Zatčení Davida Ratha v médiích zastiňuje jiné události. To je pochopitelné a zcela jistě tomu nějaký čas ještě bude. Z tohoto důvodu bych se chtěl vrátit k poměrně důležité pondělní události, jíž se DR dříve částečně věnoval. Vládní strany a ČSSD se domluvily na finančním limitu pro prezidentské volby. Ačkoliv známe dohodnutý návrh více méně jen v hrubých rysech, je třeba jej přivítat. Pozměňovací návrhy, doporučení a připomínky mohou sice dát zákonu jinou podobu, ale lze předpokládat, že dohodnutá pravidla projdou. Pokud zákon skutečně vstoupí v platnost, omezí výdaje v prvním kole volby na čtyřicet milionů pro kandidáta, dva postupující do kola druhého budou moci utratit o deset milionů korun více. Nechci zde návrh popisovat, jelikož se s ním lze seznámit na internetu.

Osobně jej chápu jako první snahu politiků omezit vliv peněz ve volebních kampaních. Ukazuje se, že začít s těmito limity právě v prezidentských volbách, je velmi vhodné. Sledovat finanční pohyby v menším měřítku bude přehledné a případné nedostatky mohou vést ke zdokonalení systému. Následně se finanční limity musí rozšířit na další druhy voleb, zejména sněmovní. Vždyť náklady na supervolební dvourok 2009/2010 činily údajně až 1,3 miliardy korun, sociální demokracie měla utratit přes sedm set milionů korun. Věci veřejné se pyšnily tím, že jejich kampaň byla v roce 2010 velmi efektivní, stála prý jen deset milionů korun. Odborníci ji však ohodnotili na částku minimálně sedminásobnou. Podobných příkladů bychom mohli uvádět desítky. Regulace peněz je přitom osvědčeným nástrojem v řadě zemí, například Francii, Belgii, Lotyšsku či Velké Británii. Český návrh je kompromisem, čtyřiceti milionová částka mohla být o něco nižší, ale je úspěchem, že se k ní přihlásila i ODS, která jakékoliv finanční omezení vytrvale odmítala.