Ještě k tomu Sedmnáctému…

Ondřej Vaculík

Jan Patočka rozlišuje intelektuála jako „kulturního pracovníka“ a „duchovního člověka“, který nepřijímá život, jaký je, ale rozvíjí jeho problematičnost. V Listopadu v sobě duchovního člověka objevili studenti i herci.

Ptali se mě studenti, jakže to tenkrát bylo… s tím hrdinstvím jejich předchůdců… Sice jsem na Národní třídě tenkrát nebyl, přiznal jsem, ale něco vím jistě:

Filosof Jan Patočka, když se zamýšlí nad úlohou intelektuála, rozlišuje v ní dva typy lidí. (To připomněl Tomáš Halík ve své oxfordské přednášce Evropa potřebuje duchovní lidi.) Intelektuála jako „kulturního pracovníka“ s určitým vzděláním a jistými dovednostmi, a „duchovního člověka“, který nepřijímá život, jaký je, ale rozvíjí jeho problematičnost — hledá nový způsob života. Duchovní existence se odkazuje k nesamozřejmosti skutečnosti.

Halík dále řekl, že podle Patočky je jednou z charakteristik duchovního člověka schopnost oběti.

Takže podle mého nemá smysl hodnotit (třebas Zemanem), kdo a kolik tenkrát na Národní dostal pendrekem, bylo-li to dost na hrdinství, zda přec jen nemělo téci více krve, abychom si proměnu politických poměrů více a trvaleji zasloužili a pamatovali i pro budoucnost.

×
Diskuse
November 25, 2014 v 9.42
Já bych tu definici poněkud rozšířila. Že totiž duchovní člověk je ten, kdo je schopný přinášet oběti, aniž by, pokud možno, obětoval jiné lidi. Jinak by museli být nejduchovnějšími osobami sebevražední atentátníci.
A taky si myslím, že není zanedbatelné, kvůli čemu (komu) a jakým způsobem se člověk obětuje.
JP
November 25, 2014 v 14.15
Intelektuál a oběť
Opravdu se moc omlouvám za tento - bezpochyby zcela nemístný - příměr, ale nedá mi to: zrovna v minulých dnech jsem četl, jak právě tuto schopnost obětovat se ve prospěch celku jako jedinečnou přednost svého národa oproti všem ostatním vynáší samotný - Adolf Hitler!! ;-)

A tak v daném případě souhlasím spíše s paní Hájkovou, že nejde jenom o samotný akt obětování se, ale zcela zásadně také o to, kvůli čemu a proč se dotyčný vlastně obětuje.

A za sebe bych ještě dodal, že za základní charakteristiku skutečného intelektuála (ve smyslu té duchovně založené bytosti) považuji právě tu schopnost, problematizovat a v potaz stavět všechny jakkoli napohled "posvátné" kánony a pevná přesvědčení. Postavit se proti převládajícímu mínění většiny, to může vyžadovat možná stejnou statečnost, jako vystavit se policejním pendrekům...