Doba je bohatá na témata a zoufalý sloupkař neví, o čem by dříve pohovořil. Zmateně pobíhá newsroomem umístěným v samém srdci jeho sídla, hned naproti kuchyni.

Tématem stále diskutovaným je Miloš Zeman, kterého ještě pořád někteří čeští homo sovieticus pokládají za svého prezidenta. Výrazně chutným soustem je ovšem i Andrej Babiš se svým hnutím ANO a jeho vztahem k demokracii.

Letitým tématem je falšování historie a následně i současnosti některými Brouky Pytlíky mezi politiky, komentátory, publicisty a „odborníky na společenské vědy“. Chutným hlavním chodem je politický vývoj Bohuslava Sobotky, který sloupkař sleduje se vzrůstajícími sympatiemi, i přes některé názorové rozdíly.

Miloš Zeman se nemýlí

Zeman se prý mýlí, když razí svou pravdu na jedno použití, že sankce USA a EU vůči Rusku nemají žádný účinek… zaslechl jsem v televizi a rádiu názory renomovaných odborníků.

Bože, to bolí… Ne, nemýlí se. Zeman je inteligentní muž a dobrý ekonom. A proto dobře ví, že sankce vůči Rusku již začínají mít svůj dopad, a ten, že se bude stupňovat, pokud sankce zůstanou.

Zeman říká, že sankce nemají na Rusko žádný účinek proto, že nechce, aby sankce vůči Rusku existovaly. Tento politik, který byl ještě donedávna i mým prezidentem, prostě a jednoduše stojí na straně Putinova režimu, kde moc nechává vraždit své kritiky z řad novinářů a občanských aktivistů, kde opoziční politici a další režimu nepohodlní lidé končí ve vězení.

Proto se Zeman snažil zesměšnit Pussy Riot, aby v rámci veřejného diskursu co nejvíce zastřel, že Putin je autoritativní vládce, novodobý car v kágébáckém vydání.

Stejný je i Zemanův vztah k Číně (a komukoli podobnému). Zeman je schopen zesměšňovat tibetské nároky, protože lidská práva jsou mu naprosto lhostejná, nejen v Číně. Co tomuto muži není lhostejné, jsou šrajtofle našich malých českých oligarchů, kterým razí cestu ke kšeftům. Zeman je evidentně demokratickému právnímu státu nebezpečný, protože zpochybňuje evropské hodnoty, k nimž jsme se proboleli v minulém století.

Andrej Babiš se mýlí

Andrej Babiš se rozčiluje, že musí coby člen vlády chodit do Poslanecké sněmovny, když ta zasedá. Prý ho to zdržuje od práce. Chce kvůli tomu zavést pravidlo, že ministr nesmí být zároveň poslancem.

Babiš není prvním politikem, kterému vadí parlament a který se snaží obejít demokratické mechanismy, aby mohl lépe vládnout, bez nějakých zbytečných žvástů poslanců, které jsou k ničemu.

↗

Andrej Babiš se rozčiluje, že musí coby člen vlády chodit do Poslanecké sněmovny, když ta zasedá. Prý ho to zdržuje od práce. Foto ANO

Gottwald jezdil do Moskvy učit se, kterak demokratům zakroutit krkem. Babiš není tak drsný, chce jen parlament vyřadit z komunikace s vládou. Když totiž chtějí poslanci diskutovat s ministry, je to věc Babišovi nebezpečná, protože nemůže svým čistě manažerským způsobem tahat za nitky těch, které pasoval do role loutek - ať již jde o vlastní poslance či úředníky na ministerstvu.

Z této trojčlenky plyne, že Babiš je nebezpečný demokracii, protože komunikace mezi parlamentem a vládou v co nejširší míře k ní neodmyslitelně patří.

Demokratické hodnoty tu nejsou od toho, aby je bourali ekonomičtí a finanční cynikové Zemanova a Babišova typu. Tyto hodnoty drží Evropu, potažmo Evropskou unii pohromadě.

Bohumil Doležal se mýlí

Politolog Bohumil Doležal nedávno vypustil do oběhu tuto obézní myšlenku: „Pravda je ta, že dobrodružná a nezodpovědná politika ČSSD a štvavá propaganda stranických lobbistů dokázala u nás sice před časem (ve spolupráci s iniciativami jako Vraťte nám stát, rekonstrukce státu atd.) úplně rozvrátit demokratické politické uspořádání, jen moci se chopili jiní, o hodně horší než ti, kteří byli svrženi. To je standardní konec většiny revolucí.“

Bože, to bolí… Takže za nástup Babišova ANO (či i Úsvitu) může nezodpovědná politika ČSSD a snaha občanských iniciativ potlačit korupci a klientelismus v politice a prorůstání mafiánských metod do státních struktur.

„To je blbý, to se bude líbit,“ řekl kdysi Jan Werich - a měl pravdu i pro dnešek. Skutečně existuje skupina lidí, většinou nejspíš příznivců ODS, která něčemu takovému věří; sloupkař na ni narazil na facebooku a nestačil se divit, že i velmi inteligentní a dobří lidé mohou takovému pavlačovému klábosení přikládat jistý význam.

Sloupkař již tisíckrát popsal důvody toho, proč stranický systém v České republice začal kolabovat. Mohou za to politické strany, které byly po listopadu 89 u moci. Některé více, jiné méně. Prim hrály ODS a ČSSD.

Mafiánský kapitalismus, gangsterské metody v politice, prorůstání „byznysu“ do politiky, prostředí skrz naskrz prolezlé korupcí, tunelování, jánabráchismus atd… to je součástí polistopadové činnosti českých politických stran. Co před listopadem nerozkradli nebo nezničili komunisté, to se povedlo ODS, ČSSD a jejich koaličním partnerům.

Dvacetileté rabování země bylo to, co zde rozvrátilo stranický systém, nikoli snaha občanské společnosti o nápravu tohoto stavu. Prožíváme krizi důvěry v demokracii, kterou zavinily pilíře té demokracie: politické strany a politici.

Voliči již měli této nenasytnosti a arogance moci plné zuby, proto šla ODS do kolen a jiné strany dostávají mnohem méně hlasů, než by si přály. Proto dostávají hlasy politici, u nichž není jisté, jak to s tou demokracií vlastně myslí.

Jediný způsob, jak se dá férově uskutečnit návrat k jistě žádoucímu systému tradičních politických stran, je reflexe vlastní minulosti jejími představiteli: přiznání chyb a distancování se od metod, kterými jejich spolustraníci demokracii diskreditovali. ODS musí nutně začít u Klause a způsobu provedení ekonomické transformace.

Bohuslav Sobotka se nemýlí

Na rozdíl od Doležala to pochopil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který ve dvou projevech k 25. výročí listopadu 89 minulost reflektoval a sdělil i svou vizi občanské společnosti do budoucna:

„Můžeme uspět jen tehdy, když občané budou skutečně cítit, že účast ve volbách má skutečně smysl. Že lze účastí ve volbách něco změnit a něčeho dosáhnout… Že i v politice platí dané slovo. Že politika není kořistí ekonomických zájmových skupin. Že to není jenom nepřetržitá přehlídka skandálů a korupčních afér.

Pokud se ohlédneme za uplynulými dvaceti pěti lety, uvidíme, jak málo se nám představu o dobrém fungování demokracie a dobrém fungování státu dařilo naplňovat… Naším velkým a společným úkolem je překonat často přítomný pocit demokratického odcizení, který mezi lidmi a politikou panuje,“ řekl mj. Sobotka ve svém vynikajícím projevu.

Sloupkař by si dříve nepomyslil, že něco takového vysloví, ale musí se postavit čelem k realitě. Zatímco někteří komentátoři, publicisté a „odborníci na společenské vědy“ zesměšňují sami sebe na veřejnosti vystupováním hodným Brouka Pytlíka, najde se u nás politik, který ví, co je politická kultura.