V poslední době přišel do České republiky nový trend. Z politických kampaní s transparentním účtem se pomalu stává móda a strany se předvádějí alespoň v deklarované průhlednosti. Ukazuje se tedy, že je možné transparentně sehnat peníze a stejně transparentně je i utratit. V praxi ovšem narazíte na jiný problém. Ani za poměrně vysokou částku nejste schopni realizovat viditelnou konvenční kampaň.

Tento článek nepíšu proto, abych brečel. Jsem přesvědčený, že Piráti prorazí nekonvenčním přístupem ještě dříve, než budou mít dost peněz na velkou kampaň. Problém je ovšem jiný. Na jedné straně po politických stranách chceme, aby se bránily prorůstání s byznysem, a na straně druhé je nutíme vybrat na kampaň mnohem více peněz, než by bylo nutné za jiné legislativní situace.

Kde vidím hlavní problémy?

1) Privatizace veřejného prostoru.

Porovnáme-li situaci v Berlíně a v Praze, uvidíme velmi zřetelně rozdíl v možnostech politické soutěže. V Berlíně mají politické strany možnost legálně obsazovat sloupy veřejného osvětlení svými sololity. Mohou to dělat bezplatně, ale na druhou stranu musí dodržovat pravidla.

Sololity jedné strany smí být pouze na každé třetí lampě, aby jedna partaj nezabrala celou ulici, musí být ve výšce alespoň dva metry, aby neomezovaly chodce, a v neposlední řadě musí strany zajistit jejich úklid po volbách. Každý plakát musí být podepsaný, jinak je odstraněn.

Zatímco v Praze tedy stojí výroba a umístění sololitu na dobu volební kampaně zhruba tisíc korun, v Berlíně je to desetkrát méně. Navíc díky tomu, že povolení vyvěšovat sololity mají všechny strany od stejného data, hrají v kampaních mnohem větší roli dobrovolníci. Platí, že kdo dřív přijde, má lepší místa.

2) Inzerce versus články

Další problém, se kterým se setkáte, je to, že jako opoziční kandidát máte po celý předvolební boj výrazně omezenou možnost dostat se do médií. Zatímco vláda nebo třeba krajské zastupitelstvo je ve zprávách každodenně, o vašich akcích média informují minimálně, „aby nikomu nestranila“. V situaci, kdy lidé většinu inzerce jednoduše přeskakují, je to téměř neřešitelný problém. Snad jedině Andrej Babiš s tím může něco udělat. Koupil si vlastní média jako PR agenturu...

3) Známosti na radnici

Kontakty na radnici mají často v kampani větší vliv než efektivita výroby propagačních materiálů. Jeden povedený zábor 1 × 1 metr může sice ušetřit desítky tisíc korun, ale dopředu není vůbec jasné, jestli je to po administrativní stránce jednoduchý nebo složitý úkol. Kapitola sama pro sebe jsou potom radniční noviny, které často dělají zavedeným stranám nepokrytou propagaci a tváří se jako nezávislý zpravodaj.

4) Státní příspěvek jde na kampaň místo na činnost

Možná největším problémem financování politických kampaní je, že do nich směřují peníze, které měly jít úplně jinam. Nechme stranou úplatky a podívejme se na příspěvky na mandát. Politické strany dostávají značné sumy (téměř milion korun ročně) za každé poslanecké či senátorské křeslo, které získají. Prostředky ovšem neinvestují do podpory práce kandidáta a rozvoje své politické činnosti (což bylo zřejmě cílem zákonodárce), ale místo toho je odklánějí do billboardů a dalších PR služeb. Tím výrazně zvedají ceny reklamy i pro ostatní, kteří ze státní dotace nežijí.

Pokud tedy stát stojí o to, snížit závislost politických stran na jejich sponzorech, měl by jim v prvé řadě umožnit dělat politiku nízkonákladově. Nestačí ztížit situaci podvodníkům, důležitější je dát poctivým šanci prorazit i bez milionů.

Reportáž o tom, jak vypadá volební kampaň Pirátů v Berlíně, si můžete přečíst zde.