Média veřejné služby už nejméně týden předstírají, že nejdůležitější událostí těchto dnů je fakt, že právě uplynulo 25 let od demonstrace studentů brutálně potlačené na Národní třídě a od následujících událostí, jejichž podstatou je to, že komunistický režim předal moc aktérům Listopadu.

Předání moci postupovalo krok za krokem tím, že Gustáv Husák jmenoval 3. prosince vládu vedenou Mariánem Čalfou, v níž polovinu tvořili aktéři Listopadu, a následující den abdikoval. Do konce roku bylo vše završeno tím, že Federální shromáždění vzešlé z rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ a formálně potvrzené volební fraškou r. 1986 se vzorovou jednomyslností zvolilo za prezidenta Československé socialistické republiky Václava Havla.

K tomuto scénáři patří i maltská schůzka George Bushe seniora s Michailem Gorbačovem z prosince 1988, na níž došlo k dohodě o ukončení nepřátelství mezi supervelmocemi, a při níž Gorbačov ujistil Bushe, že nepoužije sovětskou armádu proti změnám ve východoevropských zemích.

Potvrzuje to, pokud jde o zdejší poměry, i víceletý šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček v souboru dokumentů pod názvem Vypovídat pravdu a nic nezamlčet (Praha: ÚSTR, 2013). Je tam informace, že dokonce naopak sovětští vojenští představitelé hrozili zasáhnout, pokud by zdejší režim zvolil násilí proti vlastním občanům požadujícím politický obrat.

Když slyšíme rozhlasové a televizní zprávy, vypadá vše na jiný scénář, než si pamatujeme a než ukazují historické doklady. Vypadá to, že Západ tehdy nedal přednost jednání, že nedošlo k dohodě a dobrovolnému předání moci, nýbrž komunistické impérium bylo v nějakém utajeném konfliktu poraženo koalicí západních ozbrojených sil a občanů, kteří hrdinsky svrhli nenáviděné tyrany.