K ohlášeným reformám vysokých škol přibylo reformní úsilí napřené ke školám základním a středním: „Kvalita a důraz na reformu musí jít od primárního školství. Vysoké školy jsou až třešnička na dortu," říká ministr školství Josef Dobeš v pátečních Hospodářských novinách. Mimo zvýšení platů učitelům a zavedení průběžného testování se zatím konkrétní nápady, jak na to, neobjevily. Sama úvaha ke zkvalitnění primárního školství není špatná, měli bychom se ale na ni dívat „odzadu" — tedy od toho, co víme o zamýšlené reformě vysokých škol.

Primární školství tradičně napomáhá vytváření rámců — spolu s věkem, ve kterém jím člověk prochází. Základním komunikačním rámcem je jazyk, základním rámcem myšlení je logika a tvořivost, základním rámcem společenské identity jsou historie společenských i tvořivých aktivit lidí, základním rámcem smyslu pro harmonii i logiku je matematika atp. Koneckonců tam se rodí a udržuje idea národního státu a identita jeho příslušníků — na stěnách většiny učeben visí portrét prezidenta. Nade vším se klenoucím cílem primárního školství by nicméně mělo být neotrávit žákům vztah k učení — ba naopak — a nádavkem k tomu i nějakou průpravu v hledání, třídění, formulování, a tedy zakomponovávání této zkušenosti do své mysli i života. Vysoká škola je pak prostředím, které má člověka vést k náhledu determinací zmíněných rámců a jejich tvořivému přetváření.

U vysokých škol se volá po reformě a nástrojích, které by zajistily tzv. přiblížení se praxi. Vztah k celku či společnosti v nejširším smyslu, jak obojí zaznívá v etymologii názvu univerzity, má být přiblíženo tomu, co už je a zejména tomu, co je právě teď. Taková žurnalistika se bude vyučovat důkladnou analýzou jednotlivých čísel MFD a ti nejlepší získají stáž v redakci. Matematika bude vysvětlována na příkladě bankovních operací — stáže dtto.

Vysoká škola, jejímž (ne)rámcem je zejména otevřenost, má být zarámována konkrétním a aktuálním a jejich měřítky hodnocení úspěchu, k čemuž ostatně bude motivovat i školné: student sám již od počátku bude mnohem více uvažovat nad tím, jaký obor a jaké aktivity jsou praktické k tomu, aby splatil své dluhy, jakmile začne vydělávat. Poznání se tak mění na poznání daností, které je třeba akceptovat a podřídit jim svůj život. Tvořivý vztah k rámcům nabývá zcela jiné podoby. Jak bude vypadat společnost, která lidi v nejtvořivějším věku zatíží takovýmto systémem priorit? (Neironizuji kontakt s praxí, který je vždy nezbytný, jen si neumím představit smysluplný výsledek dosud prezentovaných akcentů.)

Známe-li záměr učinit vysoké školy „praktičtějšími" a utilitárnějšími, k jakým rámcům budou vedeni žáci reformovaných primárních škol?