Jaromír Volek: Listopadový étos narazil na českou mentalitu

„Vzhledem k mé profesi sociologa médií představuje zkušenost s chováním společnosti v tak vypjaté situaci zajímavý materiál dodnes,“ říká o listopadu 1989 někdejší studentský vůdce Jaromír Volek.

↗

Foto archiv Jaromíra Volka

V listopadu 1989 mu bylo 26 let a druhým rokem studoval sociologii v Brně na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně,dnešní Masarykově univerzitě. Dostal se na ni v roce 1988 na sedmý pokus. Dnes Jaromír Volek na téže univerzitěpřednáší studentům o mediích a masové komunikaci.

„V září 1989 mě zatkli v Praze na demonstraci a s dalšími několika desítkami lidí odvezli autobusem sklepety na rukách kamsi za Prahu. Vyložili nás v nějaké garáži a po výslechu a pokutě zase pěkně spořádaněodvezli do Prahy,“ vzpomíná Jaromír Volek na své první větší potíže s bývalým režimem. „Říkal jsem si, že méstudium na vysoké škole netrvalo dlouho, respektive že skončilo.“

Za normální situace by tak tomu velmi pravděpodobně bylo. Ale život starého režimu se chýlil ke konci a jehorepresivita oproti počátku osmdesátých let výrazně zeslábla. „Že přijde nějaký zvrat jsme považovali zapravděpodobné už od lednového Palachova týdne. Jen to nakonec proběhlo jinak, než jsme čekali,“ popisuje.

Jaromír Volek, který se už před Listopadem porůznu pohyboval v takzvané šedé zóně, účastnil se například některýchbytových seminářů. „Po zásahu proti demonstraci na Národní třídě 17. listopadu jsem pociťoval nejen vztek, ale v danésituaci i poněkud překvapující jistotu, že je s režimem konec. Moje další chování tak nebylo fakticky žádnýmhrdinstvím, intuice mi říkala — už se na nic nezmůžou.“

Osmnáctého listopadu se z Prahy vrátil do Brna na koleje na ulici Tvrdého, kde bydleli studenti filozofickéfakulty. Pár dní na to byl zvolen jejich zástupcem ve stávkovém výboru. Označení „studentský vůdce“ však nemá rád,protože je prý příliš patetické a nese řadu zavádějících konotací a kontextů.

K nejsilnějším osobním vzpomínkám na revoluci řadí okamžik, kdy viděl dělníky v pražském ČKD sborověskandovat:„Nejsme děti! Nejsme děti!“Reagovali tak na slova vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze Miroslava Štěpána, že žádné děti nemohouurčovat politiku vládnoucí strany…

Uplynulých pětadvacet let svobody ale Jaromír Volek popisuje poměrně tvrdě. Na otázku, zda se naplnily jehoněkdejší představy o budoucnosti odpovídá: „Listopad 1989, respektive jeho étos, představoval šanci, která muselabýt promarněna neb narazila na stabilní, po staletí formované vzorce chování tohoto národa. Oněch dvacet pět letpo Listopadu představuje unikátní sociální experiment in vivo. Jeho závěr je poměrně jednoznačný. Klíčový problémčeské společnosti není a nebyla nikdy dominantní ideologie, ale národní mentalita, která každému novémumetanarativu otevírala prostor a také jej vždy znovu aplikovala k obrazu svému. V posledním dvacetiletítento metanarativ přijal povahu bolšhokynářské mentality, která se zrodila z prolnutí cynického rozumu pozdnínormalizace a mafiánského pojetí kapitalismu.

Na žádné extra oslavy pětadvacátého výročí se Jaromír Volek nechystá. Bude normálně pracovat. Nemá totiž rád„typické české fangličkářství ani vzpomínky starých zbrojnošů“.

Jaromír Bláha: V posledním desetiletí demokracie selhává

V předvečer 17. listopadu Jaromíra Bláhu vyslýchal pracovník StB: „Do té doby — pokaždé, když jsem něco udělal — jsem měl strach. A někdy ten strach vyhrál. Tehdy ale najednou zmizel. “