ve kterém suveréní občan zvolí demokracii oddaného, nadstranického prezidenta, který nastaví partajím zrcadlo tak, aby uzřely své zanedbané nitro.
Jenže po procitnutí povětšinou zřím občany nesuveréní.

Shodneme se, že se nám nelíbí asociální protireformy. Ale víme, že jsou v programu všech parlamentních stran, u nás i jinde v EU. Výjimky jsou nepodstatné. Sociální demokraté by případně na hořký a smrdutý dort neoliberálních reforem umístili třešničku sociální rétoriky a drobná usnadnění pro sociálně slabé ale voličsky silné skupiny.

Jenže to nemá co dělat s volbou prezidenta. O sociálně ekonomickém programu rozhoduje parlament, hlavně sněmovna a v návaznosti na ní vláda. Prezident s tím nemá nic společného. Prezident může jen nepatrně zdržovat nebo urychlovat zákonodárný proces. Může trochu obtěžovat neoliberální vládou jmenováním keynesiánských členů bankovní rady Národní banky, může se symbolicky vzpouzet při pověřování budoucího premiéra, aby sestavil vládu. Ale jeho hlavní úkol je pronášet novoroční projevy v televizi, klást věnce k hrobům amerických osvoboditelů České republiky, přijímat dipomaty a držet jednou za čas přednášky na prestižních univerzitách.

Proto je zcela lhostejné, volí-li prezidenta všichni voliči nebo poslanci a senátoři, které zvolili všichni voliči. Jestli voliči zvolili špatné poslance a senátory, neschopné zvolit solidnéího prezidenta, kde je záruka, že titíž voliči zvolí dobrého prezidenta?

Zní to paradoxně, a bylo by to na jiné a dlouhé popovídání, ale zavádění prvků přímé demokracie je výrazným krokem zpět od demokracie k tyranii. Zvlášť když se "vůle lidu" postaví nade vše. Jsem si jist, že lid by akty přímé demokracie zavedl režim autoritativní, nacionalistický, sociálně populistický a rasistický.

Pokud nebude Schwarzenberg soudný a bude pro období mezi sedmdesátým sedmým a osmdesátým druhým rokem svého života kandidovat na prezidenta, má velkou šanci v přímé volbě projít. Dalšími reálnými kandidáty jsou Fischer a Švejnar. Zvitězí ten, kdo vrhne do kampaně víc peněz. Bude to moci jakkoli ovlivnit reálnou politiku České republiky?

Ne proto, že pro devadesátiletou existenci Československa (České republiky) jde o něco kvalitativně nového, nýbrž pro flagrantní absenci vnějších i vnitřních vazeb přímé volby. Nejsou formulovány odpovídající pravomoci i odpovědnost nově voleného presidenta, není řešen jeho možný programový konflikt s vládnoucí koalicí (politický cyklus parlamentu bude zřejmě kolizní s presidentským), vytváří se reálný prostor pro finančně zajištěné demagogy bez jasného politického i odborného vymezení (pokus ministra Pospíšila argumentovat příkladem ze Slovenska a Rakouska pokládám za typicky trapný důkaz absence argumentů, obdobně tvrzení dalších obhájců přímé volby o tom, že se "pravidla" postupně dopracují). Smysl by přímá volba měla snad jen tehdy, byl-li by paralelně zrušen Senát, a byla-li by většinovou společností, pravděpodobně referendem, přijata kvalitativní změna politického systému České republiky k (možná) polopresidentskému, (spíše však) presidentskému systému. Osobně bych se však za tento model nepřimlouval (USA mají zcela jinou tradici a konec konců i ve Francii je jejich systém "chytré horákyně" mnohdy ke zřejmé škodě věci.

Bude i nebude. A to vše značně okrajově.
Přesto zkušenosti s prezidentem Klausem svádějí k domněnce, že mít alespoň v posledním volebním období prezidentem pana Švejnara, tak mohlo dojít když ne k přírůstku, tak alespoň k menší destrukci demokratického smýšlení nás občanů.
Domněka možná mylná - Klaus nabízí výuku demokracie šokem.
Pomyslel jsem si.

A ne k lepšímu. Bohužel.

Zaráží mne Vaše skepse ohledně té přímé demokracie. Pokud jste si "jist, že lid by akty přímé demokracie zavedl režim autoritativní, nacionalistický, sociálně populistický a rasistický.", tak, za prvé, byste měl odvodit, že demokracii je třeba zrušit úplně, protože jsou-li nálady mezi obyvateli právě takové, projeví se to vítězstvím nějaké strany, která dotyčný program nabídne. A za druhé, přehlížíte, že každý realistický návrh zákona o obecném referendu (mimochodem, ten současný je pro mě příliš krotký) počítá s tím, že zadání referenda by nesmělo ohrozit základní práva a nezávislost soudů, což jsou dvě klíčové pojistky proti potenciálním autoritářským tendencím.

Já jsem byl rozhodně proti přímé volbě prezidenta, to už by bylo lepší tu funkci zrušit, je v té ústavě zjevně jaksi nepatřičně, z jakési postmonarchické nostalgie. Ale jeden z mých hlavních argumentů proti přímé volbě byl a je, že jde paradoxně spíš proti duchu přímé demokracie, protože místo aby směřovala k větší participaci občanů a tedy i větší jejich odpovědnosti za vývoj země, vychází vstříc touze najít tatíčka, který to udělá "za nás"; místo aby občané začali více dělat politiku, tak zase budou jenom vyměňovat politiky (ne že by to také nemělo význam).

Podvod politiků s přímou volbou prezidenta jsem okomentoval u textu „Poslanci přijali zavedení přímé volby hlavy státu“ ze dne 14.12.2011. Dneska bych k onomu textu přidal pouze dvě myšlenky. 1. Pokud veřejnost si může pouze prezidenta zvolit, ale už ho nemůže odvolat, pak prakticky může zvolit diktátora. 2. Přímá volba má reálné oparávnění pouze v prezidentském systému, v němž zvolený je fakticky předsedou vlády. Není potřebná ani v různých typech poloprezidentských systémů.
Autorovy úvahy jsou obvykle promyšlené a vyargumentované. Tato se ale vyloženě nepovedla. Motá se v ní páté, přes deváté. Už nejen jablka s hruškami, ale doslova věci spolu vůbec nemající nic společného. Základní omyl spočívá už v hlavní myšlence, že přímá volby prezidenta může být výstrahou pro strany. Přímou volbu totiž ovládnou média a ať výsledek dopadne jak chce, bude jimi interpretován podle zájmů jejich vlastníků a ne politických stran.

Milane Škabraho, demokracii nechápu jako vládu lidu, nýbrž jako vládu se souhlasem lidu. Např. volba je tím souhlasem. Politici tvoří programy a předkládají je voličům. Voliči jako celek prostě politickžý program nevytvářejí. A už vůbec ne nanejvýš žádoucí pluralitu programů. Demokracii také nepokládám za pouhou vládu lidu, ale především za vládu práva. Dakší můj důvod proti přímé demokracii je ten, že její zavedení je lží. Nikdy nevládne a vládnout nemůže lid (občanstvo, voličstvo). Jenže v zastupitelské demokracii se to otevřeně přiznává, kdežto v deklarované přímé demokracii je vláda reprezentantů nepžiznaná. Pamatujeme situaci, kdy se moc odvolávala na vůli lidu a nepotřebovala si mínění voličů o možných variantách vlády u voličů zjišťovat. Přímo politbyro formulovalo vůli lidu, protože mělo k dispozici vědecké poznání, jež vůli lidu objevovalo.

Jenže já nepléduji pro zrušení zastupitelské demokracie, ale pro referendum, který by do ní zavedlo prvky demokracie přímé. Ostatně, myslím, že v současné době není nikdo, kdo by vážně uvažoval o úplné přímé demokracii.

přímá demokracie je ve společnosti vnímající demokracii tak jak to tu denně vidíme ošidným instrumentem.
A to nejen na základě zážitku s panem Tabery - na poznatku jak elita kritických žurnalistů vnímá význam tvorby nadpartajního konzensu ve společnosti vystavené následkům nadměrné moci jedné části politického spektra.
Domnívám se že všeobecnou neznalost nároků, který klade demokratický režim je třeba opečovávat spíše homeopaticky.
Procitnití šokem bych zištně přál žurnalistické elitě....pomyslel jsem si.

Víte, pane Škabraho, pro mne politika není záležitost planoucí vášně. Pochopitelně, že si umím představit přímou volbu prezidenta i volbu parlamentem. Nejásám nad jedním a neskáču z nuselského mostru kvůli druhému. Stejně si umím představit referendum o nějaké otázce, např. o těsnější evropské integraci, o čemsi jako evropském nadstátu. A umím si představit, že by to vyřešili voličstvem pověření poslanci a senátoři. Pouze si představuji, že tvorba zákonů a řízení státu jsou vysoce kvalifikované, náročné činnosti vyžadující profesionální politiky a úředníky veřejnéí správy. A myslím, že by skupiny těchto profesionálů měly své varianty předkládat voličům a s jejich souhlasem by měly vládnout. Ale snad nejde přitom o život. Tak o co vlastně jde?