Volte podle pohledu stran na vás a vzdělávání
Petr ChalušDůležitým kritériem pro rozhodování ve volbách může být postoj stran ke vzdělávání. Cílem politiků by mělo být, aby další generace dokázaly žít společně na jedné planetě, aby naše děti, až dospějí, dokázaly mít rády druhého člověka.
Uvažujete na pravolevé škále nebo konzervativní x liberální? Možná to nejsou zdaleka nejdůležitější škály, na kterých se můžete rozhodovat koho volit. Co třeba se rozhodovat podle všímavosti stran k občanským iniciativám a k jejich pohledu na člověka a na jednu z nejdůležitějších oblastí politiky: na podporu vzdělávání?
Před dvěma lety vznikla občanská iniciativa proti tehdejší vládou zaváděné nové povinnosti všech českých rodičů a žáků — proti plošnému testování žáků v základních školách Českou školní inspekcí. Více o smyslu iniciativy zde.
Někde se asi neshodneme (státní maturity), jinak s Vašimi naznačenými preferencemi souhlasím.
Ten první mi evokuje Bradburyho. Máme Google, budeme mít UI, to co se učíme, nebudeme za 20 let potřebovat... Tak na co škola? Já myslím, že škola by měla dát tolik znalostí a dovedností, aby si člověk mohl vydobýt nezávislost na všech těch umělých myslích, co na nás čekají. A které to jsou? Kritický přístup každopádně. A z toho ostatního? Cokoli. Klasická literatura, kvantová fyzika, praní na valše. Ale to neobsáhne nikdo. Tak co tedy učit? Spolupracovat. Myslet dohromady a zároveň každý sám. To znamená všeobecný rozhled (společný základ) a osobní specializaci.
Ani nevíte, jak se snažím sem napsat nějaký konstruktivní návrh. Ale nejde mi to, vidím dva nezbytné a přitom protichůdné nároky. Nezbývá mi, než ten úkol přenechat těm, kteří jsou k němu kompetentnější.
Základní pedagogické dilema je, že vzděláváme teď pro to, co přijde, ale kloudně nevíme, co přijde. Toto dilema řeší současné školství příklonem k bezbřehému pragmatismu, k pojetí člověka jako lidského zdroje a k absolutní ekonomizaci a nutné kvantifikací veškerých hodnot.
Nastala tato situace nezájmem společnosti? Nebo manipulací elit? Nebo postmoderním neúspěšným hledání identity? A proč v jiných státech EU takto silně nenastala?