Zatčení Davida Ratha v médiích zastiňuje jiné události. To je pochopitelné a zcela jistě tomu nějaký čas ještě bude. Z tohoto důvodu bych se chtěl vrátit k poměrně důležité pondělní události, jíž se DR dříve částečně věnoval. Vládní strany a ČSSD se domluvily na finančním limitu pro prezidentské volby. Ačkoliv známe dohodnutý návrh více méně jen v hrubých rysech, je třeba jej přivítat. Pozměňovací návrhy, doporučení a připomínky mohou sice dát zákonu jinou podobu, ale lze předpokládat, že dohodnutá pravidla projdou. Pokud zákon skutečně vstoupí v platnost, omezí výdaje v prvním kole volby na čtyřicet milionů pro kandidáta, dva postupující do kola druhého budou moci utratit o deset milionů korun více. Nechci zde návrh popisovat, jelikož se s ním lze seznámit na internetu.

Osobně jej chápu jako první snahu politiků omezit vliv peněz ve volebních kampaních. Ukazuje se, že začít s těmito limity právě v prezidentských volbách, je velmi vhodné. Sledovat finanční pohyby v menším měřítku bude přehledné a případné nedostatky mohou vést ke zdokonalení systému. Následně se finanční limity musí rozšířit na další druhy voleb, zejména sněmovní. Vždyť náklady na supervolební dvourok 2009/2010 činily údajně až 1,3 miliardy korun, sociální demokracie měla utratit přes sedm set milionů korun. Věci veřejné se pyšnily tím, že jejich kampaň byla v roce 2010 velmi efektivní, stála prý jen deset milionů korun. Odborníci ji však ohodnotili na částku minimálně sedminásobnou. Podobných příkladů bychom mohli uvádět desítky. Regulace peněz je přitom osvědčeným nástrojem v řadě zemí, například Francii, Belgii, Lotyšsku či Velké Británii. Český návrh je kompromisem, čtyřiceti milionová částka mohla být o něco nižší, ale je úspěchem, že se k ní přihlásila i ODS, která jakékoliv finanční omezení vytrvale odmítala.

Ukazuje se rovněž, že mnohé peníze strany utratí naprosto zbytečně. Z průzkumů vyplývá, že vliv na rozhodnutí voličů nemá billboardová kampaň žádný. Je sice nejviditelnější, ale naprosto neefektivní. Přesto je jaksi „v módě“ mít stovky billboardů. Takto vyhodil z okna spoustu peněz Jiří Paroubek. Jeho nevkusné a nicneříkající billboardy propagující LEV 21 mají sloužit k tomu, aby občané identifikovali novou politickou stranu a zejména to, že Jiří Paroubek už není sociální demokrat. Slogan „hrdost, odvaha, tradice“ (tedy HOT) musel vymyslet někdo nad ránem, po bujarém večírku. U parlamentních stran, které jsou financovány státem, platí tyto nesmyslné billboardy občané. Přitom už pro volby 1998 platila dohoda, že strany billboardy používat nebudou. Nynější návrh se o jejich zákazu či omezení nezmiňuje, ale jako vhodné doporučení jej uvést můžeme.

Důležité je, že návrh zákona zakazuje anonymní reklamu, což se týká především té negativní. Tím se dostáváme konečně na úroveň vyspělých demokratických zemí.

Věc poslední. Podstatné samozřejmě je, kdo bude politické strany kontrolovat. V konečném důsledku by měl o sporech rozhodovat soud, nicméně by bylo vhodné, aby kontrola nezůstala jen na poslancích. Ti se mají zabývat především zákony, proto by nebylo od věci zřídit nezávislou odbornou komisi.

Možná jsou někteří čtenáři k podobným iniciativám skeptičtí, vždyť obejít se dá vše. Nejčastěji se objevuje výtka, co když povede někdo kampaň za některou politickou stranu, například skupina příznivců, občanské sdružení. Něco podobného se stalo v již zmíněném roce 1998, když časopis Xantypa oblepil zemi billboardy s Václavem Klausem coby dědečkem. Billboardům vévodila Klausova fotografie s vnoučkem. I na podobné iniciativy však máme návod ze zahraničí. Obvykle se tyto aktivity započítají do nákladu příslušného kandidáta.