Tento prodloužený víkend bude ve znamení sjezdu nejsilnější vládní strany — ČSSD. Veřejnost bude moci srovnávat v celkem krátkém časovém sledu po sobě tento sjezd s kongresovým jednáním jejího hlavního vládního partnera a současně největšího konkurenta, hnutí ANO.

Přitom se zdá, jako by o nic moc nešlo, nejbližší senátní a krajské volby jsou podle řádné termínové listiny až za jeden a půl roku. Problém může nastat v okamžiku, kdy v průzkumech veřejného mínění bude jedna z obou stran předstihovat druhou ve volebních preferencích o 10 až 12 %. Pak může být ta v průzkumech vedoucí strana v pokušení vyvolat předčasné volby.

Průzkumy však zatím ukazují na poněkud menší rozdíl, který bych odhadoval na 4-8 % ve prospěch hnutí ANO. Agentury spřátelené s ČSSD (SANEP i STEM) se rozdíl snaží, seč to jde, redukovat. Z toho plyne, že si nebezpečí mimořádných voleb někteří lidé v ČSSD dobře uvědomují….

Pozice ČSSD ve volbách po roce 2010

Když jsem v červnu 2010 po vyhraných volbách do Sněmovny (22,2 %) skončil v čele ČSSD, předpokládal jsem, že to může být všestranně prospěšné. Pro stranu, pro mě… Zkrátka, že příští výsledek ve volbách celostátního charakteru — krajských, evropských a zejména sněmovních — musí být podstatně lepší než-li ten, který byl docílen ve sněmovních volbách v květnu 2010.

No, a pro sebe jsem si myslel, že můžu být v budoucnu ještě užitečný. Pokud po čase — po odeznění nenávistných štvanic vůči mně, které zahrnuly veřejný prostor dlouhé měsíce (vlastně roky) před zmíněnými volbami — bude strana schopna objektivněji posoudit moji roli v politice v letech 2005-2010. Vlastně ani jedna z těchto premis se nepodařila naplnit.

Volby na podzim 2010 (senátní a komunální)

Tyto volby dopadly pro ČSSD velmi dobře. Myslím, že bez nějaké větší nadsázky mohu říci, že „nové“ vedení strany (což vlastně bylo „mé“ vedení strany beze mne) těžilo z výsledku mé pětileté práce v čele ČSSD. V senátních volbách strana těžila i z předchozího totálního volebního neúspěchu v roce 2004, kdy ČSSD nezískala při senátních volbách ani jeden mandát. V komunálních volbách dosáhla strana výtečného volebního výsledku prakticky ve všech velkých a větších městech, byl to historický úspěch ČSSD.

Volby v roce 2012 (krajské a senátní)

Krajské volby jsou pochopitelně v první řadě odrazem centrální politiky. ČSSD dosáhla ve třinácti krajích v průměru 23,6 % hlasů, tedy o zhruba 12 % méně nežli v krajských volbách v roce 2008. A tak vlastně dosáhla ve třinácti krajích stejného volebního výsledku jako ve sněmovních volbách 2010. Tedy, pokud z volebního výsledku sněmovních voleb vyčlením hlasy ze čtrnáctého kraje, Prahy, kde je volební výsledek ČSSD ve všech druzích voleb tradičně slabší. A slabší byl i  v roce 2010. V Praze ostatně krajské volby ani v roce 2012, ani čtyři roky předtím, neproběhly.

Volby v roce 2013 (sněmovní)

V listopadu 2013 skončily mimořádné sněmovní volby pro ČSSD sice vítězně, ale poklesem volebního výsledku ve srovnání s předchozími volbami, o 1,7 % horším (20,45 %). Po více než třech letech Nečasovy vlády to byl neuvěřitelný úkaz…

Volby v roce 2014 (evropské; senátní a komunální)

Nejprve to byly v květnu volby do Evropského parlamentu. V nich ČSSD s 14,2 % skončila až na 3. místě pelotonu volebních stran (za hnutím ANO a TOP 09), se ztrátou 8,2 % oproti výsledku dosaženému v předchozích evropských volbách v roce 2009. ČSSD oproti předchozím sedmi mandátům ve volebním období 2009-2014 má nyní v Evropském parlamentu o tři méně. Tedy čtyři.