17. listopad slavíme jako den boje za svobodu a demokracii. Demokracie je proces a my si nechceme pětadvacet let staré události jen připomínat. Nechceme slavit, že byla demokracie definitivně nastolena. Chceme se na ní aktivně podílet!

Pro mnohé, kteří tehdy demonstrovali na náměstích, je dnešní společenská situace zklamáním. Pouhou rutinní oslavu jejich činů vnímáme jako zpronevěření se tomu, o co usilovali. Nechceme dnes oslavovat jen minulé boje, ale rovněž naše nové závazky vůči jejich odkazu!

Čtvrt století po pádu starého režimu je demokracie v krizi. Namísto občanské rovnosti vládne v naší zemi vyloučení: roste vůle delegovat moc na charismatické vůdce, vítězí jednoduchá a líbivá řešení, peníze korumpují politickou moc a zbavují velkou část lidí reálného vlivu na rozhodování, sociální nerovnosti vylučují stále větší množství lidí ze společnosti. Jsme svědky celospolečenské krize, na kterou musíme reagovat a formulovat vlastní ideály naší generace.

Úpadek politiky jako veřejné činnosti vede k jednostrannému sledování privátních zájmů. Je ironií, že se dnes lidé uzavírají do soukromí stejně jako za normalizace. Odumírání veřejného života plodí nezájem a lhostejnost vůči všemu, co přesahuje horizont každodenní individuální aktivity.

Uzavřenost do světa vlastní identity zapříčiňuje, že stále více lidí není schopno poodstoupit a zaměřit se na širší souvislosti. Namísto toho shazují vinu na ty, kteří jsou jiní. Je paradoxem, že se přitom často potýkají se stejnými problémy.

Ti nejslabší se tak stávají snadnými terči pro zbabělé primitivy, kteří se snaží oprávněné frustrace zneužít ve svůj prospěch. Jazyk rasismu se usadil v politickém dialogu. My však odmítáme vinit z krize demokracie ty největší oběti jejího současného kursu!

Nechceme slavit, že byla demokracie nastolena a že tím definitivně vyhrála. Demokracie je proces. Je to způsob rozhodování, s ohledem na principy respektující lidskost. 17. listopad je svátkem boje za svobodu a demokracii proto, že o ně musíme zápasit znovu a znovu, v každodenních konfliktech.

V jednom z takových konfliktů jde o to, zda dovolíme neonacistům, kteří budou pochodovat Brnem, aby si listopadový odkaz přivlastnili. Chceme se přičinit o to, aby zaznělo zcela jasně a nekompromisně: svátek boje za svobodu a demokracii náckům nenecháme! Listopad patřil, patří a vždy musí patřit všem, kdo to s demokracií myslí poctivě. Nikoliv duševním následníkům těch, kteří se roku 1939 o vznik tohoto svátku „zasloužili“ střelbou do českých studentů.

Co nás tedy v tomto boji spojuje? Je to vůle po hledání společného dialogu. Snaha definovat nejzákladnější úroveň rovnosti všech lidí. Můžeme se lišit v jejím vymezení, přesto nás spojuje požadavek nevyloučit z ní žádnou skupinu. Náš společný zájem musí spočívat v odsouzení těch, co princip rovnosti jako základního humanistického ideálu zpochybňují.

Oslavovat 25. výročí sametové revoluce pro nás neznamená jen děkovat za to, že „můžeme“, ale ukázat, proč musíme. Listopadem to nekončí.

Autorem je kolektiv studentů složený z Miriam Kaniokové, Gaby Khazalové a Petra Bittnera