Na iDNESu vyšel nedávno článek (dle mého soudu) se zavádějícím názvem „Češi míří mezi světovou elitu. Těm nejlepším platí studia mecenáši“, který pojednával o českých studentech na zahraničních vysokých školách, především těch žebříčkově nejlepších.

Zavádějící je v názvu užití slova „elita“. Byť málokdo asi bude pochybovat o celkové kvalitě Harvardu, Oxfordu a podobných univerzit, už jenom způsob, jakým jsou těmto školám přiřknuty charakteristiky výlučnosti a selekce, působí mrazivě.

Jak článek hovoří, pro oslovené studenty byla důvodem výběru prestiž a možnost spolupráce se špičkami v jejich oboru. To druhé je jistě žádoucí a dobrým důvodem k rozhodnutí pro konkrétní školu, u prvního se ale nabízí otázka, v čem může být prestiž žádoucí. Značka jako značka, oděvní či školní, ne?

Pokud hledíme jenom na prestiž značky, možná získáme pocit prvotního uspokojení a snad i výlučnosti, nicméně nikdo nám nezaručí, že s ní budeme spokojeni dlouhodobě a že nám poskytne to, co očekáváme. Část lidí se rozhodne pro tu či onu, protože je to to první, na co narazí, ale nedají si práci s průzkumem trhu, aby zjistili, jestli neexistují lepší, méně známé možnosti.

↗

Kolem Cambridge, ale i jiných škol, panuje představa neuvěřitelné akademické exkluzivity, která zaručuje studentům obří úspěchy. Foto Mohan P J, Flickr