Volte podle pohledu stran na vás a vzdělávání
Petr ChalušDůležitým kritériem pro rozhodování ve volbách může být postoj stran ke vzdělávání. Cílem politiků by mělo být, aby další generace dokázaly žít společně na jedné planetě, aby naše děti, až dospějí, dokázaly mít rády druhého člověka.
Uvažujete na pravolevé škále nebo konzervativní x liberální? Možná to nejsou zdaleka nejdůležitější škály, na kterých se můžete rozhodovat koho volit. Co třeba se rozhodovat podle všímavosti stran k občanským iniciativám a k jejich pohledu na člověka a na jednu z nejdůležitějších oblastí politiky: na podporu vzdělávání?
Před dvěma lety vznikla občanská iniciativa proti tehdejší vládou zaváděné nové povinnosti všech českých rodičů a žáků — proti plošnému testování žáků v základních školách Českou školní inspekcí. Více o smyslu iniciativy zde.
Iniciativě rodičů, která vznikla zcela občansky zdola, bez jakékoli finanční a jiné podpory od kohokoli, se povedlo oživit diskusi mezi lidmi, rodiči, učiteli, řediteli škol, odborníky a úředníky. Podařilo se jí upozornit na nebezpečí primitivního značkování dětí na chytřejší a hloupější pro potřeby jejich využití jako „lidských zdrojů“.
Občanskou iniciativu proti zavádění plošného testování žáků pátých a devátých tříd výrazně podpořila Strana Zelených a Piráti, otevřený dopis rodičů podepsala Táňa Fischerová (Změna). Částečně podpořila iniciativu i ČSSD. Pro zavedení plošného testování žáků byly všechny vládní strany, které si to daly do Programu vlády: ODS, TOP 09 a VV (adoptováni Úsvitem Tomia Okamury).
Z opozičních stran se pro zavedení plošného testování a proti iniciativě vyjadřovali politici KDU-ČSL a KSČM. Reakce SPOZ a ANO na tuto problematiku nebyla a není známá, dá se jen odhadovat ze silných gest „vůdců“ těchto dvou stran.
Pro mne jsou volby jednoznačné, existuje tu hranice mezi stranami, které mají tendenci řídit lidi a jejich děti jako ovce a pak strany, které vás vnímají jako člověka. Sledujte strany jestli:
•Jste lidé pouze ve smyslu „lidských zdrojů“ nebo vás respektují jako tvůrce svého života a našeho společného světa?
•Podporují občanské iniciativy nebo nabízí tvrdou ruku v různých víceméně ultrapravicových nebo totalitních podobách?
•Je cílem vzdělávání masa ovcí nebo pomoc dětem a mladým lidem, aby dokázali být svébytným tvůrcem světa a nejen jeho konzumentem?•Je cílem stran vzdělávat děti být sebevědomými a kreativními lidmi s vlastním názorem a sebeúctou a zároveň s úctou k druhým lidem a odlišnostem a respektem k jiným názorům?•Které strany radostně podporují přitvrzování u státních maturit, kde se „zdroje“ selektují a neztrácí se čas rovnými šancemi? •Které strany podporují selekci a uzavírání vzdělávací cesty dětem s různým znevýhodněním? •Které strany by nejraději předali střední odborné školy firmám, aby se rychle vytvářely místo lidí se zájmem o dění kolem sebe, jen mechanicky pracující „lidské zdroje“ nebo „stroje“?Cílem politiků v oblasti vzdělávání by mělo být, aby vůbec další generace ještě dokázaly žít společně na jedné planetě, aby naše děti, až dospějí, dokázaly mít rády druhého člověka. Aby pochopily, že svět tvoří ony a byly na to hrdí, aby přestaly likvidovat planetu. A která strana aspoň chápe tyto základní, naléhavé, jednoduché a přitom zanedbávané cíle? Já mám v těchto volbách na výběr pouze ze čtyř subjektů: Strana Zelených, Piráti, Změna a ČSSD, co vy?
Někde se asi neshodneme (státní maturity), jinak s Vašimi naznačenými preferencemi souhlasím.
Ten první mi evokuje Bradburyho. Máme Google, budeme mít UI, to co se učíme, nebudeme za 20 let potřebovat... Tak na co škola? Já myslím, že škola by měla dát tolik znalostí a dovedností, aby si člověk mohl vydobýt nezávislost na všech těch umělých myslích, co na nás čekají. A které to jsou? Kritický přístup každopádně. A z toho ostatního? Cokoli. Klasická literatura, kvantová fyzika, praní na valše. Ale to neobsáhne nikdo. Tak co tedy učit? Spolupracovat. Myslet dohromady a zároveň každý sám. To znamená všeobecný rozhled (společný základ) a osobní specializaci.
Ani nevíte, jak se snažím sem napsat nějaký konstruktivní návrh. Ale nejde mi to, vidím dva nezbytné a přitom protichůdné nároky. Nezbývá mi, než ten úkol přenechat těm, kteří jsou k němu kompetentnější.
Základní pedagogické dilema je, že vzděláváme teď pro to, co přijde, ale kloudně nevíme, co přijde. Toto dilema řeší současné školství příklonem k bezbřehému pragmatismu, k pojetí člověka jako lidského zdroje a k absolutní ekonomizaci a nutné kvantifikací veškerých hodnot.
Nastala tato situace nezájmem společnosti? Nebo manipulací elit? Nebo postmoderním neúspěšným hledání identity? A proč v jiných státech EU takto silně nenastala?