Zrovna v těchto dnech můžeme chodit světem nepozorně, s hlavou nabitou koncepcemi a bez kontaktu s realitou. Anebo si můžeme všímat prvních náznaků jara. Roční doby určené astronomy podle rovnodenností a slunovratů jsou spíš teoretické. Naproti tomu meteorologické jaro tvoří měsíce, které běžně chápeme jako jarní: březen, duben, květen. Jsme už tedy v něm.

Nechci se omezit na banální srovnání sil života vítězících nad zimní vládou smrti se šancemi v lidském životě. Chci upozornit na malý zázrak, kterým jsou květy některých keřů, které už vykvetly, např. zimolez. Brzy nato vykvete hloh a zlatice. Nebo už vidíme dřeviny, na kterých vyrážejí první zelené lístky. Ještě před pár dny větve uzavírala tvrdá kůra. A najednou něco tak jemného a křehkého propíchne a prořízne tvrdou kůru a propracuje se to k životu. Je to až k nevíře a stálo by za to pozorovat každou fázi uplatňování této síly slabých lístků.

A právě to mi připomíná současnou situaci. Všechno je takové zimní. Všechno v politice jakoby bylo pod vládou sil temnoty a smrti. Mohli bychom opět přijít s výčtem, který by zahrnoval konflikt na východní Ukrajině a mohutnou expanzi zločinecké organizace, která si říká Islámský stát a zatím marné snahy uvolnit její smrtící stisk.

V domácím prostředí nemůžeme přehlédnout, že muž v čele státu, který se občas prohlašuje za levicového politika, veřejně zesměšňuje nebo hanobí při různých příležitostech menšinové skupiny, jako jsou muslimové, přistěhovalci, zdravotně postižení nebo sexuální menšiny. Naposledy se proslavil domněle vtipným bonmotem: Smrt abstinentům a vegetariánům. Vytváří tak prostředí nedůvěry a obav.