Šest let po vydání rozsudku D.H. a ostatní proti ČR

Jana Vargovčíková

Tento týden uplynulo šest let ode dne, kdy Evropský soud pro lidská práva vydal rozsudek, kterým potvrdil, že Česká republika nezajišťuje všem dětem rovný přístup ke vzdělání. Přesto se však od té doby mnoho nezměnilo.

Před šesti lety vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek, kterým potvrdil, že Česká republika nezajišťuje všem dětem rovný přístup ke vzdělání. To znamená ke vzdělání, které jim umožní rozvíjet svůj potenciál a postavit se později na vlastní nohy.

Rozsudek D.H. a ostatní proti ČR jinými slovy upozornil na to, že dochází k případům, kdy jsou děti kvůli svému původu či prostředí, které je nějakým způsobem znevýhodňují, posílány do škol pro děti s lehkým mentálním postižením, ačkoliv žádné postižení nemají.

Navzdory přijetí akčních plánů, koncepcí a strategií, se v realitě od vydání rozsudku změnilo jen málo. Před novou vládou a Poslaneckou sněmovnou proto stojí nemalá zodpovědnost - přijmout systémové změny a zajistit, aby byla škola pro všechny místem, které otevírá nové dveře, místo aby je zavíralo.

V podmínkách dvoukolejného systému vzdělávání, který v ČR funguje, na jedné straně se školami hlavního vzdělávacího proudu, na straně druhé se základními školami praktickými (bývalé zvláštní školy), je rozhodnutí o zařazení dítěte do jednoho či druhého typu školy ve svých důsledcích rozhodnutím o jeho celoživotních šancích na uplatnění.

Když jednou začne chodit do třídy, kde se vyučuje podle redukovaných osnov, i kdyby se později přišlo na to, že by zvládalo normální vyučování, je už pro dítě většinou pozdě - v objemu probraného učiva výrazně zaostává a bez velmi intenzivní pomoci a asistence nemůže ostatní dohnat. Zařazení do základní školy praktické také dramaticky snižuje šanci, že se dítě dostane na střední školu, o škole vysoké nemluvě.

×