Povrchnější pozorovatele politické scény překvapilo, že se prezident navezl do odpůrců průjezdu amerického vojenského konvoje Českou republikou. Za „blázny“ přitom šmahem označil spoustu lidí, kteří jemu osobně fandí a sdílejí Zemanův smířlivý přístup k Putinovu Rusku. Mnozí z nich se cítí rozčarováni, opuštěni politikem, do něhož vkládali při první přímé prezidentské volbě naději, že představuje alternativu vůči prozápadnímu stylu Karla Schwarzenberga.

A teď tu mají prezidenta, který ve Washingtonu podkuřuje proizraelské lobby, vyzývá k válce na Blízkém východě a schvaluje manévry Severoatlantické aliance, do níž nás přitom — to jim ještě připomeňme — coby premiér přivedl.

Ono se v tom ale vyznat lze. Jednak se Zeman chová jako státník a politik. Je mu jasné, že v NATO máme spojence. A čím častěji uhýbá z evropské ukrajinské strategie, tím větší má nutkání vyvažovat podezření, že tančí podle kremelských not.

Kromě toho pro slovo nejde daleko. V minulosti již stihl znectít enviromentalisty, zastánce genderové rovnosti, naposledy též vegetariány a nekuřáky. Do živlů na hraně zákona se naváží nepřetržitě.