Po Poslanecké sněmovně se i v Senátu našla třípětinová většina, která byla nutná pro změnu Ústavy a schválení přímé volby prezidenta. Zákonodárci se tak shodli na nepochybně nejzávažnější změně ústavního pořádku od vzniku České republiky v roce 1993.

Přímá volba prezidenta se bude konat podobně jako u senátorů ve dvou kolech. Pokud z prvního kola nevzejde vítěz s nadpolovičním ziskem hlasů, postoupí do druhého kola dva kandidáti s nejvyšším ziskem hlasů. Druhé kolo pak definitivně rozhodne o prezidentovi.

Politolog Jiří Pehe má za to, že zvolený volební model je pro přímou volbu prezidenta vhodný a nepředpokládá, že by dvoukolová většinová volba generovala populisty či extremisty.

„Prezident bude totiž volen v podstatě stejným způsobem jako senátoři, přičemž Senát není plný ani nebezpečných populistů, ani extremistů, ani hvězd zábavního průmyslu,“ vysvětlil v komentáři pro deník Právo Pehe s tím, že ve druhém kole se obvykle většina sjednotí za umírněnějším kandidátem.

Kandidáta na prezidenta by mohla podle novely navrhnout petice alespoň padesáti tisíc občanů starších osmnácti let, nebo nejméně dvacet poslanců či deset senátorů. Přímou volbu hlavy státu by mel předseda Senátu vyhlásit nejpozději devadesát dnů před jejím konáním.

Veliké obavy

Nástává podstatná změna. Český ústavně-politický systém je charakterizován jako parlamentarismus, pro nějž je typické, že jediným přímo voleným orgánem jsou komory parlamentu, především Poslanecká sněmovna. Její složení v poměrném volebním systému zrcadlí vůli lidu projevenou ve volbách a z jejíž konstelace je odvozená vládní většina, tedy exekutivní moc.

Pro ústavní postavení prezidenta pak platí, že je sice hlavou státu, avšak vrcholným orgánem exekutivy z hlediska její pyramidální struktury je vláda. Je přitom nutné zdůraznit, že postavení prezidenta je založeno vedle ústavního vymezení také na tradicích a obyčejích.

Připočítáme-li pak k ústavním institucím politickou kulturu a tradice vládnutí, může se česká veřejnost nepochybně dočkat mnoha nových a pro českou politiku doposud neznámých situací, konfliktů a dějů.

Ostatně nejeden ústavní expert upozorňoval, že zavedení přímé volby bez úpravy kompetencí prezidenta může vést k vzrůstu konfliktů uvnitř politického systému. Vždyť i zákonodárným sborem zvolený Václav Klaus se nejednou pohyboval ve svých krocích na hraně ústavy.

„Je sice pravda, že český prezident zůstává nadále ústavně neodpovědný, což je chyba. Navíc má některé pravomoci, které ve spojení se silnějším mandátem, daným přímou volbou, z něj mohou udělat mimořádně silného hráče na politické scéně. Jenže hodně bude záležet na osobě prezidenta,“ napsal minulý týden ve svém komentáři pro deník Právo politolog Jiří Pehe.

Podle něj by byl Klaus se současnými pravomocemi, a navíc zvolený přímo, pro standardní parlamentní demokracii přímo noční můrou. „Jenže mezi možnými kandidáty není nikdo, kdo by se Klausovi podobal a přitom by mohl být skutečně zvolen,“ doplnil Pehe.

Daleko kritičtější je ve svém komentáři Václav Žák. „Zatímco slovenský a rakouský přímo volený prezident nesou za své jednání odpovědnost, a mohou být ve všeobecném hlasování odvoláni, ponechali čeští zákonodárci neodpovědnému prezidentovi takové samostatné kompetence, jako je jmenování bankovní rady, jaké nemá žádný jiný prezident v Evropě," napsal minulý týden Václav Žák.