ISIS a vzestup islamismu, hrana zvoní i Evropě
Tomáš ZdechovskýSoučasná situace v Sýrii a Iráku podle Tomáše Zdechovského vznikla mimo jiné i důsledkem neochoty evropských zemí angažovat se v této oblasti. Lidé z muslimských zemí viděli, že jen nečinně přihlížíme masakrům páchaným vojsky prezidenta Asada.
Dennodenně vídáme v televizi záběry děsivých zvěrstev fanatických islamistů, která se nyní odehrávají na území Sýrie a Iráku. Mnozí si myslí, že události odehrávající se několik tisíc kilometrů na východ se nás přímo netýkají a jakkoli jsou hrozné, nemůžeme nic z toho ovlivnit. Ve skutečnosti je ale opak pravdou.
Aktuální dění v Sýrii a Iráku se nás dotýká mnohem více, než si jsme si ochotní připustit. Zároveň nelze nadále zůstat pouze v roli nezúčastněně přihlížejícího v tomto neklidném, ale strategicky důležitém regionu. Ač si to možná neuvědomujeme, nynější situace vznikla mimo jiné i důsledkem neochoty evropských zemí angažovat se v této oblasti.
V poslední době často slýcháme o zahraničních bojovnicích na Ukrajině, přesněji řečeno na straně separatistů. Se stejným fenoménem se ale setkáváme v mnohem větší míře i na Blízkém východě. Podle střízlivých odhadů Mezinárodního centra pro studium radikalismu (ISCR) najdeme v řadách radikálních islamistů kolem devíti tisíc zahraničních bojovníků.
V této souvislosti je také důležité zdůraznit, že minimálně několik stovek z nich pochází ze západní Evropy; nejvíce z Francie, Velké Británie, Belgie a Německa.
Radikálové vychovávaní v Evropě
Nejen Brity musela šokovat zpráva, že kat zavražděného amerického novináře Jamese Wrighta Foleyho mluvil angličtinou s londýnským přízvukem. Britský ministr zahraničí Philip Hammond prohlásil ve svém vyjádření k této popravě následující: „Děsivá je myšlenka, že pachatel tohoto odporného činu mohl být vychován v Británii.“
Pokud by se jednalo o jednotlivce, mohli bychom říci, že se jedná „pouze“ o čin pomatence, který to nemá v hlavě v pořádku. Problém je ale v tom, že podobných lidí jako bývalý rapper Abdel-Majed Abdel Bar, který byl nejspíše oním hrdlořezem, najdeme v řadách bojovníků „novodobého chalífátu“ desítky a stovky.
Navíc musíme mít na paměti, že mnoho dalších dosud skrývá podobné úmysly, ale okolnosti jim zatím neumožnily dostat se do Sýrie (či Iráku) zapojit se do bojů. Vyvstává proto aktuální otázka: Jak je možné, že člověk, který poznal svobodné prostředí jedné z nejstarších západních demokracií, se přidal na stranu nenávistné ideologie islamismu? Můžeme pro takové jednání najít nějaké uspokojivé vysvětlení?
Frustrace a odcizení
Příčiny musíme hledat ve frustraci a pocitu odcizení. Lidé z muslimských zemí (i mladí muslimové z imigrantských rodin) viděli, že jen nečinně přihlížíme masakrům páchaným vojsky prezidenta Bašára Asada. Právě z lidí frustrovaných pasivním postojem vůči zcela zjevnému bezpráví se rekrutuje velká většina džihádistů.
Když k tomu ještě přičteme pocit odcizení mladých lidí hledající vlastní identitu, máme zde lidi, kteří jsou snadnou kořistí radikálních skupin všeho druhu.
Nečinnost a bezradnost evropských států a dalších významných aktérů připravily půdu pro vzestup islamismu. Část viny za to, že se ISIS podařilo dobýt podstatnou část Sýrie a Iráku, tedy nese i pasivní zahraniční politika zemí EU.
Ty nedokázaly na občanskou válku v Sýrii účinně zareagovat, a nechaly tak levantskou arabskou zemi napospas vlastnímu osudu. Zkrátka jak řekl Edmund Burke: „Všechno, co je potřeba pro vítězství zla, je aby dobří lidé nedělali nic.“
Mnohé chyby už napravit nelze, nicméně se z nich můžeme alespoň poučit, abychom do budoucna předešli dalším chalífátům. Najít způsob, jak zabránit vzestupu radikálního islamismu v muslimském světě i v Evropě, je jedním z hlavních úkolů pro současnou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU.
Je to ale i příležitost pro sebereflexi. Musí být něco špatně, když se mladí lidé z druhé generace imigrantů cítí odcizení v zemi, v níž se narodili.
Více mě však vyděsil jeho kolega v debatě, onen onkolog. Od lékařů v tomto oboru se očekává porozumnění k pacientovi, umění jej uklidnit.
Pan doktor však včera prokázal opak. Jeho neustálé hysterické výkřiky o tom, co budeme dělat, až se ruské tanky budou řítit na Prahu, kombinované s tragickou neznalostí historie, zakládá podezření, že zdravotní prohlídky lékařů je nutno provést bezodkladně. Neboť pokud by v oboru své dojmy vydával za fakta, jak to včera bylo u něj neustále, jsou životy jeho pacientů v akutním ohrožení.
p.s. Pane Sevcik odpovidam na vasi posledni reakci verejne, protoze to ma obecnou platnost. Od sveho znameho, ktery se zabyva profesionalne pocitaci, jsem se dovedel, ze pri praci s pocitaci svych klientu se setkal s takovymi upravami pocitace, jake do te doby povazoval za nemozne. Strucneji. Nekdo zvenci vstoupil do pocitace a upravil jej "k obrazu svemu". Podle nej neslo o klasicky virus, ale o virus s "politickym zadanim". Tedy o sledovani a kontrolu klienta. Mimochodem v kruzic jeho znamych se bezne prelepuji kamery na pocitacich.
Bohužel, ona diskuse nám představuje velmi děsivý obraz, jak vypadá jedna z politických stran, které v ČR vládnou. Jen se podívejme na logiku pana lidovce-lékaře:
(1) Je zcela nesporné, že Putin chystá anexi ČR a hrozí, že brzo budou stát ruské tanky před našimi domy, našimi továrnami.
(2) Tomu zabráníme jedině silou, což znamená, že do Ruska nebudeme dovážet komponenty, které potřebuje pro zařízení používané k těžbě ropy. To jej bude bolet.
(3) V případě, že jej potrestáme tím, že mu nebudeme dodávat naše výrobky, nahradí nás obratem korejská konkurence a ruské těžební firmy budou mít to, co potřebují.
(4) Toto je ta síla, která zastaví Putina.