes ocitl v pozici nezaměstnaného, musel bych obíhat lékaře, aby mi potvrdili oční chorobu, která tuto indispozici způsobuje. Abych po dvaceti letech, po které platím nadprůměrné příspěvky na nezaměstnanost a předchozích, kdy jsem platil průměrné a podprůměrné, nebyl penalizován, když by mě poslali, abych pro obec udělal odečet plynu.
Nicméně některé by potřebovaly další objasnění. Například "Ty, o kterých je tu řeč, tedy spojené s dlouhodobou nezaměstnaností, jsou záchovné, pomoc v extrémně těžké životní situaci."
S tím mám problém. Extrémně těžká životní situace je, dle mého názoru, spíše krátkodobý stav. Pokud přetrvává delší dobu, už to přejde do zvyku. A pak nebývá pokus o změnu.
Dále - vliv na nezaměstnanost - pokud mladým lidem nabídnu možnost nepracovat a mít přitom stejný standard jako když budou pracovat za minimální mzdu, těžko část z nich naučím do potřebného věku pracovním návykům. Pokud jim tato varianta padne a nebudou mít jinou možnost, tak pracovat půjdou.
Tzv. nucené práce já beru spíš jako zachování pracovních návyků, které jsou nutné, ne že ne. Jedná se o určité začlenění, o to, že ti, kteří opravdu chtějí pracovat, budou mít lepší pocit, že nepatří mezi příživy. Jejich děti pak budou vidět své rodiče docházet do jakéhosi zaměstnání, což bude na ně mít velký vliv do budoucna.
Mám teď málo času, ale určitě se ještě k tomuto tématu vrátím podrobněji.
Pane Macháčku, je povoleno i před ministerstvem (MPSV)? Adresně je to nejlepší, Václavák je příliš velký.
Já si to nemyslím. Proto nedávám vinu jenom paní Marxové. Domnívám se, že kdyby tam seděl někdo jiný, tak by za stejných podmínek dělal totéž.
Přesto by mě docela zajímala ideová východiska demonstrujících. Třeba vaše, pane Nusharte, pokud byste demonstroval také.
Není mi tak úplně jedno, s kým demonstruji. Pokud jde o Honzu Macháčka, o tom nemám pochyb, takže s ním klidně demonstrovat budu.
Souhlasil bych ze sociálních důvodů, rozpočtové důvody to nemá, ačkoliv je to děsivé; ono by nás vyšlo levněji poskytnout každému, kdo o to stojí, deset tisíc měsíčně jako odstupné za to, že nepracuje a zrušit aktivní politiku zaměstnanosti. Drahá, neúčinná a často zkorumpovaná.
Ty sociální důvody, proč by ti lidé měli pracovat i při podporách je to, o co by se měla levice prát, ne proti tomu chodit protestovat! Když to napíšu zjednodušeně - práce má opravdu podíl na polidštění opice. Je to zásadní faktor ovlivňující kvalitu lidského života v mnoha směrech. A to i ta mizerně placená a na první pohled nudná. Když tohle nejsou schopni levicoví aktivisté uznat, prokazují, že žijí v jakémsi vakuu.
Pojďme raději přemýšlet o tom, jak a čím ji nahradit.
Troufám si dále tvrdit, že je to práce a to třeba i ta námezdní a mizerně placená, co dělá člověka člověkem. Bez ní člověk upadá. Práce rozvíjí intelekt, správné společenské vazby atd. Nebudu to zde všechno vypisovat.
Není důvod práci ničím nahrazovat. Lidstvo přece nemá a zřejmě ani nikdy nebude mít vyřešeny všechny své problémy. Vždy bude potřeba něco udělat. A těch úkolů bude jistě tolik, že se pro každého najde dost práce.
Nebo jste se smířila s představou, že zde navždy zůstane systém, který neúčelně a draze plýtvá neobnovitelnými surovinami?
Má kvůli této nešťastné etapě evolučně zakrnět nějaká část populace?
Pane Ševčíku, námezdní práce v autoritářském námezdním vztahu v rámci kapitalistického zřízení ODLIDŠŤUJE, odcizuje, ždímá a vykořisťuje.
Polidšťuje především práce mimo mechanismus produkce nesmyslných věcí v rámci cirkulace kapitálu. Polidšťuje péče o děti, nikoliv výroba mobilů na pásu z "krve dětí".
Arbeit macht nicht frei...ale o tom Vás asi nikdo nepřesvědčí, máte tu pervertovanou verzi protestantské morálky zakořeněnou až v kostech.
A zřejmě neúmyslně tak přitakáváte těm různým fašizoidním proudům, které by řešily strukturální rozpor v dlouhodobém úbytku pracovních míst různými "pracovními" tábory. Když už prostě nejsou pracovním místa, tak označíme ty, na které se nedostalo za "lenochy, vyžírky, parazity a nepřizpůsobivé" a nějak už s nimi "zatočíme"...ale tvrdě, holt na lenocha je třeba TVRDĚ (a motivačně).
Prostě naši chudí obvykle už dnes spíše než hlady umírají na nemoci z obezity způsobené nekvalitním jídlem a nedostatkem pohybu a jejich vyloučení ze společnosti se zprostředkovává sledováním televizních seriálů, v lepších dnech zpestřeným konzumací horšího alkoholu. Ale ty seriály spíše přispívají k uzavření úzké a nepodnětné bubliny sociálních kontaktů než že by ji nějak obohacovali. Negativní odlika fitness center, trekkingového a zábavního průmyslu, jejichž produktu jsou nezaměstnaným nedostupné. Asi to vedle osudů nezaměstnaných, ba i většiny zaměstnaných na počátku dvacátého století, působí jako idyla, ale zabíjí to stejně (a zvláště ta hrozba českých televizních seriálů by mě přesvědčila, že se raději půjdu osobnostně rozvíjet do Amazonu).
Jen to nedopadá plošně, dejme tomu taková Eva Hájková by zřejmě v případě ztráty zaměstnání nebyla v tomto smyslu nezaměstnaná. Dokázala by si nalézt dost tvořivých a společenských aktivit, prostě proto, že to umí už dnes (Omlouvám se paní Evě, že si ji beru za příklad, ale patří k mála známým diskutérům na DR, kteří poodhalují svoje soukromí.) Jenomže takový člověk obvykle v péči úřadu práce neskončí, protože právě ta interiorizovaná buržoasní morálka a navyklost společenského obcování mu umožní najít lepší řešení.
Můžeme označit jako zažitou protestantskou morálku anebo jako výsledek modernizačního procesu, když jsme disciplinování ke schopnosti dodržovat časový rozvrh, jít večer spát, protože musím ráno vstávat a opít se jen v míře, která nebude druhý den bránit provozu, opakovaně dělat rutinní práci až tehdy, když dosáhnu slušného produktu atd. -- ale ať už to nazveme jakkoli, ono nikdy nejde jen o interiorizaci této „morálky“ ve návycích a drezúře jednotlivce, ale také o její zvnitřnění ve společenských očekáváních. Člověk, který těmto očekáváním nedokáže dostát, se ocitá na okraji a je mu čerta platné, pokud si to zdůvodní jako vzpouru proti odlidšťujícímu systému – aby mě systém neodlidštil, raději se odlidštím sám. A bohužel máme až příliš dat o tom, jak dlouho -- jak krátce!-- to trvá, než se u člověka ponořeného do nezaměstnanosti začne tohle disciplinování (v nesmyslném úředním jazyce „pracovní návyky“) rozkládat.
Lest, kterou svádí Míša Tominová-Marxová pana Ševčíka, nastává až později, ve slibu, že by tyto degradující procesy mohlo zastavit jakékoli pracovní nasazení. Ono dokonce i odcizená práce v různé míře osvobozuje, pokud zůstane prací. Jenomže voják, který za trest vykope jámu, aby ji pak zasypal, nepracuje, i když hází lopatou a kope krumpáčem.
Jde o to - a z toho zřejmě vznikají mnohé zmatky - že v současné době máme dáno obojí, vedle sebe a spolu zároveň.
Samozřejmě, že v současné situaci "svobodného tržního hospodářství" je naprostá většina pracovní činnosti společnosti tak či onak nějakým způsobem "kontaminována" dehumanizovanými cíli kapitálu a kapitalismu.
Na straně druhé se opravdu nedá dost dobře tvrdit, že v š e c h n o je jenom (zlý) kapitalismus. Máme zde prostě zcela reálnou situaci, kdy je 1. určitá část populace bez práce, protože kapitalismus pro ni práci nemá, protože by z ní neměl dostatečný zisk; ale zároveň 2. určitá část populace nejenomže práci nemá, ale ona ji ani fakticky nehledá a nechce, protože si vystačí s pobíráním dávek od sociálního státu (respektive si k tomu ještě "přilepšuje" prací načerno). A je tu zcela pragmatická otázka, co s touto druhou skupinou.
Velkoryse mávnout rukou, s tím, že přece "my humanisté nikoho nebudeme nutit pracovat, obzvlášť ne pro ten zlý kapitalismus"? Anebo zaujmeme postoj, že takovýto přístup je prostě nepřijatelný, za prvé z hlediska obecného smyslu pro spravedlnost, a za druhé - jak zcela správně poukazuje pan Ševčík - i z toho hlediska, že stav trvalé nepráce se devastujícím způsobem podepisuje na daném člověku, a že je tedy základní humánní povinností tyto lidi k nějaké pracovní činnosti přimět?
Navíc srovnávejme. Život člověka vykonávajícího třeba mechanickou práci a život člověka na dávkách. Pokud se domníváte, že člověk na dávkách se polidšťuje péčí o děti, žijeme každý na jiné planetě. Snad marginální část. U většiny nepřizpůsobivých je život na dávkách jedním velkým flámem. Věřte, že vím o čem píšu. Děti, vyrůstající v takovémto prostředí nezískají pro život žádný pozitivní impuls.
Jestli je pro vás motivačně to samé, co fašisticky, pak největším fašounem je příroda. A dále pak každý, kdo vytváří motivaci pro to, například, aby se jeho děti lépe učily a rychleji si osvojili hygienické a sociální návyky. Možná tedy i vaši rodiče.
Luďkovi Ševčíkovi
Bylo dřív vejce nebo slepice? Bída, vesměs dědičná, anebo kultura chudoby, to jest ten Váš setrvaly flám? Jen je vyzkoušené, že pracovní povinnost z toho kruhu ven nevede, ti opravdu deklasovaní se ji vyhnou, ty, kteří se o něco v těch zoufalých podmínkách snaží, jen neproduktivně zatíží.
Nebudu se Vás snažit přesvědčit, že Vaše nespravedlivě zobecňujete, že ten flám se týká i ve vyloučených lokalitách jen některých -- nemělo by to smysl, konfrontoval i bychom dvě individuální zkušenosti. Právě tak pokládám za zbytečné ukazovat, že je nereálné naskládat příslušné dávky do výše, která by bylo srovnatelná s minimální mzdou a dávkami, na které má pořad ještě nárok i ten, kdo vydělává tuto mzdu. Ono je to z mého pohledu jedno, řešilo by mě úplně stejně živit čtyřčlennou rodinu ze dvanácti tisíc jako z devíti.
Paní ministryně sociálních věcí navrhuje humánní řešení: "Naším cílem je, aby ti, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, mohou pracovat a odmítli nabídnutou příležitost, spadli na existenční minimum..."
Onou "nabídnutou příležitostí" je práce za celých 1210 Kč měsíčně, tedy asi 15 Kč na hodinu (minimální mzda je pro srovnání 55 Kč na hodinu). Snad těch 1210 Kč pokryje alespoň náklady na dojíždění.
Naší pozornosti ovšem uniká skupina lidí, které také hrozí ztráta pracovních návyků (pokud už k tomu dávno nedošlo). Tito lidé sice nejsou registrováni na úřadech práce, jsou obvykle velmi dobře finančně zabezpečeni, přesto však nepracují a hrozí jim tedy naprostá devastace osobnosti. Pokud se tedy považujeme za humanisty, je třeba postarat se i o ně. Doufám tedy, že paní ministryně bude svůj návrh ještě korigovat a na náměstích se v oranžových vestách s košťaty objeví společně s nezaměstnanými i rentiéři. Jistě to podpoří sociální začleňování obou těchto sociálně vyloučených skupin. Je možné, že nastane problém s motivací k práci, musíme ovšem vzít v úvahu vážnost nebezpečí, které člověku při ztrátě pracovních návyků hrozí a z tohoto pohledu se tedy jako přiměřené opatření jeví vytvoření táborů pro sociální začleňování a obnovu pracovních návyků.
Tyto tábory nebudou představovat žádnou další zátěž v kapitole sociálních výdajů státního rozpočtu, neboť jejich chod může být financován z majetku uživatelů služeb těchto táborů.
Na den máte tedy 113 korun, ze kterých musíte pokrýt všechny životní náklady (kromě nákladů na bydlení) - jídlo, oblečení, nutné zařízení domácnosti atd atd.
Jak se dá ze 113 korun denně flámovat? To by mě opravdu zajímalo...a taky by mě zajímalo, jak se dá ze 113 korun na den přežít...
Já nezpochybňuji, že se na ubytovny, mezi nepřizpůsobivé, mohou dostat lidé i nezaviněně, pokud nezaviněností myslím to, že se člověk snaží a z různých důvodů to prostě nevychází. Jenže ti jsou tam tak v řádu setin.
Zbytek práci považuje za poslední možnost, jak se dostat k penězům a stát mu dává dostatek jiných příležitostí, aby nemusel tak klesnout.
Já vinu nedávám těmto lidem. Když jim dá stát tu možnost, proč by jí nevyužili? Oni si, na rozdíl od polistopadových privatizátorů, nestanovili pravidla. Ty jim protlačili naivní aktivisté, mylně se domnívající, že těm lidem takto pomohou. A také lobby neziskovek.
Pane Profante, já nad Vašimi příspěvky hodně přemýšlím, protože vím, že se touto problematikou zaobíráte. Některé Vaše dřívější příspěvky, například když jste vysvětloval dědičnou chudobu, mi dokázaly ukázat problém z jiného pohledu a přesvědčit mě.
Zkušenosti jsou vždy individuální. Ale praktické jsou k nezaplacení. Já je s těmi nepřizpůsobivými mám. V obci máme už přes rok navezené nepřizpůsobivé na jedné ubytovně. Za ten rok mohu bilancovat. A také prohlásit, že takovéto sousedství by si měl zažít každý levicový aktivista. Neboť by pochopil, že životní styl těchto lidí muže změnit jen silnou motivací, takovou jakou vždy potřebují alkoholici a jinak drogově závislí.
V našem okrese není moc volných pracovních míst. V zemědělské sezoně se ale, při polních pracech, zaměstnání dá najít / dá se najít i mimo sezonu, obě mé děti zpočátku nastoupily do dělnických profesí, nezaškolení, a v těch fabrikách inzerují stále volná místa/. V tuto dobu se dá měsíčně přijít i na dvojnásobek minimální mzdy. Ekologičtí zemědělci platí za okopávku, která není žádnou hektickou dřinou, třeba i na ruku, na DPP. V místních obchodech, kde si nepřizpůsobiví pravidelně po ránu nakupují střelivo, jsou již pár týdnů vylepeny plakáty s nabídkou práce. Do dnešního dne se nepřihlásil o práci ani jediný. Protože volných míst je více, než obsáhli místní nezaměstnaní, museli zemědělci dovézt brigádníky ze Slovenska.
Opakuji, že toto není vina nepřizpůsobivých. Proč by měli pracovat, když nemusí?
Pokud se týká výrazu nepřizpůsobiví, mám s nim v poslední době problém. Nezobrazuje správně typ těchto lidí. Neboť oni se přizpůsobili. Tomu, jak jim stát nastavil pravidla.
A protože vidím, jak jsou tato pravidla špatně nastavena, jak tyto lidi nemotivují, zlobí mě dost, jak naivně levicoví aktivisté zaťatě bojují za jejich pokračování, ba ještě tak náznaky motivace úplně utlumit. A jít za ně demonstrovat. To už je fakt vrchol! Vždyť za 25 let neprokázala žádné pozitivum, to těmto aktivistům nevadí?
Ach to nálepkování!
Pane Ševčíku, nechcete náhodou navštívit nějaké pěkné ostravské ghetto plné "hédonistických flákačů"? Měl byste možnost těm lidem vysvětlit, že dostávají každý měsíc jen tak 15 tisíc na flám. Zajímal by mě výsledek...
Česky se tomu příspěvku říká VzR (vývar z Roma)
Mimochodem, za to, že se tuhle praxi pokouší docela úspěšně změnit, si MTM zaslouží pochvalu.
Tak tyhle peníze Vám s tím flámem moc nepomohou. Ale neviděl bych ty Karenovy počty tak pesimisticky. Např. diskošku (ale to mám ze Slovenska, v českých zemích se bude jmenovat jinak) -- tedy sadu hadříků nacucaných toluenem -- pořídíte pro celou partiju pod stovku na noc (2009, ale myslím, že od té doby ceny moc nestouply), a někdy i na doživotí. A ani krabicák nepřijde zase tak draho a když nestačí, tak abyste z něj vypálil něco ostřejšího, k tomu stačí lavór. Pozoruhodně velké množství lidí po tom ani neoslepne.
Jen trpím zaslepeností levicového intelektuála a nějak lidem, kteří požívají tohle, neumím ten flám vyčítat, dokonce je považuji za oběti. Možná neodolné, třeba by neměly tak podléhat situaci. Nevím a nemám právo soudit, protože mně stačilo pár měsíců na vojně, abych to domácí pálení, krambambuli a další lidové vynálezy taky vyzkoušel, ne z alkoholismu, ale jako útěk z ještě horšího hnusu.
Proto by se mělo existenční a životní minimum zvýšit tak, aby zajišťovalo důstojnou existenci každému člověku. To by umožnilo lidem odmítnout ponižující a vykořisťující práci za žebrácký plat a donutilo zaměstnavatele zvýšit úroveň mezd. Alespoň trochu by se tím vyrovnala asymetrie mezi pracujícím a kapitálem.
Minimální mzdu zvýšit tak, aby se z ní dalo přežit.
Výhledově přehodnotit pojetí práce. Ohodnocovat smysluplnou práci pro společnost, nikoliv jenom tu, která produkuje zisk kapitálu.
Zavést státem vytvářená pracovní místa odpovídající kvalifikaci nezaměstnaného a ohodnocená důstojnou mzdou, ze které bude člověk schopen zaplatit náklady na bydlení a uživit se.
Zvážit zavedení nepodmíněného základního příjmu
To by mohla být levicová emancipační cesta.
Represivní zotročování lidí pod trestem existenční likvidace - to je trochu jiná cesta...rozhodně ne levicová, alespoň tak to vnímám já.
Třeba se nakonec sejdeme v tom koncentračním pracovním táboře všichni. Můžeme pokecat a snad někdo propašuje nějaký toluen. Hned bude veseleji :)
Jiřímu Karenovi
Naivní levičácká utopie, kocentrák jako pospolitost. Toluen bude přísně zakázán a dozorci to budou přísně hlídat. Motivovaně, protože jen tak jim bude monopolizovaný obchod s ním vynášet jednou za dodávku a podruhé za to, že přehlédnou, že jste požil. Ordung muss sein.
Já také nepředpokládám, že by tam ubytovaní lidé pili značkové koňaky. K levnému toluenu se ovšem uchylovat nemusejí. A celodenní posezení v místním hostinci, prokládané krmením herních automatů, není tou úplně nejlevnější variantou, jak se zrušit. Ovšem chtělo by to zvýšit těm lidem příspěvky, aby nemuseli sedět jen v pajzlech a mohli si zajet do lepších restaurací.
Pokud se týká té práce - osazenstvo té místní ubytovny je tvořeno z 90 % gadžy. Jejich adresa nikoho ze zemědělců nezajímá. Jeden ze zemědělců, nedaleko odsud, si dokonce pro nedostatek místních pracovní sil vozí ze Slovenska Romy.
Dnes byl v Právu článek o výchově dětí - Agrese mladých na silnici začíná u rodičů. Autor - soudce Jakub Kavalír - v něm uvažuje nad tím, proč se tak razantně zvyšuje agresivita mladých. Dochází k názoru, že je to i důsledkem modní vlny, tzv. amerického nestresového způsobu výchovy.
Já se domnívám, že podobné módní vlny, které se pyšní tím, že vehementně zavrhují vše staletími osvědčené, zavládly i v systému sociálních řešení. Ochrana menšin a nepřizpůsobivých zbastardovatěla natolik, že občan, který není menšinový a nepřizpůsobivý, ztratil svá práva a zůstaly mu jen povinnosti. Menšiny a nepřizpůsobiví zato nabyli práv a byly jim odejmuty povinnosti.
V konečném důsledku je to poté třeba i tak, že se vaše vnouče bojí jít do školy, do první třídy, kde vládne o několik let starší nepřizpůsobivý, který i paní učitelku klidně pošle tam, kam bych se styděl i naznačit. A pokud by jste se chystali proti této situaci zasáhnout, můžete očekávat slet aktivistů, kteří z vás udělají přinejmenším Hitlera. Nepřizpůsobivé dítě se vám bude smát do obličeje a jeho rodiče vám hrozit pěstí, utvrzení postupem aktivistů v tom, že jim ubližujete.
Pro normální chod společnosti je třeba, aby řešení problémů s nepřizpůsobivými bylo vyvážené. Nyní rozhodně není. Vytvořila se kasta Nedotknutelných, ne však ve smyslu indického kastovního systému.
Tato až absurdní pozitivní diskriminace není dobrá ani pro jednu ze stran. Na jedné straně je mohutnou vodou na mlýn náckům, na druhé nejenže problém nepřizpůsobivosti neřeší, ale ještě jej zvětšuje. Vždyť pokud se nabízí varianta žít bez práce a mít se lépe než zaměstnaný, proč ji nevyužít? Každý nemá skrupule.
Je velmi zajímavé, jak aktivisté, kteří rádi přebírají ze zahraničí módní trendy ve výchově dětí, či přístupu k menšinám, přehlížejí některé zahraniční řešení práce s nepřizpůsobivými. Takový rakouský přístup k jejich nezaměstnaným by asi nerozdýchali.
Ano, spousta lidí je přesvědčena, že ti na sociálním dně jsou vlastně nehorázně zvýhodňováni. Ten kontrast brutální reality chudinských ghett a fantasmatické představy luxusně si žijících obyvatel je něco burleskně pozoruhodného.
Existuje něco podobného třeba v zahraničí, nebo jde o českou specialitku? Že by si americká chudnoucí střední třída vyprávěla zkazky o tom, jak si ti černoši vlastně žijí naprostou selanku?
To se mi nezdá - spíše by mohli říct, že jsou geneticky neschopni a líní využít příležitost amerického snu (jinak by se narodili jinde, že?). Protože jsou kvalitativně méněcenní, tak přežívají v bídě. Ale že by si vymýšleli báchorky o sladkém životě černochů v ghettech na úkor "slušného občana"?
Že část lidí u nás je zvýhodňována ovšem pravdou je. Nesmyslně a vlastně proti jejich dobru. To je to, co zde nikdo nehodlá akceptovat.
Život opilce není pro mě životem sladkým. Já bych byl rád, kdyby tito lidé začali žít lepším způsobem života. Ovšem jak to dokázat změnit, když je k tomu nic nemotivuje? Chápete už? Chápete, že to, co aktivisté vidí jako maximální dobro a čehož část je už v systému sociální péče, je vlastně podpora alkoholismu, drogové závislosti, dědičné chudoby, nevzdělanosti atd.?
S tím termínem nepřizpůsobiví fakt asi budu muset něco udělat, Neboˇjak stojí v Necyklopedii, je to s nepřizpůsobivými přesně naopak "Někteří občané se také odmítají přizpůsobit sociální a ekonomické situaci. Třeba jdou po ulici, vidí nezamčené kolo a nepřizpůsobí této skutečnosti své chování, tváří se jako by tam kolo nebylo, nechají jej být, neukradnou jej, místo toho si kolo koupí za drahé peníze v obchodě, čímž se roztáčí bludný kruh konzumního chování. Tito občané se nepřizpůsobivě chovají i ve svém volném čase, kdy navštěvují například knihovny, muzea, galerie či divadla. Velmi drahý provoz těchto všech zařízení je přitom dotován z veřejných prostředků, z peněz nás všech. Kdyby se chovali přizpůsobivě, chodili by, stejně jako všichni ostatní, chlastat do hospod, nebo do veřejných parků, popřípadě by se prali na fotbalových stadiónech. Místo toho se tito občané odmítají přizpůsobit chování ostatních občanů a nenechají je v klidu prožívat jejich radost z alkoholu nebo z porážky protivníka, hned na tyto přizpůsobivé občany volají policii, aniž by je zajímalo, kolik takový policejní zásah stojí. Naštěstí mezi policisty mnoho nepřizpůsobivých občanů nenajdeme a proto Policie v takovém případě zpravidla odmítne jakkoli zasahovat.
Nepřizpůsobiví občané také vytvářejí velmi mnoho odpadků, které pak odkládají zásadně do popelnic či odpadkových košů a nestarají se, že je někdo musí vyvážet. Není možné je přesvědčit, aby odpadky odhazovali jen tak do ulic nebo do přírody, jako to dělají všichni ostatní.
Nepřizpůsobiví občané mají divné vychování, neboť velmi závidí přizpůsobivým a hojně je kritizují. Neumí nakupovat bez peněz, bydlet si v klidu na ubytovnách zadarmo, bavit se a radovat v hospodě či herně. Být přizpůsobivý je dřina. Musíš znát, kde ti co dají, na co máš nárok. Práce je jen pro blbce. "
A pak tu jsou analýzy antisemitismu z první poloviny čtyřicátých let -- Adorno a Horkheimer v Dialektice osvícenství a Sartrova esej ze 44. Občas z nich někdo na DR opisuje ty pasáže o projekci tužeb utlačovaných a zbídačených do obrazu žida (na DR Roma), prostě toho, kdo je na tom ještě hůř a o represivní převrácení zakázané slasti do personifikované nenávisti. Zase to stojí na stejném fenoménu.
Rozdíl mezi deklasovanou bídou a bídou těch, kteří jsou rozhodnuti neztratit úroveň (úroveň "zaplavovaných, ale čistých šatů"
Myslím, pane Karene, že Luďkovi Ševčíkovi vyčítáte příliš. On děla jednu důležitou věc, na kterou tady opravdu tu a tam někteří diskutující zapomínají -- neupírá těm lidem z ubytovny jejich odpovědnost, a tudíž lidství. Nečte je jen jako oběti systému, kterým se automaticky odpouští nepořádnost, rezignovaně lenost a drobné krádeže, protože je k tomu dohnala zoufalá situace. Takové láskyplné pochopení, které je politicky korektní formou prohlášení, že se jedná o sociální lidský odpad.
V tom je zásadní rozdíl mezi Ševčíkem a Tominovou; ta nemá nárok nevědět, že opatřením, kterým se chlubila ve svém litvínovském projevu jen zhorší problémy s ubytovnami, statisticky zaznamenatelně zvýší drobné čorky atd. Prostě nešlo ji o nic, než o populistické body a když je vytěží z lidského odpadu, který stejně nevolí, tím lépe.
Pasivní produkty systému sociálně vyloučení rozhodně nejsou, někdy se stávají aktivními produkty (to když zkouší v malém nelegálně to, co dělají mocní ve velkém legálně).
Ostatně pane Ševčíku, proč vám tak leží v žaludku ti alkoholičtí nejchudší? Co ti miliardářští rentiéři a podobní paraziti žijící z pasivního příjmu kapitálu, kteří se nalévají drahým vínem? Ti vám nevadí? Co jejich pracovní návyky? Co jejich ubohá osobnost, která nedostane příležitost "se polidštit" pořádnou prací? Proč třeba nezavést komanda, která budou tahat ty vymydlené chlapíky z pětihvězdičkových restaurací na motivační práce, aby si obnovili pracovní návyky? Co říkáte?
Svoboda nakládat se svým životem chápaná pod tímto úhlem pohledu jako degenerující aspekt, který musí být zakázán? Zajímavé, zajímavé....
Buďte blažen ve svém světě, kde všichni nezaměstnaní jsou chudáci, které ničí zlý kapitál a oni jsou ubohé oběti systému. Jednoduchý černobílý svět, z kterého je třeba vyhnat všechny, kteří mají o černobílosti pochyby. A nebo alespoň zasměšnit.
Jistě bude i nadále existovat v každé společnosti nějaká práce, kterou bude potřeba vykonat. Považuji za nelogické, aby se na ní podílela pouze část společnost tlačená ke stále většímu výkonu a práci přesčas, aby to pro firmy bylo co nejlevnější. Měla by se zkrátit pracovní doba, aby se na práci podíleli všichni zdraví členové společnosti (pokud například zrovna nevychovávají malé děti). Ať nemusí pracovat pouze někteří, ale dlouho a často v šíleném tempu. A ať mají i při zkráceném pracovním týdnu za práci všichni odpovídající mzdu, která bude stačit na nájem, jídlo, oblečení, energie, základní zabezpečení rodiny ...
Líbí se mi názor, že mzda by měla záviset na množství času a míře nepohodlí, které dotyčný při práci podstupuje.
Nejsem si jist, jestli by tato změna byla možná v současném ekonomickém systému. Ale jinou cestu nevidím.
Nicméně, musím konstatovat, že ve stávající diskusi je on sám cílem způsobu argumentace, který nelze označit jinak nežli jako demagogický.
On popisuje - a to ze zcela reálné vlastní zkušenosti - jeden zcela konkrétní sociální problém. Podle jeho oponentů však zřejmě tento problém vůbec neexistuje, ale problémem je jenom a výhradně - právě pan Ševčík sám, který má tu troufalost, na tento problém poukázat.
Jaký asi racionální smysl může mít například poukaz na to, že jsou t a k é mohovití příslušníci společnosti, kteří nepracují, protože nemusí? Co je to za argument? Samozřejmě že takoví existují, a samozřejmě že je možno - a zapotřebí - o takovýchto o sobě stejně tak patologických jevech hovořit; pokud někdo má zájem, může otevřít novou diskusi právě na toto téma. Zde je ale řeč právě o těch "zespoda"; a tento problém se nevyřeší tím, že se bude strkat hlava do písku, že se bude s železnou umanutostí tvrdit či alespoň naznačovat, že za všechno může - zase jednou - ten ominózní "systém". Za tím vším stojí opět ten věčný mýtus nemalé části levice, že za všechno zlé ve světě může jenom a pouze kapitalismus, a že tedy plně postačí tento kapitalismus svrhnout, a konečně nastane ten vytoužený ráj na zemi. Všichni lidé se mávnutím kouzelného proutku umravní, nebude zločinců a příživníků, každý bude radostně a s plným nasazením pracovat ve prospěch celku.
Bezpochyby, jsou sociální i lidské problémy a deformace, které kapitalistický systém buďto vyvolává, nebo alespoň posiluje. Ale na straně druhé jsou věci, které se s lidskou bytostí táhnou víceméně po celé trvání její existence. A schopnost vytvořit nějaký opravdu lepší svět se ukazuje - a vytváří - právě ve schopnosti takovéto problémy pozitivně řešit, tady a teď. I za podmínek kapitalismu. Jestliže řešení všech problémů člověka budeme neustále odsouvat jenom na nějaký ten bájný socialismus nebo komunismus, pak zase znovu zjistíme, že ten za nás samotné nevyřeší naprosto nic.
V horším případě, pokud se ještě přidává argument "zvýhodňující" barvy kůže, tak už se jedná o rasismus.
Ano, myslím, že je pravděpodobné, že rodiny nezaměstnaných v některých případech dobrovolně zvolí otřesnou chudobu na sociálních dávkách, místo aby zvolili hroznou chudobu minimální mzdy. No a co?
Využití této efektivní metody ovšem naráží na "morální" problém. Podle mínění většiny lidí je totiž velmi nemorální jen tak rozdávat peníze lidem, kteří si je nevydělali poctivou prací JAKO MY OSTATNÍ a jen tak se někde válí a čekají, až jim přiletí pečený vrtulník do huby. Daleko morálnější je, dát ty peníze bankéřům. (Jenže to zas tak nestimuluje ekonomiku – ale to je vedlejší, hlavní je morálka!)
Práce se totiž podílí na pozitivním rozvoji lidské osobnosti. Člověk bez práce zákonitě upadá. Ti, kteří se domnívají, že nejvíce tzv. nepřizpůsobivým pomohou tak, že je nechají bez práce a zařídí jim vyšší příděl financí, tak konají proti jejich dobru. Ale tohle je prostě barva, která se vymyká z jejich viděné palety.
Stejně jako se vymykají jiné barvy neziskovkám, i když tam se zisk maskuje dobrodinností, ovšem financovanou z cizích kapes.
Mě u tzv. nepřizpůsobivých nezajímá rasa, či etnikum, i když je mi to zde předhazováno. Mě zajímá to, že když je snaha řešit jejich problém, pokusit se je donutit změnit styl života k lepšímu, tak ti, kteří mají jejich ochrany plná ústa, jim v konečném důsledku škodí. Ano škodí. Protože i když současný stav nevede prokazatelně ke zlepšení, oni jej chtějí zachovat.
Jiřímu Ševčíkovi
Zlobíte se, že nediskutujeme poctivě, ale buď te k argumentům druhé strany pozornější i Vy. Nikdo tu neřekl, že chce stávající systém podpory nezaměstnaných zachovat. Naopak. Jiří Karen se k němu vyjádřil opakovaně velmi kriticky. Jen je přesvědčen, a já taky, že opatření, které hrdě vyhlašovala paní ministryně v Litvínově, sice v konkrétních případech spolehlivě ublíží, ale jinak nic nezmění. Koneckonců to víme ze zkušenosti, nebude (nebylo by?) zaváděné poprvé.
Ono se ale není potřeba vždycky odvolávat na zkušenost. Existují i poučky, které člověk respektuje, aniž by je vyzkoušel: Nelej vodu do kyseliny, nedávej k sobě dvě těsně podkritická množství obohaceného uranu apod., ale v oblasti sociální politiky se snad už taková nevyzkoušená v českých zemích snad nevyskytuje. Například "Nepřipust koncentraci nejchudších na jednom místě v obci!" se jako zásada kontinuálně vyhlašuje už od almužnických a chudinských řádů pozdně středověkých měst, nepamatuji program sociální demokracie před rokem 2006, ve kterém by se neopakovala -- a podívejte se na tu ubytovnu u Vás a na stovky dalších ubytoven v malých obcích, které měly už před jejich vznikem vysokou nezaměstnanost. Ani nechci vědět, kolik z nich mělo sociálnědemokratického starostu či radního v době, kdy tam ty ubytovny někdo zřizoval.
Samozřejmě, že ze zavádění veřejné služby neobviňuji kapitalismus, ale toho, kdo o tom rozhoduje.
Ptáte se, pane Poláčku,"jaký asi racionální smysl může mít například poukaz na to, že jsou t a k é mohovití příslušníci společnosti, kteří nepracují, protože nemusí? Co je to za argument?".
Je to samozřejmě ironie, která se ovšem nijak nevymyká logice obhajování veřejných prací nebezpečím ztráty pracovních návyků a která má za cíl poukázat na pokrytectví takovéto argumentace: "Stav trvalé nepráce se devastujícím způsobem podepisuje na daném člověku a je tedy základní humánní povinností tyto lidi k nějaké pracovní činnosti přimět." Tento způsob myšlení mi připadá velice zpupný a myslím, že je to přesně to, co bylo častým kamenem úrazu revolučního vytváření "lepšího světa". Oni ti nemohovití příslušníci společnosti vlastně nepracují z naprosto stejného důvodu jako ti mohovití: Protože nemusí. Ti nemohovití navíc v mnoha případech ani nemohou.
Ono by vůbec nebylo na škodu, kdyby si oba protichůdné tábory uvědomily (a hlavně přiznaly), že se opravdu jedná o velice problematickou záležitost, kde jsou velice závažné argumenty jak pro, tak i proti.
Na straně jedné stojí fakt, že je zde určitá skupina obyvatelstva, která dostává prostředky na živobytí od státu. Tedy od společnosti, od všech kteří pracují, a svou prací vytvářejí hodnoty.
Co tedy má být natolik zavrženíhodného na požadavku, aby i tito příjemci společenských prostředků této společnosti něco vrátili? Aby alespoň určitou č á s t svého jinak naprostou nicotou vyplněného dne strávili pracovní činností veřejně prospěšnými pracemi? Aby tím společnosti vrátili alespoň část těch prostředků, která ona jim poskytuje? Co má být vlastně na samotné práci natolik ponižujícího, že se nyní zvedá takový pokřik nad tím, že příjemci veřejné pomoci mají pracovat alespoň několik hodin denně?
A že to má být z "donucení"? - A kolik pak lidí vlastně pracuje z důvodů jiných, nežli z holé životní nutnosti? Kolik lidí jde - po víkendu stráveném podle vlastní chuti - v pondělí do práce s radostným pocitem, že "teď už konečně zase můžu pracovat"? - Život sám nás pořád k něčemu nutí, a málokdy k tomu, co bychom dělali rádi a dobrovolně.
Takže, tolik k jednomu úhlu pohledu. Na straně druhé stojí samozřejmě ten argument, že dejme tomu pro dlouhodobě nezaměstnaného univerzitního profesora by to bylo opravdu asi společensky sotva přijatelné, kdyby náhle měl s koštětem v ruce ve svém městě zametat ulice, byť i třeba jenom jednu hodinu denně.
Ale pak je ještě další problém, který je nakonec ještě daleko závažnější povahy. A asi právě tento stojí nakonec - jako o sobě legitimní - za vším tím odporem proti onomu uvažovanému opatření. Totiž právě ze strany levice. Je tu totiž v pozadí jedna politicko-morální dimenze, která je opravdu nemálo pochybná. Tak nějak se za tím chystaným či uvažovaným opatřením o povinné "veřejné službě" totiž skrývá přinejmenším státní alibismus: My tady máme určitou část nepracující populace - ale namísto abychom se ze všech svých sil snažili odstranit p ř í č i n y tohoto sociálně patologického stavu, tak my prostě nařídíme povinnou veřejnou službu, a tím pro nás bude celá ta věc skončena a vyřízena! My - státní moc - si budeme moci udělat čárku, že jsme "vyřešili" jeden problém, s hrdostí budeme moci poukázat na to, že ti naši nepracující konečně pracují (i když třeba jenom tak trošku) - a něco víc po nás přece nikdo nemůže chtít.
Takže, jak vidno, on ten problém opravdu není nijak jednoduchý; a snad jeho jediným "řešením" za současné situace je právě to, donekonečna ho kontroverzně diskutovat jako zásadně neřešitelný.
A tak se stane, že díky státu se potkávají ty nejhorší možnosti, jak pečovat o N-SS. Dát je do rukou mafii, která je zavře do nonstop hospod. Mezi lidi, jako jsou oni samí, slabé vůle změnit svůj osud. Přitom jim dát dostatek prostředků k tomu, aby si drogu /alkohol/ nemuseli odepřít. V této komunistické komunitě není důvod nikomu nic závidět, zavládá zde pocit pijácké solidarity a nevzniká potřeba nic měnit. Není motivace.
Státní orgány jsou v těchto případech neobvykle shovívavé k ubytovací mafii. Takže Hygieně, která donutí místní restauratery k renovaci kuchyně za 3/4 milionu, aby zde mohli vařit, na ubytovně stačí prohlášení ubytovatele, že se "vaří v kuchyňkách" a Hygiena spokojeně schválí. Okresní úřad - odbor sociální péče - který je schopen buzerovat rodiče-samoživitele, jezdit k němu na kontroly a dohlížet zda děti chodí včas spát, tak tomu nevadí ubytovaní řady dětí prakticky v nonstop hospodě, mezi lidmi, kteří jsou v lihu často už od rána. Stejnou vstřícnost náhle projeví i další orgány státní správy, se kterými má jinak občan, či podnikatel, úplně jiné zkušenosti.
Prvním krokem z tohoto marastu ven je, aby sociální bydlení bylo převedeno na obce. Spočítali jsme, že jen za příspěvek na bydlení za rok mohlo být postaveno několik tisíc malometrážních bytů. Proč ale hospodařit, když se peníze mohou nacpat mafiím? Kde jsou "aktivisté", když se takto vyhazují prostředky, které by mohly účelně N-SS posloužit?
Zřejmě chystají demonstrace proti ministryni, která chce systém změnit. Dalším krokem je motivačnost dávek. Z ničehož nic lidé nezmění svůj styl života. Pokud snaha o motivačnost je brána jako buzerace, je pak těžká diskuse. Mimochodem nikdo z diskutujících nezmínil, jak srovnáná systém sociální péče u nás a například v onom Rakousku, což jsem navrhoval. Proč asi?
Zrovna o Rakousku toho v oblasti dlouhodobé nezaměstnanosti moc nevím, tam si srovnávat nedovolím. Trochu víc jsem doma v Německu, ale to by mohlo vypadat, jakože si vybírám zemi, která mi dává za pravdu.
Povýšené a nafoukané hodnocení smysluplnosti životů TĚCH OSTATNÍCH lidí nás spolehlivě do neštěstí dovede. Jak proboha můžete vědět, čím je vyplněn život lidí, kterých si nevážíte? Jak můžete hodnotit cizí životy? Co třeba život žebravého mnicha, je vyplněn nicotou? Měl by tedy být k něčemu přinucen?
Mladí nezaměstnaní, přežívající na předměstích velkých měst /Francie současnost/ se mohou utěšovat tím, že je jim dáno žít v podmínkách společnosti postindustriální. Díky tomu unikli tvrdému vykořistování, ovšem za tu cenu, že jsou z nich oběti přebytečnosti."
Veřejné práce rozhodně nejsou žádným tvrdým vykořisťováním. A i když to není kdoví co, je to alespoň něco, co může lidi učinit užitečnými.
Z těchto důvodů je nesmysl, jít proti nim demonstrovat.
Ovšem nevím, zda tohle ortodoxní zastánce lenošení zajímá. Těm jde jen o uhájení svého přesvědčení. Realita jde mimo ně.
Něco jiného je pak dobrovolnická služba, ke které, jak z názvu vyplývá, člověk není represivně nucen, která má zcela jiné motivace a je pochopitelně konána zadarmo.