Gymnaziální naděje
Lukáš JelínekPolitiku u nás většinou bereme jako sled sportovních klání, vyblbneme se u příležitosti kdejaké události a smysl toho všeho moc nevnímáme. Na pražském gymnáziu Jana Keplera se ale o politice debatuje se vší vážností.
Rok co rok okolo 17. listopadu zamíří studenti pražského gymnázia Jana Keplera do školy, i když nemusejí: připraví si vlastní několikadenní studijní program z přednášek, besed, workshopů, a třeba přihodí i trošku kultury. Dosud jsem o tom jen slyšel, letos poprvé i zažil — když jsem byl v rámci Symposion 2014 požádán o přednášku o politických stranách.
A protože jednotícím motivem letošního ročníku se stal „plevel“, pohovořil jsem o zapleveleném stranickém systému. K tomu může dojít přemnožením stran, anebo — což je náš současný problém — formacemi, které se definují jako nepolitické, a o kterých Václav Bělohradský říká, že šíří antipolitiku.
To zde však tentokrát rozebírat nechci. Když jsem předstoupil před zaplněnou místnost, vycítil jsem hned zkraje, že jsem mezi lidmi, kteří přišli uvažovat o politice dobrovolně (v tomtéž čase přitom vedle probíhala přednáška o konopí) a se vší vážností.