V USA si připomínali oběti teroristických útoků z 11. září 2001. V přímém důsledku útoků zemřelo 2 996 lidí, z nichž 2 977 byli oběti a 19 bylo identifikováno jako únosci. Co pro Ameriku znamenali a jak ji změnili?

Po zhroucení části Pentagonu a Světového obchodního centra následovalo zhroucení americké psychologie. Rozplynul se pocit, že obyčejní Američané jsou imunní vůči řádění nepřátel Ameriky, protože je chrání neomylní agenti CIA a FBI, námořnictvo a další policejní a tajné služby, podobně jako ve filmech. Když mrakodrapy Světového obchodního centra v roce 1993 vzplanuly poprvé, zvrácená psychologie imunity byla posílena, neboť věže, které byly tak technologicky vyspělé, odolaly. Zločinci byli chyceni a po zásluze potrestáni, nevyjímaje jejich slepého vůdce. Byla posílena ochranka a život šel dál.

Vše se změnilo 11. září 2001. Události toho dne ukázaly, že věřit ve štít proti "zlým národům" je hloupost. Takový štít je jen psychologickou iluzí.

Teroristický čin al-Káidy nebo promyšlená operace CIA pod falešnou vlajkou? Zborcené nosníky, nebo řízená demolice? Kolem 11. září se vyrojilo nebývalé množství konspiračních teorií, které přinášejí internetové servery a komunity věnované různým hypotézám, domněnkám, důkazům, vyvracením důkazů a profesionální i amatérské investigativní žurnalistice.

11. září 2001 nezměnilo svět, jak tehdy lacině prohlásil americký prezident George W. Bush. Usáma bin Ládin nebyl tak velkou hrozbou ani novým Hitlerem, jak Bush tenkrát naznačoval. Také nebyl „přímým ohrožením naší civilizace, naší svobody a našeho způsobu života," jak říkal ve slavném televizním vystoupení. Bin Ládin dělal pouze velké titulky.

Ovšem poprvé od konce studené války v USA zavládl nepříjemný pocit, že budoucnost nebude tak jistá a neměnná, jak se kdysi zdálo. Zřícení Světového obchodního střediska dozajista znamenalo konec éry americké hegemonie i optimismu a počátek nejistějších časů.

Tzv. válka proti teroru jen americké daňové poplatníky podle odborníků z Brown University stála zhruba tolik jako účast USA ve druhé světové válce: mezi 3,7 a 4,4 biliony dolarů. Z vojenského hlediska Amerika podobně jako Řím využívala ohromné technické převahy nad svými nepřáteli.

O čem se ale tehdy mlčelo, bylo poznání, že Amerika a nikoli Švédsko, Chile, Kanada či jiná země se stala cílem, protože většina obyvatel planety Země ji považuje za individualistické, pokrytecké a sobecké impérium. Tady je pravě chyba velké části obyvatel USA: že hledají „padouchy" stejně jako v amerických filmech. Nekladli si zásadní otázku „co jsme udělali, že nás tolik lidí nenávidí?"

Například to, že s jejich podporou Izraelci můžou zabíjet, Palestinci však ne. Nebo že je třeba uvalit embargo na Kubu, protože proti Fidelovi a jeho zlému režimu se musí bojovat, nikoli však na Čínu s jejím ještě horším pošlapáváním lidských práv. Nebo že Kuvajt, monarchii, kde ženy nemají téměř žádná práva a kde demokracii nemají ani ve slovníku, bylo třeba „zachránit", nikoli ovšem Rwandu. Soustředit se na Araby, jako kdyby to byla zvířata jiného druhu, lačnící po americké krvi, je obrovskou chybou.

Kdyby strýček Sam začal provozovat kapitalismus s lidskou tváří, a ne darwinistický kapitalismus, řídě se zásadou "lidé, nikoli zisk", možná by nepřátelé Ameriky nebyli tak početní.

Každá bomba, která dopadne na základny fundamentalistů a na obyvatele států, kde fundamentalisté působí, jen stvoří další mučedníky, další fanatiky, další teroristická zvěrstva.

Není nakonec důvodem, proč je Amerika tak zranitelná, právě nesmírný úspěch amerického impéria a jeho všudypřítomnost? Nebylo tomu podobně např. s římskou říší?

Spojené státy si  neuvědomují, že nemohou opakovat stejnou historickou chybu jako Říman Marcus Crassus, který z pocitu nadřazenosti opovrhoval povstáním otroků, jež začalo v roce 73 před Kristem poblíž hory Vesuv. Otroci byli pokládáni za velké dětí, duše bez samostatnosti a síly k tomu, aby se stali účinnými nepřáteli velké mocnosti. Stejně tak na jihu Spojených států, dokonce před málo lety, byli černoši ještě nazýváni chlapci - Římané oslovovali své otroky, včetně těch nejstarších, „kluku" nebo „chlapče". Arogantní Crassus neposlal do oblasti Neapole k boji s povstalci více než jednu centurii. Těch sto mužů skončilo zabito meči mužů Spartaka, bývalého pastýře a vojáka, narozeného v Thrácii, který uprchnul s několika málo druhy z gladiátorské školy.

Když si později Řím konečně uvědomil velikost problému, musel čelit vojsku šedesáti tisíc uprchlých otroků nejrůznějších národností, kteří útočili ve velkých skupinách. Bylo zapotřebí spojit celých deset legií, některé byly povolány až ze Španělska, k poražení této vojenské síly.

Přežilo pouze šest tisíc Spartakových povstalců. Ale jen na několik dní: Všichni byli ukřižováni v nekonečné a ponuré řadě podél Via Appia.