Devět dní po útoku z 11. září 2001 prohlásil president George W. Bush v Kongresu: „Naše válka proti teroru neskončí, dokud nebude každá teroristická skupina globálního dosahu nalezena, zastavena a poražena.“ Už tehdy mnozí kritici — dokonce i v amerických ozbrojených silách — upozorňovali, že taková charakteristika kampaně, resp. nepřítele neodpovídá jeho povaze a schopnostem. Někteří činitelé uváděli, že označit například Al-Káidu a jiné protiamerické bojové skupiny za součásti jediného hnutí přeceňuje jejich sílu. Začátkem druhého Bushova presidentského období doporučoval tehdejší ministr obrany Donald H. Rumsfeld změnu presidentského označení na „globální zápas s násilným extrémismem“. Bush však tento i podobné návrhy zavrhl a nikdy nezměnil svoje přesvědčení, že výraz „globální válka proti teroru“, resp. terorismu (zkráceně GWOT), přesně vystihuje konflikt, v němž Spojené státy bojují. Že se termín ujal a rozšířil jak na veřejnosti, tak ve sdělovacích prostředcích, víme dnes asi všichni.

Jenže nedávno vydal Odbor pro bezpečnostní dozor Ministerstva obrany USA oběžník, ve kterém zaměstnancům sdělil: „Tato administrativa doporučuje vyhýbat se použití termínu „dlouhá válka“ nebo „globální válka proti teroru“. Použijte laskavě označení „zámořská pohotovostní operace.“ A dále stálo: „Upozorněte laskavě pisatele svých projevů a snažte se zachytiti tuto změnu, než jsou projevy odeslány na Úřad pro řízení a rozpočet.“

V oběžníku se tvrdilo, že doporučení přišlo právě od tohoto Úřadu — vládní kanceláře, jež přezkoumává projevy vládních zaměstnanců, které mají být proneseny na veřejnosti. Úřad to následně popřel. Nemohlo být ovšem náhodou, že už zhruba měsíc před vydáním oběžníku užívali vedoucí představitelé administrativy na veřejnosti výraz „zámořská pohotovostní operace“, pokud mluvili o válce. Například už v únoru řekl Peter Orszag, ředitel Úřadu pro řízení a rozpočet, když na tiskové konferenci hovořil o rozpočtu: „Rozpočet zahrnuje společné náklady operací v Iráku, Afghánistánu a všech ostatních zámořských pohotovostních operací, pokud budou nutné.“

Upustit od termínu „válka proti teroru“ doporučoval americké vládě také Mezinárodní výbor právníků (ICJ), a to už během letošního února. Upozorňoval, že tento výraz poskytoval Bushově administrativě „pokrytecké ospravedlnění pro řadu porušování lidských práv a humanitárních pravidel“, počítaje v to rovněž vazební praktiky a vyšetřovací metody, které Mezinárodní výbor Červeného kříže označil za mučení.

John A. Nagl, bývalý armádní důstojník, jenž spolupracoval na nové příručce protipovstaleckého boje, řekl o termínu „válka proti teroru“: „Byl to termín nesmírně nešťastný, protože se domnívám, že spojoval zcela odlišné organizace a povstalecká hnutí.“ Nagl, který je dnes předsedou Centra pro novou americkou bezpečnost — nezávislého expertního střediska pro obrannou politiku ve Washingtonu — rovněž prohlásil: „Naší strategií by spíše mělo být ´rozděl a zdolej´ než zveličování nepřátel. Čelíme ve světě mnoha různým povstaleckým hnutím — některé mají příčiny místní, některé z nich jsou nadnárodní. Vidět je všechny jedněmi brýlemi obraz deformuje a nepřítele zveličuje.“

Jakkoli jsou fasády důležité, významnější je, co se za nimi skrývá. Nový šat „války proti teroru“ válku nemění, pouze navenek z ní činí jakýsi druh nutného vojenského zákroku. Obrazy takového „zákroku“ nebývají méně kruté a krvavé než obrazy „války proti teroru“. Elegantní závoj nám má — pokrytecky — ukázat jinou skutečnost než tu pravou.