K ohlášeným reformám vysokých škol přibylo reformní úsilí napřené ke školám základním a středním: „Kvalita a důraz na reformu musí jít od primárního školství. Vysoké školy jsou až třešnička na dortu," říká ministr školství Josef Dobeš v pátečních Hospodářských novinách. Mimo zvýšení platů učitelům a zavedení průběžného testování se zatím konkrétní nápady, jak na to, neobjevily. Sama úvaha ke zkvalitnění primárního školství není špatná, měli bychom se ale na ni dívat „odzadu" — tedy od toho, co víme o zamýšlené reformě vysokých škol.

Primární školství tradičně napomáhá vytváření rámců — spolu s věkem, ve kterém jím člověk prochází. Základním komunikačním rámcem je jazyk, základním rámcem myšlení je logika a tvořivost, základním rámcem společenské identity jsou historie společenských i tvořivých aktivit lidí, základním rámcem smyslu pro harmonii i logiku je matematika atp. Koneckonců tam se rodí a udržuje idea národního státu a identita jeho příslušníků — na stěnách většiny učeben visí portrét prezidenta. Nade vším se klenoucím cílem primárního školství by nicméně mělo být neotrávit žákům vztah k učení — ba naopak — a nádavkem k tomu i nějakou průpravu v hledání, třídění, formulování, a tedy zakomponovávání této zkušenosti do své mysli i života. Vysoká škola je pak prostředím, které má člověka vést k náhledu determinací zmíněných rámců a jejich tvořivému přetváření.