Co dlužíme vyloučeným
Karel ChloubaZ některých výroků, které padly v souvislosti s výročím 17. listopadu, by se mohlo zdát, že se dnes mají všichni lépe než za minulého režimu. Transformace dolehla nejvýrazněji na děti Romů.
Petr Kučera pro ČT v souvislosti s oslavami Sametové revoluce řekl, že pokud se podíváme kolem sebe, dnešní situace je oproti předlistopadové ideál. V listopadu máme však ještě jedno velice důležité výročí, které nám připomíná, že následky ekonomické transformace mají k ideálu daleko a že nesouměřitelná srovnání jsou často jen taktikou, jak zatemnit problémy dnešní doby. 13. listopadu bylo výročí rozsudku v případu D. H.
V roce 2000 podalo osmnáct romských rodin k Evropskému soudu pro lidská práva žalobu na Českou republiku z důvodu neoprávněného umístění dětí do zvláštní školy a spor, tzv. „Případ D. H.“, vyhrály.
Na povrch vyplaval strukturální problém v českém vzdělávání, který zasáhl a ve značné míře stále zasahuje velký počet sociálně vyloučených a především romských rodin. Děti v těchto rodinách jsou ve statisticky vyloučené míře diagnostikovány jako lehce mentálně postižené. Ukázalo se, že do diagnostiky vstupují nejen kulturní a jazykové faktory, ale i společenské stereotypy.
Za mentálně postižené mohly být označené děti, které neznaly hovorové výrazy nebo špatně porozuměly otázkám, protože čeština nebyla jejich mateřským jazykem. Výzkumy dokonce ukázaly, že testy vybavené fotkou dítěte tmavší pleti jsou hodnoceny výrazně přísněji než testy s fotkou bílého dítěte.