Autonomie místo paternalismu
Jakub PolákRomové jsou v médiích představováni jako „problém“. Přes všechny „programy inkluze“ jsou dvaadvacet let po revoluci objektem vyloučení. Existuje nějaké východisko? Dlouholetý antirasistický aktivista navrhuje řešení založené na autonomii a samosprávě.
Zpráva z posledního zasedání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny (duben 2012), které ho se zúčastnili osobně předseda vlády Nečas a ministr Drábek (viz romea.cz):
V roce 2010 bylo v rámci dotačního programu Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce přerozděleno dvacet tři milionů korun, v roce 2011 devatenáct milionů a v roce 2012 9,5 milionů korun. Občanští členové se pochopitelně dotazovali proč k takovému razantnímu snížení finančních prostředků pro rok 2012 došlo. Paní zmocněnkyně pro lidská práva sdělila, že k snížení financí došlo v rámci úsporných opatření rozpočtové kapitoly Úřadu vlády ČR a je možná varianta, že v příštím roce 2013 dotace budou zrušeny.
Ondřej Giňa napsal v roce 2003 (otištěno v Gendalos 1/2004): „Česká společnost nedokáže překonat odpor vůči Romům, které nechce akceptovat jako rovnocenné a rovnoprávné občany tohoto státu… není náhodné že 80% Romů nemá práci, 79% romských dětí chodí do zvláštních škol, kde se jim dostane vzdělání určené pro mentálně postižené“.
Nechci popírat, že ta národnostní identita existuje a má svůj význam, ale příliš bych nepodporoval její politizaci v tom smyslu, že by se právě takto měly definovat ty samosprávné komunity. Jednak by to mohlo za jistých okolností prohlubovat segregaci, jednak by to současně mohlo posilovat a legitimovat nerovnosti a vykořisťování uvnitř samotné té samosprávné (třebas formálně "přímodemokratické") komunity.
Sice zdůrazňuješ ten ideál přímé demokracie, ale právě proto je to trochu nekonzistentní - ten ideál by neměl být podle mého názoru spojen s vylučováním na základě etnické ne/příslušnosti. A z druhé strany si naopak kladu otázku, zda to paradoxně není takový skrytý paternalismus, kdy "bílý" anarchista pracuje s nějakou svojí představou té romské komunity, do níž si promítá svůj upřednostňovaný, ten "správný" politický vzorec, aniž by reflektoval, jak moc tento ideál odpovídá reálným poměrům a návykům těch komunit.