Proklamativní tvrzení excelentního právníka, že posilování práv občanů je nezadržitelný vývoj, je populistickým argumentem a ne právním. Navíc vůbec nepodložený schváleným zákonem. Stačí k jeho vyvrácení dvě reálné skutečnosti. Aby si občané vygenerovali svého kandidáta, tak musí sebrat víc podpisů, než je počet členů všech parlamentních i neparlamentních stran dohromady, vyjma KSČM. Za druhé, pokud mohou prezidenta jenom zvolit, ale ne ho odvolat, pak jsou na tom se svými právy hůř, než doposud.
Odpor proti přímé volbě prezidenta stavět do stejné polohy jako byl kdysi odpor proti všeobecnému, rovnému a přímému volebnímu právu poslanců, je dokonce u renomovaného právníka nepřípustné. V určité míře by to platilo jen tehdy, kdyby byl prezident předsedou exekutivy, jak je tomu v USA. Pokud je pouze kladečem věnců, jmenujícím jaksi navíc několik celostátních veřejných činitelů, prodlužovatelem postmonarchistické, „tatíčkovské“ tradice s nedefinovanou šancí plést se do výkonu vlády, pak jeho přímá volba je spíše podvodem na „lidu“, než posilováním jeho práv.
Zveřejněný text je rádoby výměnou názorů dvou prakticky sociálně demokratických a renomovaných ústavních právníků, bohužel ani jeden se nedotýká hlavní podstaty problému přímé volby prezidenta v parlamentním demokratickém systému.