Česká strana sociálně demokratická je dva roky po nástupu prezidenta Miloše Zemana do funkce a jeho následné návštěvě na tehdejším sjezdu strany, která měla stvrdit triumf „zemanovců“, podstatně odolnější vůči pokusům Hradu o rozštěpení strany. Předseda strany Bohuslav Sobotka byl sice několik měsíců po sjezdu málem svržen lánskými pučisty, ale vzápětí ukázal, že není jen stranickým úředníkem, ale skutečným politikem, který byl schopen zmobilizovat většinu strany na svoji podporu.

By také schopen Zemana zatlačit do defenzivy, když si po týdnech prezidentova zdržování de facto vynutil jmenování koaliční vlády, v jejímž čele stanul. Jeho jmenování premiérem zásadním způsobem ovlivnilo vývoj ve straně na roky dopředu, protože politické strany nesesazují ze svého čela svoje premiéry. Sobotka tak získal čas zkonsolidovat svoji pozici a zatlačit prozemanovské rebely do defenzivy.

Pomohly mu také výrazně Zemanovy nejrůznější skandály, jakož i Zemanovy často kontroverzní postoje v zahraniční politice, které přispěly k poklesu podpory pro něj ve straně. Ve světle prezidentovy reálné politiky, bylo pro Zemanovy příznivce stále těžší argumentovat tím, že by ČSSD měla úzce spolupracovat s levicovým prezidentem. Prezidentova „levicovost“ se prostě začala postupně jevit jako fikce.

Jak slabým se Zeman stal vůči straně, které kdysi předsedal a nad níž doufal po zvolení prezidentem znovu získat s pomocí svojí páté kolony ve stranických řadách kontrolu, ukázala jeho reakce na skutečnost, že tentokrát nebyl na sjezd ČSSD pozván.

Nevzmohl se na nic víc, než na hrozbu z oblasti politické science-fiction, když prohlásil, že by v případě pádu vlády jmenoval premiérem Andreje Babiše. Co na tom, že si každý dokáže spočítat, že by Babiš za současných okolností nedal dohromady vládní většinu a že vládnout menšinově není v jeho zájmu.