Na východ Ukrajiny přišla zima, i konflikt zamrzá

Petr Jedlička

Příměří dohodnuté v září v Minsku bylo konečně nastoleno i fakticky, o další sbližování však zatím nikdo moc nestojí. Znalci se přou, zdali klid zbraní přečká alespoň katolické Vánoce.

Bílá opuštěná krajina, technika pokrytá sněhem, vojenské hlídky v šálách a beranicích. Takové výjevy lze vidět nejčastěji ve fotogaleriích a videoreportážích pořízených na východní Ukrajině v posledním týdnu. Zachycení civilisté působí především unaveně. Stále si stěžují na důsledky války, nad dříve obvyklými nářkem a hněvem však převažují smutek, rutina a tichá zoufalost.

„Všechno tu jakoby zamrzá. Ulice, život, plány do budoucna, ale i boje (...) Klid zbraní není ani teď absolutní, střelba je ale slyšet jen izolovaně a pouze jednou dvakrát za den,“ hlásil do nedělního vysílání BBC Fergal Keane, reportér stanice vyslaný do oblasti.

Příměří platné formálně od dohody v Minsku z 5. září bylo v minulém týnu konečně nastoleno i fakticky — od 9. prosince jsou hlášeny pouze ojedinělé incidenty s minimálním počtem obětí. Další setkání kontaktní vyjednávací skupiny, tj. zástupců Ruska, separatistů, OBSE a vlády v Kyjevě, se ovšem stále odkládá.

Podle aktuálních odhadů OSN zahynulo v bojích na východě Ukrajiny od dubna přibližně 4700 lidí, na 1300 z toho přitom od vyhlášení zářijového příměří. Asi čtvrtinu z celkového počtu tvoří příslušníci ukrajinské armády a prokyjevských polovojenských jednotek.

Domov opustil v důsledku konfliktu více než jeden milion lidí.

Co bude dál

Jak ukrajinská armáda, tak separatisté by měli teď odsunout veškerou těžkou techniku do vzdálenosti nejméně 15 kilometrů od frontové linie. Pak se mají vést rozhovory nejprve o výměně zajatců, jichž drží armáda na 800 a separatisté přes 640, a poté o širší dohodě, která stanoví pravidla soužití Ukrajiny a separatistických entit v alespoň střednědobém výhledu.

Podle pondělního prohlášení prezidenta Petra Porošenka bude kyjevská strana postupovat tak, aby zajistila návrat všech ukrajinských zajatců domů do Vánoc.

Fronta se za poslední měsíc příliš nepohnula, přesto umíralo v průměru 13 lidí za den. Nahoře situace v půli listopadu, dole současná. Repro WikiMedia Commons
×
Diskuse
December 16, 2014 v 6.01
Petr Uhl
Separatisté? To je západní náhražka za slovo „teroristé“, které užívá Porošenko, Jaceňuk a lidé z jejich vládního aparátu a jejich médií. Část východní Ukrajiny ovládají přece povstalci (vzbouřenci), a většina z nich se přiklání k jednotné (ovšem federalizované) Ukrajině, o kterou usiluje – od včerejška už otevřeně – i vláda Ruské federace. Tendence k separatismu tam posiluje stálé časté bombardování, při němž umírají lidé ve svých bytech, na hřištích a na ulicích. Nikdo z lidí, kteří tam žijí, si nemyslí, že je bombarduje „Putinovo Rusko“
December 16, 2014 v 9.17
Separatisté
Já ten pojem používám schválně, protože mi přijde nejvíce odpovídající realitě. Federace jako cíl byla většinou povstaleckých elit (resp. těch, kdo za ně mluví) opuštěna nejpozději na začátku července, od té doby se dovolávají úplného osamostatnění. Federalizaci Ukrajiny prosazuje jako svou oficiální pozici pouze Rusko. I když se můžeme domnívat, že povstalci by se pod jeho tlakem s nějakou formou federace nakonec smířili, je to stále jen dohad. Oficiální pozice reprezentací DLR i LLR je po už řadu měsíců separatistická.

Jinou otázkou přirozeně je, co dnes chtějí na východě obyčejní lidé. Tuto si ale netroufám posuzovat.