Povrchnější pozorovatele politické scény překvapilo, že se prezident navezl do odpůrců průjezdu amerického vojenského konvoje Českou republikou. Za „blázny“ přitom šmahem označil spoustu lidí, kteří jemu osobně fandí a sdílejí Zemanův smířlivý přístup k Putinovu Rusku. Mnozí z nich se cítí rozčarováni, opuštěni politikem, do něhož vkládali při první přímé prezidentské volbě naději, že představuje alternativu vůči prozápadnímu stylu Karla Schwarzenberga.

A teď tu mají prezidenta, který ve Washingtonu podkuřuje proizraelské lobby, vyzývá k válce na Blízkém východě a schvaluje manévry Severoatlantické aliance, do níž nás přitom — to jim ještě připomeňme — coby premiér přivedl.

Ono se v tom ale vyznat lze. Jednak se Zeman chová jako státník a politik. Je mu jasné, že v NATO máme spojence. A čím častěji uhýbá z evropské ukrajinské strategie, tím větší má nutkání vyvažovat podezření, že tančí podle kremelských not.

Kromě toho pro slovo nejde daleko. V minulosti již stihl znectít enviromentalisty, zastánce genderové rovnosti, naposledy též vegetariány a nekuřáky. Do živlů na hraně zákona se naváží nepřetržitě.

Přesný citát Miloše Zemana z návštěvy Libereckého kraje zní: „Zatímco měsíce a měsíce bojuji proti antiruským bláznům, tak k tomu v poslední době přibyl boj proti antiamerickým bláznům, protože blázni jsou rovnocenně rozprostřeni na obou stranách politického spektra.“

Nepřipomíná vám to chvíle, kdy amatérský sociolog a amatérský psychiatr Zeman pro změnu třídil národ na debily a ty ostatní? Už si nepamatuji, zda počet debilů odhadl na třetinu, víc, nebo míň, jen mne v té chvíli napadlo, že pouze člověk velmi nemoudrý odhání takto potenciální voliče. Protože i blázen, debil nebo hlupák má právo na existenci. A volební právo. Kromě toho přesně odlišit tyto kategorie nedokáže ani legendární doktor Chocholoušek.

Potíž je v tom, že Miloš Zeman nepohrdá „jen“ občanskými aktivisty. On pohrdá lidmi jako takovými. Uznává lidské výkony, ale na jejich nositele hledí skrz prsty. Možná se opravdu dobře cítí jen mezi asijskými despoty, kteří umí hromadit peníze, ale hlavně naplno využívat dobytou moc.

Nejde o klasické elitářství, které některým konzervativcům velí opovržlivě nazývat dolní lid lůzou. Spíš o osamocení muže, jenž nadhodnocuje sám sebe a k lidem si vyšlapává pěšinku toliko bonmoty či hospodskými vulgarismy. Ještě víc než zlý je Zeman nešťastný.

Všem, kteří se jím cítí být uraženi, proto doporučuji: hoďte to za hlavu, nic na tom nevykoumáte, na Zemanově hněvu neproděláte, na Zemanově chvále nevyděláte. Asi bych měl podotknout, že ze mne mluví zkušenost člověka, kterého Zeman stihl během několika málo let napadnout i s uznáním citovat.

Druhou stranou této mince je, a to buďme rádi, že Zemana si nikdo nekoupí. Ani Východ, ani Západ, ani Jih, ani Sever, ani tunelář, ani oligarcha, ani zlaťáky posedlý lobbista. Ve světě českého prezidenta jsou peníze, drahé šaty či okázalá jídla vedlejší. Prima, ne? Tedy umíte-li se radovat z mála...

Řadě odpůrců USA a NATO, jimž stojí za to protestovat proti konvoji, toto vysvětlení možná stačit nebude. Mají rádi svět černo-bílý a nešetří fanatismem, jenž doslova teče zejména ze sociálních sítí. Přesto si stojím za tím, že nejde o blázny.

Jde o lidi z masa a kostí, kteří jsou nespokojení, frustrovaní, potřebují k životní rovnováze vnějšího nepřítele. A je mezi nim i dost idealistů (jakkoliv by tento termín stál za hlubší rozbor) majících svoji legitimní představu o světě, do níž nezapadají žádné války, žádní vojáci.

Na kultivované vyjádření svého přesvědčení mají stejné právo jako organizovaní antikorupčníci, zelení, fanoušci národnostních či sexuálních minorit nebo odpůrci Miloše Zemana.