Zrušme Senát!
Pavel ŠaradínJsou desítky možností, co udělat se Senátem. Můžeme ho úplně zrušit, ale není pravděpodobné, že by se k tomu politici odhodlali. Mnohem vhodnější by bylo snížit počet jeho členů a komoru poskytnout zástupcům korporací a vysokých škol.
Česká republika potřebuje v mnoha ohledech reformovat. K tomu se hlásí jak vláda, tak opoziční strany. Samozřejmě reformy oba tábory chápou zcela odlišně. Tento týden zásadním způsobem doznala změny ústava, ale proč zrovna v tom nejméně potřebném směru, když víme o naléhavějších záležitostech?
Přiznám se, že určitý čas jsem se spíše klonil k přímé volbě prezidenta, ale jak jsem napsal nedávno, postupem času jsem toto přesvědčení ztrácel. Nyní jsem spíše odpůrcem tohoto způsobu volby. Nebudu opakovat pozitiva ani negativa, o nichž neustále čteme v posledních dnech, ani vynášet zásadní soudy o prohře či výhře občana, politických stran atd. Vše podstatné, co bych chtěl napsat, ale tak výstižně bych to nedokázal, koneckonců sdělil ve svém projevu před hlasováním Petr Pithart. Ovšem ani on silou své osobnosti nedokázal senátory přesvědčit o tom, aby návrh na zavedení přímé volby nepodpořili.
Přímou volbou byly dotčeny dvě instituce: vláda a horní komora. Jaký stupeň soužití vlády a prezidenta čeká, lze odhadnout z chování Václava Klause vůči Paroubkovu, Topolánkovu i Nečasovu kabinetu. Nabízí se rovněž otázka, zda budeme vlastně potřebovat Senát? Neměli bychom jej přinejmenším reformovat? Mají v něm mít politické strany skutečně takový vliv? Kupříkladu sociální demokracie prokázala, že nadstranické hlasování je jí cizí. A senátor Petr Vícha, aby prokázal onu stranickou disciplínu, nabízel premiérovi sázku o láhev dobrého vína. Takovou hodnotu má podle něj zřejmě tento ústavní počin.
Jsou desítky možností, co udělat se Senátem. Můžeme ho úplně zrušit, ale není vcelku pravděpodobné, že by se k tomu politici odhodlali. Mnohem vhodnější by bylo snížit počet jeho členů a komoru poskytnout zástupcům korporací a vysokých škol. O tom by se již dalo přemýšlet, vždyť takto funguje horní komora ve Slovinsku. Po zavedení přímé volby hlavy státu je Senát v nynější podobě zbytečným luxusem.
V České republice se bohužel reformy provádějí tím nejjednodušším způsobem. Vláda potřebuje spořit, výdaje státu jsou velmi vysoké. A místo toho, aby účinněji postihovala korupci, kde nám unikají miliardy korun ročně, přenáší tento problém na občany státu. Zdražuje, zvyšuje daně, zavádí školné, atd. Ústava je nedokonalá? Zkusme tedy zavést přímou volbu prezidenta, snad se tím něco vyřeší. Obce se potýkají s problémy? Mají málo peněz na zajištění svého chodu? Dobře, zaveďme přímou volbu starostů, možná to pomůže… ačkoliv reformovat lokální politiku bychom měli úplně na jiných místech.
Zcela pozitivní je na tom jediné: nemůžeme se vymluvit, jak často říkáme, že toto nařízení přišlo z Bruselu. Ale to je trochu málo.
Diskuse
LV
Vycházím z historické zkušenosti: zatímco senát jako pojistka demokratického systému a jeden z jeho pilířů se nám již několikrát osvědčil, prezident naopak. Ten první demokratický vytvořil tradici Hradu jako třetího mocenského centra, se všemi klady i zápory - další historie ukazuje, že častěji zápory. Ten druhý demokratický selhal přijetím demise nekomunistických ministrů v r. 1948, čímž otevřel dveře k převratu, který tím legitimizoval, třetí demokratický zopakoval většinu chyb TGM a ten zatím poslední z toho udělal karikaturu. O prezidentech nedemokratického mezidobí raději pomlčet. Není to spíše důvod zamyslet se nad touto tradicí? Potřebujeme pseudomonarchii? Přímá volba, respektive ta groteskní nápodoba, kterou si za rok užijeme, dosadí na Hrad v lepším případě loutku stran, v horším případě populistického Vůdce. V obou případech se jen hlouběji propadneme do formální (ne faktické) demokracie, bude-li globálně zle, pak rovnou do nové totality. O proměně senátu je však správné uvažovat, jako větším podílu občanského sektoru, tak především o poměrném zastoupení - tedy změnu volebního zákona... Ale nejsem politolog.
Máme špatného prezidenta a nepřímá prezidentská volba byla již podvakráte sotva důstojným a demokratickým aktem. Přímá volba je - alespoň z části - přirozenou reakcí na takový stav. Selhali volitelé, nechť je tedy volební právo všeobecné a rovné. Ale máme-li špatného, a podivně zvoleného, prezidenta, a nelíbí-li se nám takový stav, pak je tu ještě jedna možnost k nápravě: Funkci zrušit. Neboť moc zákonodárná, výkoná a soudní má býti oddělena; prezident, který signuje (nebo vetuje) zákony, pověřuje premiéra a jmenuje ministry, a jmenuje soudce včetně ústavních, to je anomálie. Sám "neodpovědný", nikomu se nezodpovídající, vyjma směšných projevů na Nový rok nikomu neskládající účty, zasahuje do všech tří mocí.
Proč rušit Senát? Prezidentské formální a ceremoniální pravomoci typu pověření premiéra (vítěz voleb), jmenování ministrů (na jeho návrh), rektorů (zvolených akademickým senátem), soudců (po splnění přísných podmínek a na návrh soudcovské autonomie) atd. může převzít právě předseda Senátu. A Senát, který svého předsedajícího ze svého středu vyvolí, ho může eventuálně hnát k odpovědnosti a zvolit zemi ceremoniáře lepšího, až udělá nějakou ostudu jako s "propiskou", nebo si bude plést výkon státní funkce s marketingem svých soukromých názorů na klima, měnu jiných států či budování sjezdovek a vleků v národních parcích. Hlavou výkonné moci musí být výhradně předseda vlády, musí plně odpovídat (Sněmovně - možnost vyslovení nedůvěry, právo interpelovat) za výkonnou moc, exekutivu. V moci výkonné je prezident očividně "navíc", což je nejvíc patrno v zahraniční politice.
To je ale "coby kdyby".
Nyní jsme na jiné koleji. Přímá volba byla schválena. Uvidíme, kdo projde do druhého kola. Pak asi budeme mnozí volit se skřípěním zubů menší zlo. Nicméně volič není blb, není nepoučitelný. Nezanikne-li ústavní a demokratické zřízení, naučíme se i volit střídmě hlavu státu, navzdory mediokracii a jejím manipulacím. A co se týká omezení pravomoci a vymezení odpovědnosti / odvolatelnosti, není všem dnům konec. Tak se dá ústava upravit i později, možná právě po zkušenostech z politického provozu s novým prezidentem.
V zásadě vidím jednu výhodu: Aktivizaci "lidu", u nás neuvěřitelně politicky pasivního. Tu otázku, zda k volbě jít a koho "tam hodit" si lidé budou muset pokládat a odpovídat si na ni. Budou muset nést aspoň pocit ze své volby: Ať již dobré nebo špatné. Budou volit člověka, ne stranu - pak se nelze vylhat ze své odpovědnosti pomocí klišé o "partajních sekretariátech", a pomocí paušálních odsudků celé "politiky".
Proč rušit Senát? Prezidentské formální a ceremoniální pravomoci typu pověření premiéra (vítěz voleb), jmenování ministrů (na jeho návrh), rektorů (zvolených akademickým senátem), soudců (po splnění přísných podmínek a na návrh soudcovské autonomie) atd. může převzít právě předseda Senátu. A Senát, který svého předsedajícího ze svého středu vyvolí, ho může eventuálně hnát k odpovědnosti a zvolit zemi ceremoniáře lepšího, až udělá nějakou ostudu jako s "propiskou", nebo si bude plést výkon státní funkce s marketingem svých soukromých názorů na klima, měnu jiných států či budování sjezdovek a vleků v národních parcích. Hlavou výkonné moci musí být výhradně předseda vlády, musí plně odpovídat (Sněmovně - možnost vyslovení nedůvěry, právo interpelovat) za výkonnou moc, exekutivu. V moci výkonné je prezident očividně "navíc", což je nejvíc patrno v zahraniční politice.
To je ale "coby kdyby".
Nyní jsme na jiné koleji. Přímá volba byla schválena. Uvidíme, kdo projde do druhého kola. Pak asi budeme mnozí volit se skřípěním zubů menší zlo. Nicméně volič není blb, není nepoučitelný. Nezanikne-li ústavní a demokratické zřízení, naučíme se i volit střídmě hlavu státu, navzdory mediokracii a jejím manipulacím. A co se týká omezení pravomoci a vymezení odpovědnosti / odvolatelnosti, není všem dnům konec. Tak se dá ústava upravit i později, možná právě po zkušenostech z politického provozu s novým prezidentem.
V zásadě vidím jednu výhodu: Aktivizaci "lidu", u nás neuvěřitelně politicky pasivního. Tu otázku, zda k volbě jít a koho "tam hodit" si lidé budou muset pokládat a odpovídat si na ni. Budou muset nést aspoň pocit ze své volby: Ať již dobré nebo špatné. Budou volit člověka, ne stranu - pak se nelze vylhat ze své odpovědnosti pomocí klišé o "partajních sekretariátech", a pomocí paušálních odsudků celé "politiky".
PL
Za hesla začínající na "Zrušme", by se mohli udělovat Ačka, anarchistické organizace by zde udělili až tři: AAA. Ale to jen na okraj. Taková volání dle mého budou ještě houstnout s dalším a dalším úpadkem politické odvahy a flikováním zákonů nejen ústavních; ale hlavně s pokračující rezignací občanů na politiku, jedna přímá volba o jediného činitele navíc to nezachrání, zvláštěpak, když se občané v tom prvním zklamou. Pokud jsem správně pochopil článek 65 návrhu ústavní změny, tak jestli byl dosud prezident za porušování ústavy teoreticky odvolatelný návrhem Senátu na žalobu u ústavního soudu, tak nově to bude možné, jen pokud se to bude hodit nejen 3/5 Senátorů, ale i 3/5 Poslanců, o občanech, kterým by se prezident vzešlý z přímé volby měl z definice odpovídat, ani slovo. Současný prezident Klaus jasně ukázal, kde je Ústava ve vztahu k nezastupitelnosti úkonů prezidenta nedomyšlená a vede k destrukci/vydíratelnosti vlády. Zeptal bych se tedy p. Jindřicha Jedličky, nakolik současný návrh stojí na "zkušenostech z politického provozu s prezidentem" a jestli to poučení se- může být někdy s nějakým novým lepší??
Shrnuto: Vládní návrh ústavní změny se moc nepovedl a neřeší žádný zjištěný problém (ústavního pořádku), to lze vyvodit i z výroků těch, kteří ho schvalovali (zaštiťujíce se nějakým nejmenovaným výzkumem-tedy povědomím o "vůli lidu"). Protože víme, jak vláda naslouchá hlasu lidu, je pravděpodobné, že na přímé volbě prezidenta byl kus zájmu jistých politiků, především těch, kteří sepisovali programové prohlášení vlády. Splněno! Aplaus, lide!
V řadách top politických stran je nebo bude brzy jasno, jaké kandidáty navrhnou. Co na to lid - lze čekat rozfoukání černých mraků rezignovanované pasivity? A čím by se musel u lidu vyznamenat a zapsat kandidát, aby mohl konkurovat těm stranickým? MUSEL BY SE třeba ZASLOUŽIT O PÁD této VLÁDY? Jenže nejpřesvědčivější šance na položení vlády si vytváří jedna vládní strana, z toho se asi moc popularity vytřískat nedá, nebo ano? - jaký je vlastně občan, který jednou půjde volit prezidenta?
Možná to není tentýž občan, který by nejraději tu a tam tak trochu byl faktickou hlavou státu - spolu se všemi ostatními občany! Tak jako v těch několika sousedních státech, které mají nějaké obecné referendum, co říkáte, bratři? Že všechna vaše referenda iniciovaly politici hlavně ze svých zájmů?
A nabude to opět stejné i s českým prezidentem? Kde je tady nějaká naděje? Tohle není stát ani Pribiňáček!
Shrnuto: Vládní návrh ústavní změny se moc nepovedl a neřeší žádný zjištěný problém (ústavního pořádku), to lze vyvodit i z výroků těch, kteří ho schvalovali (zaštiťujíce se nějakým nejmenovaným výzkumem-tedy povědomím o "vůli lidu"). Protože víme, jak vláda naslouchá hlasu lidu, je pravděpodobné, že na přímé volbě prezidenta byl kus zájmu jistých politiků, především těch, kteří sepisovali programové prohlášení vlády. Splněno! Aplaus, lide!
V řadách top politických stran je nebo bude brzy jasno, jaké kandidáty navrhnou. Co na to lid - lze čekat rozfoukání černých mraků rezignovanované pasivity? A čím by se musel u lidu vyznamenat a zapsat kandidát, aby mohl konkurovat těm stranickým? MUSEL BY SE třeba ZASLOUŽIT O PÁD této VLÁDY? Jenže nejpřesvědčivější šance na položení vlády si vytváří jedna vládní strana, z toho se asi moc popularity vytřískat nedá, nebo ano? - jaký je vlastně občan, který jednou půjde volit prezidenta?
Možná to není tentýž občan, který by nejraději tu a tam tak trochu byl faktickou hlavou státu - spolu se všemi ostatními občany! Tak jako v těch několika sousedních státech, které mají nějaké obecné referendum, co říkáte, bratři? Že všechna vaše referenda iniciovaly politici hlavně ze svých zájmů?
A nabude to opět stejné i s českým prezidentem? Kde je tady nějaká naděje? Tohle není stát ani Pribiňáček!
LV
Uvidíme, zatím jen tak předvídáme a dáváme prostor obavám. Omlouvám se za to všem, kteří chtějí myslet pozitivně a jsou optimističtí..., ale: argument, že přímá volba by mohla být dobrým stimulem pro větší aktivitu občanů (opravdu jsme v celku strašlivě, zoufale, pasivními občany a to je také voda na mlýn banditismu a cynismu) mne napadl už dávno. Potěšil mne. I řekl jsem si: to je hezké, zvýší to pocit zodpovědnosti, zaktivizuje to lidi k občanství a k projevování se. No jo. Přišlo vzápětí... A co uděláš, když po prvním kole postoupí dva kandidáti, které bys nikdy nevolil a za prezidenty nechtěl? - Nepůjdu k druhému kolu. A bác ho! Nebude to mít tedy dokonale opačný efekt? A jakou šanci v tomto režimu, v realitě takových stran a takových médií, má nezávislý kandidát? Bude-li za ním stát silný kapitál, snad. Může to být za daného stavu slušný člověk? Arci vzdělanec, který dosud působil převážně mimo politické struktury, vyznamenal se ve svém oboru, je dlouho veřejně činný a má morální i občanskou autoritu? Anebo člověk typu Anny Šabatové, Petra Uhla, Johna Bocka (abych nešel jen "z leva")? Prostě odvážný, aktivní, slušný, dobami "prověřený", nezávislý? - A je mi jasné, že ani ten příští prezident nebude "můj".
Sdílet
X SdíletFacebookTwitterDiggDeliciousMyspace
Sdílet
X SdíletFacebookTwitterDiggDeliciousMyspace
February 11, 2012 v 5.43
Pane Šaradine, mohl byste, prosím, nějak vyargumentovat konstataci, že „po zavedení přímé volby hlavy státu je Senát v nynější podobě zbytečným luxusem.“ ?
Jinak si troufám tvrdit, že poslanci a senátoři koalice jsou zaskočeni tím, co se vlastně stalo. Spoléhali zřejmě na to, že ČSSD na přímou volbu nepřistoupí. Jejich hlasování v Senátu bylo příznačné. Mimochodem, ani senátoři ČSSD nehlasovali zcela jednotně, ačkoliv bylo jasné, že jde o každý hlas.
Málokdo z poslanců a senátorů je totiž ochoten, mimo jiné, zbavit se výsady zobchodovat si jednou za čas své hlasy pro prezidenta. O tom doporučuji číst vystoupení senátora Horníka (TOP), ale i mnohá další z diskuze v Senátu.
Řekl bych, že kategorické soudy jsou v této věci předčasné. Ještě musí být schválen prováděcí zákon a to teprve poznáme, kdo opravdu je či není pro přímou prezidentskou volbu. Již nyní je zřejmé, že například otázka limitování nákladů na prezidentskou kampaň může přímou znemožnit.
Stále je to jen značně zamlžená hra …
Jinak si troufám tvrdit, že poslanci a senátoři koalice jsou zaskočeni tím, co se vlastně stalo. Spoléhali zřejmě na to, že ČSSD na přímou volbu nepřistoupí. Jejich hlasování v Senátu bylo příznačné. Mimochodem, ani senátoři ČSSD nehlasovali zcela jednotně, ačkoliv bylo jasné, že jde o každý hlas.
Málokdo z poslanců a senátorů je totiž ochoten, mimo jiné, zbavit se výsady zobchodovat si jednou za čas své hlasy pro prezidenta. O tom doporučuji číst vystoupení senátora Horníka (TOP), ale i mnohá další z diskuze v Senátu.
Řekl bych, že kategorické soudy jsou v této věci předčasné. Ještě musí být schválen prováděcí zákon a to teprve poznáme, kdo opravdu je či není pro přímou prezidentskou volbu. Již nyní je zřejmé, že například otázka limitování nákladů na prezidentskou kampaň může přímou znemožnit.
Stále je to jen značně zamlžená hra …
BM: "Vyargumentovat" je ošklivé slovo, brrr...
Ale jinak zcela souhlasím a trochu se podivuji té náhlé vlně skepticismu ohledně přímé volby prezidenta, která prošla především díky Senátu. Za to by měl být rušen? Tomu moc nerozumím. Pohledy se různí: soc. dem. je nadstranické hlasování cizí, kritizuje Šaradín; Macháček v HN je opačného názoru...
Přímá volba prezidenta funguje všude kolem nás, tak nechápu to drámo. Vysvětluji si ho tím, že je to pro nás novinka, která začíná fungovat ve chvíli, kdy naše politika ani společnost nejsou zrovna v nejlepší kondici.
Strany nebyly dlouho ochotné na přímou volbu přistoupit a pokud pamatuji, argumentovaly podobně jako teď Pavel Šaradín: že je třeba promyslet reformu Ústavy ČR komplexně. Na té se však nemínily dohodnout, takže šlo o pěkný trik, jak přímou volbu odsouvat na neurčito. Teď ji strany schválily a náš významný politolog jakoby přejímá letitou argumentaci polit. stran. Není to ironie?
Ale jinak zcela souhlasím a trochu se podivuji té náhlé vlně skepticismu ohledně přímé volby prezidenta, která prošla především díky Senátu. Za to by měl být rušen? Tomu moc nerozumím. Pohledy se různí: soc. dem. je nadstranické hlasování cizí, kritizuje Šaradín; Macháček v HN je opačného názoru...
Přímá volba prezidenta funguje všude kolem nás, tak nechápu to drámo. Vysvětluji si ho tím, že je to pro nás novinka, která začíná fungovat ve chvíli, kdy naše politika ani společnost nejsou zrovna v nejlepší kondici.
Strany nebyly dlouho ochotné na přímou volbu přistoupit a pokud pamatuji, argumentovaly podobně jako teď Pavel Šaradín: že je třeba promyslet reformu Ústavy ČR komplexně. Na té se však nemínily dohodnout, takže šlo o pěkný trik, jak přímou volbu odsouvat na neurčito. Teď ji strany schválily a náš významný politolog jakoby přejímá letitou argumentaci polit. stran. Není to ironie?
LV
až se ukáže nemoudré rozhodnutí. Nemusíte třeba sdílet moji skepsi k "lidu" a jeho rozhodnutí, možná jsem jen škarohlíd, ale změna spojená s ústavní žalobou na prezidenta, která do této chvíle byla založena na nadpoloviční většině přítomných senátorů a nyní je závislá na třípětinové většině přítomných senátorů a poslanců sněmovny činí z přímo zvoleného prezidenta osobu takřka neodvolatelnou. A tak jako jsem zastáncem Senátu, za tohle si říká o zrušení již z pudu sebezáchovy... Ale nejsem politolog a stále doufám, že jen škarohlíd.
SH
Ústava ČR v postavě prezidenta prodlužuje životnost pozůstatku monarchismu. Pokud se přímá volba nespojuje s prezidentem coby předsedou exekutivy, je naprosto nadbytečnou. Veřejnost bude stejně volit pouze z toho, co zase nabídnou strany, jako tomu bylo u nepřímé volby. Volby ovládnou média a ne kandidáti, jako je tomu u každých dnešních voleb. Půjde o dost velké finanční náklady v době, kdy je každá koruna veřejných peněz dobrá. Druhé kolo odradí od voleb dost voličů. Nejtragičtější ale je, že vznikne mnohem silnější, vlivnější a fakticky mocnější další centrum politické moci. Prezident bude doslova neodvolatelný, takže veřejnost si zvolí fakticky diktátora a ne demokratického představitele státu. Moc si přeji, aby se prováděcí zákon pro přímou volbu vůbec nepodařilo sestavit. Aby si veřejnost vynutila ve volební kampani vytvoření nové ústavy a ta pojala prezidenta naprosto jinak. Osobně prezidenta volit nebudu.
Bohužel, tohle je v mnoha ohledech typický postoj občana, který je kritický k současnému stavu věcí veřejných. A také nejvíce krátkozraký. Nepůjdu volit, protože svou pasivitou dám najevo zásadní nesouhlas s tím, jak se volí a o čem se volbou rozhoduje. Tím však zároveň vyklízím prostor těm, kteří volit budou a budou volit pravděpodobně v rozporu s mými představami. Soudím, že pasivita je pak v tomto případě zcela kontraproduktivní.
A což udělat ze Senátu revolučně občanskou instituci? Senátoři by nebyli voleni, nýbrž losováni z řad občanstva. Teprve tehdy by byl senát pojistkou demokracie na kvalitativně jiné úrovni.
LV
Zní to zajímavě ten návrat k athénským principům demokracie... Ale zní mi to až moc revolučně. A už slyším hlas skeptika ve mně, který namítá, že přece jen to chce určitou kvalifikaci (ano, vím - i to už slyším: jakou má většina těch dnešních, že?). Nevím. Umím si představit, že volba náhodným výběrem by mohla být naopak ještě větší příležitostí pro dodatečnou korupci a manipulaci, lobbing atd. A když si pak uvědomím, že by los padl na mne a já musel všeho nechat a jít do Senátu... UF! Ale jak jsem to již napsal výše: proměnit způsob volby do Senátu, zvýraznit poměrné zastoupení (a např. snížit procentuální kvórum pro vstup) a část Senátu nechat otevřený pro občanský a nevládní sektor na základě nějakého rotačního principu? Nevím.
Jinak: souhlasím s tím, že nejít k volbám a hlasovat nohama znamená uvolnit prostor jiným. I to je volba. Ale na první kolo půjdu určitě...
Jinak: souhlasím s tím, že nejít k volbám a hlasovat nohama znamená uvolnit prostor jiným. I to je volba. Ale na první kolo půjdu určitě...
+ Další komentáře