Kdo je tady nepřítel?
Lukáš SenftLukáš Senft na příkladu války v Iráku popisuje, jakým způsobem vzniká obraz nepřítele. Překvapivě velkou roli zde hraje umění, dnes především film. Další důležitou složkou je obvyklý způsob přemýšlení.
Důvodem k útoku na režim Saddáma Husajna v roce 2003 byly informace o chemických zbraních. Amerika se vydala do Iráku, aby arzenál zbraní hromadného ničení zabavila a svrhla vládu tyrana. Po dobytí země ovšem zbraně nikde nebyly.
Informace o nich totiž dodal Rafid Ahmed Alwan al-Janabi zvaný Křivák. Všechno si vymyslel. Ani nedostudoval chemické inženýrství. Pod tlakem německých tajných služeb jim odevzdal zprávu, kterou sepsal ve svém pokoji na ubytovně. Falzifikátor, který svou fabulí zasáhne do scénáře dějin, je ale téměř archetypální postava západní civilizace.
Příběh skutečnější než realita
Jako jeden z prvních výrazných podvrhů jmenujme dopis kněze Jana. Ve dvanáctém století se objevila zpráva o bohaté říši rozkládající se za muslimskými státy. V této zemi měl vládnout křesťanský vládce kněz Jan.
Území bylo domovem roztodivných zvířat i zdrojem nerostného bohatství: „Na našem území se rodí a žijí sloni, dromedáři, velbloudi, hroši, krokodýlové, methagallinariové, cametheternové, thinsiretové, pardálové, divocí osli, bílí i rudí lvi, medvědi a bílí jeřábi, němé cikády, ptáci nohové, tygři, šakalové, hyeny, divocí voli, hadí káňata, divoši, rohatí lidé, faunové, satyrové a ženy stejného druhu, pygmejové, psohlavci, obři zvící čtyřiceti loket, jednoocí lidé, kyklopové, pták zvaný fénix a téměř všechny druhy zvířat žijící pod nebeskou klenbou.“
Tento dopis se stal po několik století důvodem pro křesťanské expanze na Dálný východ a o knězi Janovi mluvili králové i papežové. Byl považován za potenciálního spojence výbojného křesťanského impéria.
Další falzifikaci, která otřásala Evropou, vyrobil mystifikátor Léo Taxil tvořící na konci devatenáctého století. Dvanáct let psal rozsáhlé spisy zaměřené proti svobodným zednářům. Díla se tvářila jako dokumentární reportáže a investigativní odtajnění hrozivých tajemství skrytého bratrstva. Vše bylo samozřejmě smyšleno.
Celá kauza a spisy (s bulvárně skandálními názvy jako třeba Ďábel v 19. století nebo Tajnosti francouzského zednářstva) posloužili jako zdroj mediálního útoku církve na konkurenční společenství svobodných zednářů. Snadno se tak mohla ukázat jejich domnělá libertinská dekadence, spolky se Satanem a pekelné republikánství ohrožující trůn i papežský stolec.