Komu jde o co?
Jan ČernýJan Černý z Člověka v tísni reaguje na text Stanislava Štecha o novele školského zákona a praktických školách. Asociace speciálních pedagogů hájí zájmy svých členů, kterým jde především o to bránit úbytku dětí z bývalých zvláštních škol.
Poradce premiéra Stanislav Štech se ve svém textu ptá Jde nám skutečně o rovné šance dětí ve vzdělávání?. Klíčové je v jeho dotazu, kdo je to „my“ a s ohledem na velmi různé zájmy jde každé skupině aktérů o něco jiného a o rovné šance dětí jde jen někomu. Pravdou je, že každé z protichůdných řešení je šancí pouze pro někoho. Někdo získá, jiný ztratí.
Stanislav Štech v prvním bodě tvrdí, že „na existenci vzdělávací diskriminace dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí (stále více i dětí z etnické majority) existuje shoda“.
Nevím, v jakém společenství „existuje shoda“ a co má přesně na mysli, já v poli hráčů ve vzdělávání vidím opak. Velká skupina aktérů, učitelů sdružených v Asociaci speciálních pedagogů, je daleka toho existenci vzdělávací diskriminace připustit.
Na hlavní stránce Asociace je zcela jasně napsáno, že školství je v pořádku, ale děti jsou rozbité: Je třeba změnit dlouhá léta známý a opomíjený fakt, že vzdělání je u většiny rodin v sociálně znevýhodněném prostředí na nejnižších příčkách žebříčku hodnot, že o vzdělání prostě nestojí, protože to stojí určité úsilí, disciplínu a v neposlední řadě i peníze.
Je třeba konečně veřejně přiznat, že nedostatek vzdělaných mezi lidmi ze „sociálně vyloučených lokalit“ není způsoben tím, že jim to majoritní společnost neumožňuje a že mají omezen přístup k základnímu a střednímu vzdělávání, ale tím, že oni sami o vzdělání opravdu nestojí.
Všichni víme, kolik takových dětí po povinné školní docházce s radostí opouští školský systém. Už celá desetiletí, co pamatujeme. Způsob obživy a života, který volí, jim zcela vyhovuje, podepsáni dva ředitelé praktických škol, je také zmíněna všeobecná podpora tomuto textu. Ostatně okolo něj tak trochu Asociace vznikla.
Situaci, jak ji popisuje pan Černý, vnímám jako reálnou nejen ve vztahu k praktickým školám, ale i k "normálním" ZŠ, kde je situace podobná. Jsou, bohužel, ZŠ, které patří mezi ty "bělejší".
Řešení ale nevidím v tom, že se děti nějak spravedlivěji roztřídí na ty, které jsou do praktických škol zařazovány po právu, protože jsou mentálně retardované a děti, které se tam dostávají nespravedlivě, protože jsou hendikepované svým sociálním původem.
Není žádný důvod si myslet, že potenciál dítěte lze vyjádřit jedním číslem IQ, které se dá spolehlivě změřit. Kdyby někdo navrhoval, že se akustické zesilovače budu povinně posuzovat jen podle výkonu ve wattech, asi by se ozval někdo, kdo tomu rozumí, podotkne, že výkon ve wattech se dá měřit různě nebo, že zesilovač s méně efektivním zapojením tranzistorů a tím menším výkonem třeba má menší transientní zkreslení, na které je lidský sluch citlivý. Děti ovšem musí být o dost jednodušší než zesilovače, protože úřední rozhodování potřebuje čísla.
Pan Černý píše o mentální retardaci jako o přezkoumatelné diagnoze. To je právní uvažování. Je ale nějaký rozumný důvod, proč by pro zařazování do zvláštních škol měla být zrovna hranice IQ 70 a ne třeba 65 nebo 75? Tvrdím, že není.
Jednoznačná diagnoza je třeba Downův syndrom, ale ne všechny děti s Downovým syndromem jsou mentálně retardované, některé se dnes uplatňují daleko lépe, než se považovalo za možné před padsáti lety.
Používání nonverbálních testů jako je zmíněný Son-R řeší částečně problém diagnostiky dětí s čistě jazykovým hendikepem, jako jsou děti imigrantů ve Skandinávii nebo děti neslyšící. Představa, že jsou možné "culture fair testy" byla už dávno vyvrácena. Testy inteligence v rozřazování dětí jsou nástrojem diskriminace a to se nezmění tím, že se používají nějaké lepší.
Řešení není v tom děti lépe roztřídit do správných škol v nefunkčním systému. Cesta je integrace, vzdělávat nemocné děti se zdravými, romské s většinovými. A není pravda, že to nejde. Leckde ve světě to jde, u nás to nejde, protože se nechce.
Nejvíce změn v „nespravedlivých systémech“ se neděje v rámci politiky, elit vstupujících do veřejné debaty nebo vlivu církevních autorit, ale v rámci soudnictví a ochrany před nespravedlivým rozlišováním, kdy Ústavní soud a kancelář Veřejného ochránce práv hájí v prvním případě základní principy dané Listinou, v druhém případě hájí principy dobré veřejné správy.
Jednak reaguji na Štecha, tedy agendu mému textu dal on a jednak je snížení možné ochrany dětí skrze rozvolnění v pravidlech zrovna na stole, tedy právní uvažování je na místě, jedná-li se o tvorbu právních pravidel, souhlasím zcela s vámi, že řešení není v tom děti lépe roztřídit do správných škol v nefunkčním systému, ale generální oprava systému není zatím na stole, debata je pouze o třídění a podpůrných opatřeních.
V současné době jsou diagnostické nástroje užívané v PPP v největší míře připravovány a vydávány Psychodiagnostikou Brno, s.r.o. (www.psychodiagnostika-sro.cz), která se konstituovala z původního výhradního vydavatele diagnostických nástrojů v Československu, n.p. Psychodiagnostické a didaktické testy Bratislava (dále jen Psychodiagnostika [1]) - (spoluvlastní syn exředitelky IPPP a současné náměstky NÚV Jany Zapletalové) a Testcentrem-Hogrefe (www.testcentrum.cz), které je zastoupením švýcarských nakladatelství Hans Huber a Hogrefe Verlag v České republice [2] a zahájilo svou činnost v r. 2000 (dále jen Testcentrum). Na vzniku některých nástrojů se od svého zřízení v r. 1994 podílí také Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR. Některé metody užívané pro diagnostické účely zejména speciálními pedagogy PPP jsou obsaženy v knižně vydávaných odborných publikacích a metodikách.
http://www.ippp.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=311&Itemid=323
Ta odborná doporučení ale opravdu mají své meze v tom, co se dá od nich čekat. Příklad: Píšete o teď zrovna začínajících zapisech. Některé děti odborné doporučení k odkladu školní docházky nebo zařazení do praktické školy mají. Jelikož se ale ta vyšetření musí dělat s předstihem, v době nástupu do školy budou ta vyšetření třičtvrtě roku stará. Poznat spolehlivě, jak na tom dítě bude za 8 měsíců v principu nejde, děti se ve věku kolem šesti let vyvíjejí ještě dost rychle.