Černý výlep Martina Luthera
Matěj StropnickýAsi nejslavnějším černým „výlepem“ v dějinách je 95 tezí Martina Luthera proti odpustkům, které reformátor roku 1517 přibil na dveře kostela ve Wittenbergu. Zreformoval by církev, kdyby se s farářem dohodnul a plochu vrat si pronajal?
Každá slušná debata o černém výlepu spořádaně končí u sdělení, že černý výlep je nelegální. Ano, je nelegální. Jako je nelegální přejít na červenou, jako je nelegální zahodit papír nebo vajgl na ulici, abych zůstal u příměrů z variety ilegalit ve veřejném prostoru, je nelegální jako graffiti. Vadí. Pohoršuje. Znečišťuje. Proniká do veřejného prostoru, bere si ho díl, neplatí za to a sděluje si v něm něco, co si většina jeho uživatelů neobjednala.
Jsem si téměř jist, že v této zemi není parcela, místo, čtvereční metr, který by nikomu nepatřil. Krom pozemků sporných, o něž stojí, případně nestojí víc jednotlivců, je všechno dávno zaevidováno, zaneseno v katastrálních knihách a jako každé vlastnictví také vymáháno. Co nikdo nechtěl přímo vlastnit, a zbylo, spravuje nejčastěji obec a stát. To je veřejný prostor, jak ho chápe soukromé právo. Našla se kdysi dokonce většina poslanců, která prosadila, že zájmem soukromých vlastníků je nechtít chodníky před vlastními domy a tak je od té doby vlastní a udržují s obrovskými náklady a nízkou účinností obce.
My nejsme bohatí, tedy tuto možnost nemáme. Čili podkopeme tuto moc tím, že si naše nezcizitelné právo vylepovat přivlastníme. Patrně si ho ale tímto aktem nepřivlastníme natrvalo, ale jen na kratičkou dobu, během které - jak doufáme - se nám podaří někoho oslovit nebo přímo získat, což je pravděpodobně smyslem akce.
Ale co když moc provede protiakci na stejné úrovni? Místo aby si legálně kupovala veřejné plochy, koupí si vlastní ilegální vylepovače. Nastane válka vylepovačů?
Ovšem: své první prohlášení proti odpustkům Luther odstartoval už celý rok před tímto datem - jakožto podnět k diskusím svým kolegům-docentům teologie.
A i tento o rok později obnovený apel proti odpustkům rozšířil především čistě poštovní cestou - jak příslušnému kardinálovi, tak svým vlastním známým a příznivcům.
Na začátku tyto jeho "kacířské" téze ani nevyvolaly příliš velký rozruch; mnozí biskupové je dokonce přivítali pozitivně, protože byli tím excesivním prodejem odpustků také znepokojeni a znechuceni. Až teprve po čase se oficiální církev rozhoupala k verdiktu, že Luther je kacíř.
Takže, v každém případě se opravdu dost dobře nedá tvrdit, že Luther by své nové učení rozšiřoval "nelegálně"; ta kostelní vrata tu byla jenom nepatrnou epizodkou.
A ostatně, ne příliš jinak bych to viděl i pro dnešek. Je sice pravda, že veřejný prostor je okupován zcela určitými zájmovými a mocenskými skupinami, které také mají odpovídající finanční prostředky - krátce řečeno, oligarchií.
Ale - kdyby se našla nějaká opravdu nosná a zažehující myšlenka, pak by si cestu k lidem pořád ještě mohla dokázat najít. Problém není v tom, sehnat někde nějaká příhodná "kostelní vrata"; problém je v tom, najít tu novou myšlenku.
Odpustky mají s dnešním mafiánským kapitalismem myslím dost společného. Takže - pryč s kapitalismem!
A hlavně najít způsob, jakým to panství kapitálu překonat.
Ani na nové ideje ne.
"Veřejný prostor" byl ve středověku zaneřáděn piktogramy a hulákáním spíše než přemírou psaných informací.
"Načerno vylepené"/ přibité teze si mohl přečíst jen ten, kdo číst uměl. V 15. století v Německu tedy jen nepatrný zlomeček populace.
Stačí se podívat na to množství letáků, které provázely náboženské války, abyste viděla, že ono to čtoucí publikum nebylo zase tak bezvýznamné.