Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se vyslovil proti schválené přímé volbě prezidenta republiky, podle něhož návrh obsahuje nesrovnalosti a za chybu vidí, že s ústavní změnou nebyl předložen prováděcí volební zákon. Přitom jako místopředseda vlády pro legislativu roku 2003 obhajoval v Poslanecké sněmovně vládní návrh přímé volby prezidenta, který byl ve způsobu volby identický s nedávno schválenou volbou - prezident je volen ve dvou kolech.

Odlišnost byla v konání třetího kola, pokud by druhé kolo dopadlo nerozhodně, což by bylo výjimečné. I návrh z roku 2003 umožňoval navrhování kandidáta na základě petice občanů, jen požadoval menší počet 10 000 podpisů, nyní je to 50 000. Kandidatura nezávislého kandidáta na základě petice je umožněna ve volbách senátorů a obecních zastupitelů. Jde o osvědčený institut.

Ani roku 2003 nepředložila vláda společně s ústavní změnou prováděcí návrh volebního zákona. Je nesprávné předložit prováděcí návrh dřív, než je schválen ústavní předpis, který má provádět. V parlamentu může dojít ke změně způsobu volby, pak by byl předem připravený prováděcí volební zákon neschvalitelný. Na schválení prováděcího volebního zákona je jeden rok, což stačí. V roce 1990 se konaly parlamentní volby, přičemž ústavní i prováděcí zákon byly schváleny za kratší dobu a přijatá úprava byla legislativně kvalitní.

Je možný nesouhlas s přímou volbou prezidenta, pokud si někdo nepřeje předat toto právo z poslanců a senátorů všem lidem. Je směšné to však zastírat údajnými legislativními námitkami, když vlastní způsob volby je v Evropě klasický a ověřený. Též je nedůvodné spojovat volbu prezidenta se Senátem. Ve Francii je Senát volen nepřímo, v Polsku přímo a na Slovensku vůbec není, přitom je všude volen prezident občany. S přímou volbou nesouvisí ani pravomoci prezidenta, které jsou ve zmíněných státech rozdílné.

Odpovědí zastáncům monopolu Parlamentu na volbu prezidenta bude sama přímá volba. Ukáže se, že jsme schopni o volbě rozhodnout stejně jako Finové, Slováci, Poláci, Rakušané, Irové a další. Útoky na přímou volbu jsou vedeny elitářskou nedůvěrou v obyčejného člověka.

Jsou podobné útokům na zavedení všeobecného a přímého volebního práva do parlamentů před více než sto lety, což bylo některými kritizováno z toho důvodu, že se naruší ústavní systém, že je nutná revize ústavy a ne jen změna volby poslanců a že je nemožné připustit k volbám všechny lidi, ale jen výběr společnosti na základě vzdělání a majetku.

Dějiny ukazují, že poslanci jsou dnes běžně voleni přímo a prezidenti jsou voleni přímo v 75% republik. Posilování práv občanů je nezadržitelný vývoj.