Před minulým sjezdem byla situace v ČSSD radikálně jiná než letos. Tehdy šlo o opoziční subjekt, navíc po vítězství Miloše Zemana v přímé prezidentské volbě o subjekt vnitřně nejednotný, letos se jedná o nejsilnější vládní stranu, která je vnitřně konsolidovaná tak, jak už dlouho nebyla.

Nezměnila se ale pouze ČSSD, nýbrž i terén, ve kterém se pohybuje. V roce 2013 byl jejím nejsilnějším protivníkem blok dvou pravicových, jasně ideově vyprofilovaných, formací. V mezidobí nastal posun, který bude nepochybně zpětně označován za zlomový bod polistopadové historie. Do hry vstoupilo populistické ANO v čele s nebezpečným oligarchou Andrejem Babišem.

Páteční a sobotní sjezd bude především zprávou o tom, zda je sociální demokracie schopná adaptace na novou politickou realitu a zda si dokáže osvojit způsob politické práce, který ji umožní konkurovat zcela novému typu soupeře.

Zda-li je k podobnému střetu vnitřně vybavena, je přitom otázkou, nad jejíž odpovědí by si nemělo lámat hlavu pouze osazenstvo v Lidovém domě. Výsledek střetu totiž neovlivní pouze budoucnost sociálních demokratů, nýbrž i povahu demokracie v České republice na několik let dopředu.

Jediným kandidátem na post předsedy je Bohuslav Sobotka. Také o jménech místopředsedů je podle všeho jasno předem. Delegáti vyslyší doporučení lídra a zvolí mu vedení, jaké preferuje: pokud se nestane nic neočekávaného, prvním místopředsedou bude Milan Chovanec, posty řadových místopředsedů obsadí Lubomír Zaorálek, Martin Starec, Jan Hamáček, Michaela Marková-Tominová a Lenka Teska Arnoštová.

Bude nepochybně zajímavé sledovat, jak pevně budou Sobotka a jeho lidé držet režii sjezdu v rukou. Leccos o tom napoví již volba předsedy, naplno se to pak ukáže při volbě statutárního místopředsedy. Pokud by se atmosféra sjezdu od nalinkovaného scénáře vychýlila, nelze vyloučit překvapení při volbě místopředsedů.

Buď jak buď, Sobotku a jeho vedení čekají v příštích dvou letech zásadní bitvy, které může zvládnout pouze se silným mandátem sjezdu. Přitom ani to samo o sobě zárukou úspěchu nebude.

Už zase ta modernizace

Čelit hnutí ANO a muži neomezených finančních možností může — pokud vůbec — pouze strana, která je vnitřně demokratická, otevřená navenek a pluralitní dovnitř. Měla by si osvojit mechanismy, jež jí umožní očistu od rozličných šíbrů a vysloveně mafiánských struktur.

Sociální demokracie by měla kromě všeho jiného — a možná především — být také ohniskem jakéhosi šířeji i hlouběji než úzce stranicko-politicky pojatého hnutí, měla by být centrem, kolem něhož krouží rozličné iniciativy, zájmové skupiny a občanské organizace všeho typu.

Právě k tomuto kýženému stavu míří Sobotkův záměr, který započal loňským vnitrostranickým referendem, jehož výsledky by měl sjezd implementovat do stanov. A právě zde se otestuje Sobotkova pozice, hlasování o stanovách ukáže, s jak silnou pozicí bude Sobotka ze sjezdu odjíždět.

Vůbec první řádné korespondenční referendum v historii ČSSD v každém případě naznačilo vůli členské základny získat možnost schvalovat kandidátky, posílit postavení žen nebo omezit kumulaci placených veřejných funkcí. Podmínkou platnosti referenda byla účast alespoň 25 % všech členů ČSSD. Byla překročena dvojnásobně.

Odpovědi na první otázku (Souhlasím s tím, aby podle Stanov o konečné podobě kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva obce, města, kraje, Senátu a PS rozhodovali v přímém hlasování všichni členové ČSSD v příslušném volebním obvodu.) rozhodly o tom, že napříště se bude o kandidátních listinách rozhodovat v primárních volbách. 88,76 % (v absolutním čísle 7689) hlasujících se totiž vyslovilo pro, 11,24 % (absolutně 974) naopak proti.

Na druhou otázku (Souhlasím s tím, aby podle stanov alespoň čtyřicet procent všech kandidátů na kandidátkách do zastupitelstva kraje a Poslanecké sněmovny tvořily osoby opačného pohlaví.) odpovědělo kladně 51,79 % (absolutně 4477) hlasujících, ne pak 48,21 procent (absolutně 4168).

Pokud jde o třetí otázku (Souhlasím s tím, aby ČSSD navrhla zákonem omezit kumulaci placených veřejných funkcí.), celkem 92,51 procent (absolutně 7995) hlasujících si přálo zákonem omezit kumulaci veřejných funkcí, pouze 7,49 procent (absolutně 647) mělo opačný názor.

Loni v létě vedení sociální demokracie avizovalo, že cílem je získat pro stranu nové členy a sympatizanty. Podle informací prosakujících z ČSSD není ale dopředu odhadnutelné, zda si cíl vedení strany osvojí také dostatečný počet delegátů.

Navíc na programu je změna stanov v sobotu dopoledne, Sobotka tak musí doufat, že páteční večer nepojme většina delegátů až příliš bouřlivě. V opačném případě by se mohlo stát, že hlasování o stanovách nebude uskutečnitelné vinou nízkého kvóra.

Již z výsledků referenda je navíc zřejmé, že ani v případě dostatečné účasti nemá Sobotka jisté, že se podaří prosadit všechny tři referendové body. Pro to, aby alespoň čtyřicet procent všech kandidátů na kandidátkách do zastupitelstva kraje a Poslanecké sněmovny tvořily osoby opačného pohlaví, bylo pouhých 51,79 % účastníků referenda.

Navíc se objevily spory, zda byly v tomto bodě splněny formální předpoklady. Není tak vyloučeno, že právě kvóty bude muset Sobotka obětovat.

Pokud jde o tvorbu kandidátek, v referendu zněla formulace otázky takto: Souhlasím s tím, aby podle Stanov o konečné podobě kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva obce, města, kraje, Senátu a PS rozhodovali v přímém hlasování všichni členové ČSSD v příslušném volebním obvodu.

V návrhu stanov pro sjezd nastal ale posun. Předsednictvo si chce zachovat vliv na jmenování krajských lídrů ve sněmovních a krajských volbách a kandidátů do Senátu.

Sociálnědemokratické hnutí

Kromě implementace demokratizačních opatření započatých vnitrostranickým referendem by se ale delegáti měli věnovat také dalším důležitým opatřením, jež stranu zatraktivní a učiní z ní subjekt schopný přitáhnout k sobě ztracené voliče.

Uvažovat by měli například nad možností otevřít kandidátky pro nečleny strany, usilovat by měli o zintenzivnění interakce strany s občanskou společností, kromě odborů by měla být ČSSD v permanentním dialogu také s organizacemi, které se věnují ekologii, vzdělávání, sociální práci, kultuře či kvalitě demokracie.

Sociální demokracie musí začít proměňovat politický terén skrze nepřetržitý rozvoj občanské společnosti a uzavírání strategických aliancí s politicko-společenskými segmenty, jež ji umožní utvořit také příští vládu.

Napřesrok se konají krajské volby a již jejich výsledek naznačí, zda nové vedení dokáže stranu připravit na rok 2017, kdy se uskuteční řádné sněmovní volby a krátce po nich druhá přímá volba prezidenta.

Prakticky ihned po sjezdu by se tedy vedení ČSSD mělo začít věnovat důkladné přípravě předvolební strategie, aktualizaci dlouhodobého programu, programu pro krajské volby, či úpravě programových dokumentů a z něj vycházejících politik. A také systematické práci s širší veřejností.

Z vnitrostranické předsjezdové atmosféry by se mohlo zdát, že se ČSSD nachází v obdobné situaci, jako v roce 2007. Také tehdy neměl Jiří Paroubek protikandidáta a také tehdy předseda ohlašoval zahájení modernizace strany. Avizoval, že chce, aby ČSSD volili i mladí lidé, inteligence a také střední vrstva.

Nakonec obdržel hlasy od pouhých 60,1 % delegátů a z plánované modernizace nebylo téměř nic. Přitom jeho úvaha, ze které vycházela ambice oslovit více středové voliče, byla jednoznačně správná. Je to právě politický střed, který rozhoduje volby, k politickému středu se totiž dlouhodobě hlásí přibližně polovina voličů (k levici i k pravici po čtvrtině) a jsou to právě lidé hlásící se ke středu, které sociálním demokratům přetáhl Babiš.

Pokud se sociálním demokratům nepodaří tento segment opět oslovit, svou pozici v politickém systému neuhájí. Novináři tehdy psali, že o body Jiřího Paroubka připravila zejména roztržka s Milošem Zemanem. Ten totiž krátce před sjezdem oznámil, že odejde ze strany a Paroubek ho následně na sjezdu ostře kritizoval.

To samé učinil Sobotka v uniklé Zprávě předsedy ČSSD, kterou delegátům přednese v pátek dopoledne a z níž mezitím citovali snad všechna média a glosoval ji i prezident. Nehledě na mediální obraz by si ale delegáti měli tentokrát uvědomit, že se nacházíme v situaci, která toho s rokem 2007 moc společného nemá, a to nejen v rámci České republiky.

Pokud stranu i sebe důkladně nepřipraví na to, co zemi čeká v příštích dvou letech, může se jim stát, že se jejich strana vydá po cestě prošlapané ODS. Nikdo by se ale neměl těšit, že nás potom automaticky čeká řecký či španělský scénář. Andrej Babiš má jistě mnohem více pochopení pro maďarskou cestu.