Chiméra daňových úlev
Linda SokačováMinulý týden byly schváleny daňové úlevy na podporu rodin a rodičovství. Otázkou je, co skutečně tyto slevy přináší a zda neodebírají finanční zdroje na podporu služeb financovaných z veřejných rozpočtů, jejichž užitek může být mnohem větší.
Snad už od nepaměti sázejí čeští politici a političky na podporu rodin a rodičovství prostřednictvím daňových úlev. Na to přistoupila i současná koaliční vláda. Minulý týden byly schváleny další daňové slevy, které mají podpořit Čechy a Češky, aby se nebáli mít rodiny a rodičovství pro ně nepředstavovalo nezvladatelné náklady.
„Významně pomohou především rodinám s dětmi a seniorům. Díky těmto normám se od ledna příštího roku zvýší sleva na druhé dítě o dvě stě korun měsíčně, na třetí dítě pak o tři sta korun měsíčně. Vládní koalice plánuje zvyšovat slevu na děti a podporovat rodiny i v dalších letech, protože právě aktivní prorodinná politika je jednou z klíčových priorit mojí vlády,“ takto zhodnotil daňové slevy premiér vlády Bohuslav Sobotka ve svém tiskovém prohlášení.
A nezůstává jen u těchto opatření. Rodiče budou mít nově také možnost využít daňové odpočty, pokud dávají dítě do mateřské školky. Tuto změnu obsahuje zákon o dětských skupinách.
Past daňové slevy
Zaplatit méně na daních není nic neradostného a určitě to pro každého znamená příjemný bonus a hotovost navíc. Otázkou ale je, kolik skutečně tyto slevy přináší a zda neodebírají finanční zdroje na podporu služeb financovaných z veřejných rozpočtů, které mohou (nejen) rodičům přinést mnohem více než několik stokorun měsíčně navíc.
Jednou z nejvíce diskutovaných otázek dneška je například nedostatek mateřských škol a jeslí. A možná právě toto je oblast, kde budou tyto finanční prostředky citelně chybět. A pochybuji, že rodiče ze součtu ročních daňových slev budou schopni zaplatit pro své ratolesti soukromou mateřskou školu, pokud nezískají místo v té veřejné.
Právě sleva na dani, pokud rodič umístí své dítě do mateřské školy, je víc než absurdní. Tato sleva za umístění dítěte umožní jednomu z rodičů odečíst si z daní výdaje, které v příslušném kalendářním roce prokazatelně vynaložil za umístění v mateřské škole nebo jiném zařízení péče o děti předškolního věku. Slevu tak budou moci uplatnit ti šťastnější, kterým se dítě podařilo dostat do veřejné školky, nebo ti kteří si zaplatí (a mohou si dovolit zaplatit) soukromou školku.
Právě kvůli nim a dětské skupině byla tato daňová úleva nejspíš zavedena. Toto opatření je zdůvodňováno i tím, že má jít o motivaci rodičům, aby dávali své děti do školky a mohli se uplatnit na trhu práce. My ale v České republice nejsme v situaci, kdy by se zaměstnavatelé prali o rodiče, ti však hromadně odmítali dávat děti do mateřských škol a raději volili pobyt doma i po skončení rodičovské dovolené. Situace je spíš opačná — v roce 2013 nebylo k veřejnému předškolnímu vzdělávání přijato až šedesát tisíc dětí.
Bohužel v takové situaci je tato sleva trochu druhým potrestáním těch, kteří místo ve veřejné mateřské škole nezískají a nemají dostatečné příjmy na platbu za soukromé zařízení. Je proto třeba se ptát, zda se daňovými slevami neprošetříme ještě k většímu počtu nepřijatých dětí. Předškolní vzdělávání totiž rozhodně není zadarmo a tato strategie může být pro státní garanci místa v mateřské škole, kterou prosazuje ČSSD, spíše kontraproduktivní.
Příklady ze zahraničí ukazují, že kombinace daňových úlev a podpory služeb se nikde zatím příliš pozitivně neprojevila. Nejúspěšnější — i ve vztahu k podpoře porodnosti — jsou ty státy, které vsadily především na podporu rodičů prostřednictvím služeb financovaných z veřejných rozpočtů.
Xenofobie a rodinná politika
Vedle snahy pomoci rodinám s dětmi po finanční stránce se však ukazuje jako důležitý i další motiv řady českých politiků. A tím je někdy více, někdy méně skrývaná a přiznaná xenofobie. Tomio Okamura se vyjádřil, že na porodné by měli mít nárok jen slušní rodiče, ne ti neslušní. A asi tušíme, kam tím míří. Od Tomia to nejspíš všichni čekáme a většina nad tím mávne rukou. Však už ani u těch, kteří s jeho postoji souhlasí, to příliš nezabírá.
V obdobném duchu, i když méně vulgárně, se vyjádřili i lidovci na tiskové konferenci k přijatým opatřením obsahujícím i daňové slevy. Tento přístup je podle nich pozitivní, protože nejde o žádné sociální dávky, ale podporu pracujících rodičů.
Škoda jen, že tolik matek předškolních dětí nepracuje a žije ze sociálních dávek. Těmi nakonec rodičovské příspěvky jsou. A bohužel jsou k životu na dávkách nuceny i po skončení rodičovské, protože o ně prostě zaměstnavatelé nejeví zájem. Dítě je totiž považováno za přítěž, která podle nich neumožňuje pracovat. A vinu na tom má i nízká aktivita politiků.
Jak do toho šlápnout?
Podpora služeb pro rodiče, děti a rodiny je jednou ze skutečně funkčních cest, jak podpořit porodnost a zakládání rodin v České republice. Ale jen to nepomůže. V současné době platí, že lidé mají ze zakládání rodiny spíše strach a většině těch, kteří se pro založení rodiny rozhodnou, klesá životní úroveň. Navíc mít děti znamená v současné české společnosti i diskriminaci na trhu práce.
Jak by na to tedy politická reprezentace mohla jít, aby se v dlouhodobém horizontu skutečně zvýšila porodnost? Tady je několik cest, které při dobrém mixu zafungují. Měla by existovat silná politická podpora a konkrétní kroky k zvyšování vymahatelnosti práva, efektivní antidiskriminační opatření a podpora právní gramotnosti české veřejnosti.
Kde není žalobce, není ani soudce a přes prokazatelné diskriminační praktiky řady zaměstnavatelů se Češi obávají bránit se a domáhat svých práv. Velmi často díky nízké důvěře ve spravedlnost. Velkým problémem je i snižování zaměstnaneckých práv a jistot. Jednou z velkých překážek rodičovství je růst počtu smluv na dobu určitou, které zásadním způsobem ovlivňují sociální zabezpečení v době raného rodičovství.
Smlouvy na dobu určitou problematizují možnosti pro získání peněžité pomoci v mateřství a také prodloužení pracovní smlouvy, pokud se zaměstnavatel dozví, že je zaměstnankyně těhotná. A ne zrovna nepodstatným problémem je nedostupné bydlení. I tady by měli čeští politici a političky zabrat a skutečně prosazovat a prosadit legislativu a politiky zvyšující dostupnost bydlení.
Podpora rodiny především - a zcela na prvním místě - znamená, aby maminka (a někdy také tatínek) mohla zůstat s dítětem doma tak dlouho, jak uzná za vhodné.
Motivovat rodiče, aby od dětí odcházeli do zaměstnání a děti odkládali, není službou rodině, ale ničením rodiny. Je to služba bezduchému růstu růstu a konzumování konzumu bez naprostého pochopení smyslu lidského života.
Je k neuvěření, že za první republiky a za Rakousko – Uherska si mnoho docela obyčejných lidí mohlo dovolit zůstat s dětmi doma, a dnes, při vší té automatizaci, robotizaci výroby a odstranění namáhavé práce, si to nikdo z lidí práce dovolit nemůže.
S přáním všeho dobrého a poděkováním za výborný článek,
Jiří Vyleťal
Zapomnel jste dodat p. Vyletal ze i za "Husakova komunismu" slo zustat s detmi doma neomezene.
Jako krestan by jste nemel manipulovat. Zamerne vynechani faktu je manipulace.
jistěže bylo možno zůstat před r. 1989 s dětmi doma. Téměř nikdo to však nedělal. A to z toho důvodu, že důchod ženy, která nechodila do práce nebo do ní chodila málo roků, byl zoufale nízký.
Tehdejší režim rodinu také nepodporoval. Vystavěl množství jeslí a školek, ale jenom proto, aby ženy nahnal do práce a tak je měl pod kontrolou. K tomu jim ještě zpíval písničku o ženské emancipaci. Komunisté tím zabili hned několik much jednou ranou: zaměstnaní lidé neměli čas na přemýšlení, v práci se je lépe indoktrinovalo a děti mohly být vychovávány podle marxisticko-leninského učení hned od narození.
Dnes přece také mohou zůstávat ženy doma. Jenže to z téměř těch samých, resp. podobných (rovněž ekonomických), důvodů nikdo z běžných lidí nedělá. Uživit rodinu, když muž domů přinese deset patnáct tisíc, což je slušný plat mimo Prahu, a ještě si chtít pořídit vlastní bydlení a dětem platit vše, co před ně školní byznys postaví, je zcela nemožné. A to nemluvím o totální nejistotě každého dnešního neelitního zaměstnání, o lákadlech konzumu, o snadnosti upadnutí do exekuce, o nesnadnému odolání půjčkovému vábení apod.
A ještě otázka na vás, pane Kuchejdo: Proč jste přesvědčen o tom, že já jsem nějaká fakta záměrně zamlčel?
Přeji vše dobré,
Jiří Vyleťal
" Proč jste přesvědčen o tom, že já jsem nějaká fakta záměrně zamlčel?"
Proc jste neuvedl Husakuv socialismus ?
důchody za Rakousko-Uherska a důchody v době normalizace se nedají srovnávat. Co se srovnávat dá, je možnost žen zůstávat s dětmi doma.
V mnoha povoláních za R-U i první republiky důchody žádné ani nebyly. Většina lidí žila na vesnicích, mezi lidmi bylo velice málo peněz. V obyčejných vesnických poměrech se dalo vyžít i s velice málo penězi. Každý měl u domu záhumenek, chovala se domácí zvířata, pěstovala se zelenina, ovoce, brambory, vyrábělo se leccos doma, šilo se a přešívalo atd. Lidé byli do značné míry soběstační. O staré lidi bylo postaráno prostřednictvím výměnků a výměnkových smluv. O nejhorší případy se dokázal postarat stát. Jistě toto všechno víte.
Dnes je bez peněz člověk naprosto ztracen. Všechno si musí koupit, skoro nic není schopen si vypěstovat, nemá možnost chovat zvířata. Ohromná většina lidí žije ve městech anebo vede vysloveně městský život. To všechno s sebou přinesl průmysl. Proto dnes nemůže být bez důchodu nikdo.
Pane Kuchejdo, vy jste ale na mou otázku neodpověděl. Ptal jsem se Vás, proč si o mně myslíte, že jsem něco záměrně vynechal. A ptám se Vás znovu.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
"Je k neuvěření, že za první republiky a za Rakousko – Uherska si mnoho docela obyčejných lidí mohlo dovolit zůstat s dětmi doma, a dnes, při vší té automatizaci, robotizaci výroby a odstranění namáhavé práce, si to nikdo z lidí práce dovolit nemůže."
"Dnes je bez peněz člověk naprosto ztracen."
"Co se srovnávat dá, je možnost žen zůstávat s dětmi doma."
To co uvadite o situaci lidi za prvni republiky na venkove, zdaleka nebyla az takova idylka, ale to vy take vite.
A ten duvod proc si to o Vas myslim. Protoze situace za Husaka byla takova, ze lide na venkove rozhodne nemeli horsi podminky nez za prvni republiky, ale to vy take vite. Tedy v cem je rozdil, mezi Husakovym a Masarykovym venkovem v moznosti volby zustat s ditetem doma ?
Trochu mi Vase argumentace pripomina p. Jocha a jeho pajany na starou dobrou Anglii. Tu Anglii, ktera v koloniich drancovala a take vrazdila domorodce , kde zeny byly "majetkem manzela", kde existovala osmnactihodinova pracovni doba atd...
Mozna vas to ani nenapadlo. Pak se tedy omlouvam, ze jsem Vas obvinil z manipulace.
Vaši omluvu přijímám a vážím si Vás za to.
Ať se Vám vše dobré daří.
Jiří Vyleťal
já jsem ale toho Husáka přeci nevynechal, já jsem dobu Husákovy normalizace k vyjádření paradoxu mezi tím, že kdysi bylo možno s dětmi zůstávat doma, a dnes to nejde, nepotřeboval.
Šlo mi o to vyjádřit, že v době, kdy se mnoho těžké práce muselo dělat ručně, kdy existovala v podstatě pouze kusová výroba, kdy chudoba a bída byl běžný stav, v době, na kterou máme sklony se dívat jako na dobu zaostalosti, si lidé mohli dovolit být s dětmi doma. To byla doba R-U a první republiky. Šlo mi o to, vyjádřit tento paradox.
Za Husáka to bylo vlastně totéž co dnes. Automatizace byla v plném proudu, namísto těžké práce dělaly už dávno všechno stroje, a bída a chudoba neexistovaly vůbec. Paradox by to vůči dnešním poměrům nebyl žádný. Přesto, jak už jsem jednou uvedl, i tehdy nezůstávaly maminky s dětmi doma. Což je paradox jiný, ale ten jsem již také výše vysvětlil - důvodem byly nízké důchody nikdy nezaměstnaných žen.
PS: Pane Kuchejdo, něco Vám poradím: zkuste se na druhé lidi dívat zpříma a nepodsouvat jim Vaše předsudky. Mám radost, že jste se omluvil za to, že jste mne podezíral ze zamlčování, a teď mne zase podezíráte z nepřátelství vůči sociálnímu státu.… To je skoro na další omluvu, není-liž pravda? Takhle se s druhými špatně domlouvá. Nepřítelem sociálního státu ale určitě nejsem. Kdybyste četl mé články, asi byste na to přišel.
S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
Navíc bylo málo vzdělaných žen, takže by na ně stejně zbývaly jen méně uznávané práce. O ty možná ani takový zájem nebyl. A mnohým ženám by pracovat nedovolil manžel.
Ale v rolnických rodinách ženy určitě pracovaly (na poli). A ženy některých dělníků si možná také přivydělávaly, například posluhováním.
V dnešní době k otázce finanční přistupuje otázka realizace (ale to myslím spíš u vzdělaných žen). A pak je tu ještě otázka nezaměstnanosti (kdy nejde o možnost nepracovat, ale o možnost pracovat).
Takže vždycky je to otázka svobodné vůle na jedné straně a společenských tlaků (různého charakteru - od autoritářského po ekonomický) na straně druhé.
Pravdou ovšem je, že pokud muž vydělává běžný plat a rodina musí platit hypotéku na byt či jinou nemovitost (běžné splátky jsou kolem 10 000 Kč), žena prostě do té práce jít musí. A takových mladých rodin je jistě desítky procent. Pak jsou tu ještě ženy samoživitelky a to je ve většině případů ještě daleko horší situace.
Takže, jsou jistě ženy, které by do práce chodit nemusely a mohly by se věnovat dětem, ale nedělají to z důvodů jiných než jsou důvody ekonomické. Pak je tu ale jistě daleko větší skupina žen, které právě z ekonomických důvodů do práce chodit musí.
Výsledek je ten, že děti chceme, ale když je máme, tak je odkládáme, protože jsou pro nás překážkou. Pak se divíme, že větší vliv na děti mají média, počítače, povedení kamarádi z party a všelijaké „celebrity“, než rodiče. A to dříve nebývalo.
Jiří Vyleťal
Takže - bylo tomu jinak, což však neznamená, že ve společnosti vládla spravedlnost.
Spravedlnost ovšem nevládne ani dnes. Mám pocit, že ve spravedlnosti se vždycky zašije nějaká díra na jednom místě, aby se na jiném místě z nové díry vyklubala jiná nespravedlnost.
Pořád nám něco chybí.