Kam se valej, vždyť jsou malej
Jiří DolejšJiří Dolejš se vrací ke konfliktu mezi Milošem Zemanem a americkým velvyslancem Andrew Schapirem. Tentokrát podle něj nejde jen o prezidentovo ego.
Češi nemají dobrou zkušenost s vrchnostenským poučováním od velikých států. Protektorsky nás mistrovali kdysi z Vídně, ještě nedávno z Moskvy a v současné době jako by štafetu chtěl převzít někdo jiný. Proto během letošních Velikonoc upoutala mediální pozornost přestřelka mezi americkým velvyslancem Andrew Shapirem a českým prezidentem Milošem Zemanem.
Velvyslanec se 31. března nechal v České televizi dotlačit k nediplomatickému výroku, ve kterém kritizoval zahraniční cestu našeho prezidenta (označil ji za „prekérní“). A dočkal se náležitě expresivní, typicky zemanovské repliky o zavřených dveřích pro velvyslance USA v sídle hlavy našeho státu. V tomto případě však zdaleka nejde jen o zemanovské ego a prezidentův styl. Jde spíš o pocity malého národa, kterému zas někdo říká, jak se má chovat.
Přestože se ze strany zastupitelského úřadu USA jedná o překročení diplomatických zvyklostí, těžiště domácí i zahraniční kritiky směřuje na Hrad. Narovnávat diplomatické vztahy se jal premiér Sobotka. Použil k tomu výroky o neadekvátní či neprofesionální prezidentově reakci. I když lze připustit, že se Miloš Zemana nevyjádřil zrovna diplomaticky (utínat komunikaci s americkými diplomaty opravdu nemá žádný smysl), tak nejde přehlédnout, že Zemanovu reakci vyvolal svým předchozím výrokem sám pan velvyslanec.
Oni ti velcí často deklarují bratrství a partnerství ale mají přitom někdy problém vcítit se do nás malých. Kritika našich vnitřních záležitostí (a mezi ně pracovní cesty prezidenta nepochybně patří) ze strany zástupce světové supervelmoce působí na mnohé vrchnostensky.
Ani velvyslanec spojenecké země by neměl vypadávat z role a chovat se jak místodržitel v nějaké provincii. To může poškodit vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi víc než ústnatost prezidenta. Ostatně ředitel zahraničního odboru prezidenta a adept na velvyslanecký post v USA Hynek Kmoníček už vše žehlí s tím, že po moskevské cestě hlavy státu bude komunikace s velvyslancem opět probíhat.
V dnešních globálních časech samozřejmě nemůže být malá Česká republika bez spojenců. To je jasné. Ale nejde jen o subtilnost „hradní diplomacie“. Poučování budí averzi. Zní to jako takové houknutí obra „Kam se valej, vždyť jsou malej“, slova ze známé písně „David a Goliáš“ Voskovce a Wericha.
Je nanejvýš potřebné, aby se spojenec choval jako spojenec, a plně respektoval své (třebaže malé) partnery. Zeman snad dokáže v programu své návštěvy oddělit pietu obětem války od holdu defilírce vojsk současného Ruska.
Navíc nejde jen o věc „upřímnosti“ pana velvyslance. Diplomaté by už z profese měli být schopni taktické komunikace v rámci protokolu. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích v článku 41 ostatně jasně stanovuje, že akreditovaný velvyslanec má povinnost nezasahovat do vnitřních záležitostí přijímajícího státu.
Velvyslance v tom podpořilo i ministerstvo zahraničí USA, což zatím kupodivu ponechalo v klidu našeho ministra zahraničí. Představa jak český velvyslanec ve Washingtonu veřejně kritizuje pracovní cesty amerického prezidenta je ale bizarní nejen z protokolárního důvodu.
Jsme si tedy rovní, anebo jsou ti velcí rovnější? Je dobře, že si premiér a prezident své přístupy k těmto otázkám nějak vzájemně vysvětlí. Teď ještě aby se kromě diplomatické formy shodli i na obsahu odpovídajícímu nejen spojeneckým závazkům, ale především českým zájmům.
"Dnes je v právu článek p. Vlad Sobella, profesora, který v roce 69 emigroval, pak pracoval v rádiu Svobodná Evropa a přednášel na zahraničních univerzitách. Cituji část: Postoj českého prezidenta je odvážný čin v souvislosti s nestoudným oživením nacistických tendencí na Ukrajině s podporou USA, EU a NATO a snahou prezentovat tyto zrůdné tendence jako sílu usilující o demokracii. Zeman poskytl důkaz, že ne každý v Evropě je ochotný nechat sebou postrkovat představiteli moci, jako je Nulandová, nebo salonní válečník senátor McCain. To je přesně to, co je potřeba v zemi, která byla dlouho trumatizovaná cizími okupacemi a která otevřela novou kapitolu v rámci předpokládané demokratické aliance. Zeman také poskytl velmi potřebou lekci z demokracie stále slábnoucími Washingtonui. Panovačně velmocenské instrukce a pokřivená smysl pro solidaritu v alianci, která ztrácí svá demokratická pravidla, nemají nic společného s demokracií"
Pan profesor jistě není komunista. Je to slušný člověk, který nemá potřebu někomu lézt do zadku. Jestlipak na jeho článek budou reagovat "naši" politikové, kteří vehementně, v souladu s politikou USA, Zemanovo jenání odsoudili? "
Americký velvyslanec vyjádřil - i podle obecně platných diplomatických zvyklostí - zcela legitimním způsobem postoj americké vlády (jakož i naprosté většiny západního světa) k chystané cestě českého prezidenta k putinovské vojenské parádě, pořádané u příležitosti výročí konce světové války. A která je většinou západního světa chápána jako demonstrace moci, jmenovitě po nedávných agresivních aktech Ruska vůči Ukrajině. Je opravdu dost obtížné představit si, jakým ještě mírnějším a zdrženlivějším způsobem by americký velvyslanec tento postoj své vlády mohl prezentovat.
Oproti tomu reakce českého prezidenta byla - jako obvykle - hysterická, vzdálená jakýmkoli diplomatickým zvyklostem, až vysloveně křupanská.
Tady nejde o problém "malých" a "velkých". Tady se jedná čistě o schopnost (českých) politických představitelů být důstojným účastníkem civilizovaných norem mezinárodní diplomacie. A český stát - bohužel reprezentovaný osobou M. Zemana - si v tomto směru zase jednou uřízl mezinárodní ostudu.
US ambasáda je trochu nervozní, protože po letech pravicového vedení MZV, nad ním ztratila kontrolu. Určitě existují subalterní úředníci, kteří provádí - no řekněme - informační transfer z MZV na US zastupitelský úřad, ale už to není co to bývalo. Jako například když se současný velvyslanec Jakub Skalník tajně domlouval s velvyslancem Cabanissem, jakou budou prosazovat v EU politiku a to před tím, než o tom informoval ministra Svobodu - kterého ovšem považoval za stejně radikálního odpůrce Kuby, jako sebe sama.
viz:
https://cablegatesearch.wikileaks.org/cable.php?id=06PRAGUE184&q=cuba%20pojar
Když náměstek israleského ministra záměrně urazil tureckého velvyslance tím že ho posadil o mnoho níže než sebe a odstranil ze stolu tureckou vlajku, byl Israel nakonec donucen se omluvit.
Otázka tedy zní, jsme spojenci nebo nějací vazalové USA?
Tahat do téhle diskuse zase postoje k cestě do Ruska, nebo k Putinově politice je Irelevantní a zavání to už trochu paranoii.
Ale já to do té debaty nezatahuji, naopak bych byl rád, kdyby to někdo dokázal oddělit.
Nevím o hlasech, které by tvrdily současně buď
A)Zeman by do Moskvy jezdit neměl, ale výrok velvyslance byl nevhodný
nebo
B) Zeman by měl jet do Moskvy , ale velvyslanec jen oprávněně vyjádřil svůj názor, že to bude vykládáno vykládáno jako podpora Putinově politice vůči Ukrajině.
To by byly názory, který by mě zajímaly.
Nepamatuji se na nějaký úplně analogický případ ze zahraničí, to je pravda. Dánská reakce byla verbálně ostrá, ale nevím o tom, že by Dánové vyvozovali nějak sankce vůči osobě velvyslance, u toho se předpokládá, že vyjadřuje názor své vlády. Druhá neobvyklost je v tom, že hlava státu naopak vyjadřuje jiné postoje než vláda.
Našlo by se toho ke kárání jistě dost. Jakpak by to dopadlo?
1. Je nepředstavitelné, že by se někdo z vládní US garnitury postavil v takovémto případě proti svému prezidentovi.
2. Je nepředstavitelné, že by se za něj nepostavila hlavní americká media a jistě by se za něj postavila drtivá většina Američanů.
Co z toho vyplývá? Zřejmě to, že Američané nemají ani ponětí o demokracii. Nebo to, že o ní nemáme ponětí my. Copak z toho bude asi tak správně?
Mimochodem, dost mě pobavil názor, je neobvyklostí, když hlava státu vyjadřuje jiné postoje, než vláda. To se vám, pane Kubičko, podařilo.
Takže bude zajímavé sledovat další tahy na této šachovnici - nepochybně půjde i o to zda prezident v Moskvě vzdá jen hold obětem (cestu mu samozřejmě zaplatí, opak by byla ostuda) a nebo zda se bude klanět i Putinovým tankům a raketám.
Tady by měli být pacifističtí kritikové amerického předvádění u nás opatrní aby nevypadali že mají dvojí metr a že přehlídka zbraní na druhé straně je naopak fascinuje
vláda České republiky sice možná částečně souhlasí s názorem, že některé aspekty cesty pana presidenta Miloše Zemana do Moskvy při příležitosti výročí konce Druhé světové války by mohly být vykládany jako výraz podpory některým aspektům ruské zahraniční politiky, se kterými vláda České repubiky možná částečně nesouhlasí, ale důrazně se ohrazuje proti tomu, abyste tento – byť i možná částečně pravdivý názor - vyjadřoval veřejně. To bychom možná mohli považovat za zasahování do vnitřních záležitostí České republiky.
S úctou
Bohuslav Sobotka
předseda vlády České republiky
Skutečný problém vzniká až tam kde nejde jen o ladění různého přístupu ale o ostudu.
Shapiro to přehnal a Zeman rád provokuje - důležitější bude udržet rozumný vztah ke konfliktu na východě.
Tam jde o víc...a pozice mezi Moskvou a Washingtonem je tak trochu jako mezi mlýnskými kameny
http://nazory.pravda.sk/analyzy-a-postrehy/clanok/351325-zeman-opat-provokuje/
http://echo24.cz/a/ikDxh/zeman-couvl-vojenskou-prehlidku-v-moskve-vynecha
Do Moskvy částečně pojede, ale částečně také nepojede, protože se nebude účastnit přehlídky.
Ale v době kdy tyto velmoce vůči sobě ukazují svaly, organizují výstražná cvičení a instalují rakety jeden vůči druhému je taktičtější nedávat záminku pro dezinterpretaci účasti na přehlídce, byť dle tradice bývala součástí piety.
Jinak mi ale diskuze kolem výroku amerického velvyslance připomíná jiný komediální útvar "Mnoho povyku pro nic". Koneckonců vyřčený názor, ať už privátní nebo oficiální, se u něho dal předpokládat. Ale reakce typu "zlobí, tak ho nebudu zvát na kafe" mi připadá poněkud dětinská. Nebo by fakt prezident nepřijal vyslance USA, pokud by ho o to požádal?
Hezký je i návrh důrazné nóty. Podobné vzkazy se ale vyřizují mimo oficiální jednání.
Velmi se mi líbil článek profesora Sobella. Je potřeba nelézt nikomu do zadnice, byť to může příznivce jednoduchých řešení mást a mohou pak mít dojem, že politika vlády je poněkud nejasná až zmatená. I politik ve vládní funkci je diplomat, a podle toho se má chovat. Na polopatické domýšlení jsou spříznění politologové či komentátoři.