Problém privatizace veřejného prostoru bývá často uchopován relativně úzce. Mluví se především o případech, kdy je na veřejném prostranství (náměstí, parku, lesu) postaven nějaký soukromý objekt (obchodní centrum, parkoviště, golfové hřiště). Celkový problém privatizace veřejného prostoru však spočívá v přesunu dění z míst, kde může docházet k interakci mezi různými skupinami obyvatel, do zcela privátních oblastí nebo oblastí, kde je tato interakce omezená. Veřejný prostor poté zůstává opuštěný, lidé jsou uzavřeni ve svých domech nebo autech. Tento stav je sice extrémním případem, můžeme ale pozorovat jevy, které k němu vedou.

O automobilismu bylo napsáno již mnoho, bohužel jsou jeho negativní důsledky často redukovány pouze na problém emisí. Přitom už v environmentální a zdravotní rovině tento problém nabývá různých dalších podob: likvidace krajiny, vysoká nehodovost na silnicích — lidské i zvířecí oběti, hlukové znečištění, zdravotní důsledky omezení pohybu automobilistů, ekologické důsledky solení silnic. Další důsledky automobilismu, na které bych se chtěl především zaměřit, jsou sociální. Automobily ničí veřejný prostor, který může být místem setkávání nebo trávení volného času, tak, že zabírají prostor potřebný pro parkoviště a dopravní spojení. Dění a lidé se také přesunují z prostředků hromadné dopravy do aut. "Veřejné prostory začínáme pomalu vnímat už jen přes skla automobilů."

Zásadním procesem, souvisejícím s privatizací veřejného prostoru, je také suburbanizace — stěhování obyvatel do předměstských lokalit typicky plných novostaveb rodinných domů. Tento jev je v České republice nejlépe pozorovatelný v případě Prahy a Brna. Environmentálními důsledky suburbanizace jsou často úbytek úrodné půdy, zvyšování dopravní zátěže v centrech měst a také velké energetické nároky na stavbu a údržbu infrastruktury předměstských lokalit. Sociální změna, která se suburbanizací přichází, je způsobená homogenitou obyvatel předměstí a funkcí předměstí, která je často omezena pouze na přespávání a trávení času v bytě. Dochází tak k výrazně menší interakci nejen mezi obyvateli předměstí, ale také menší interakci s lidmi jiných společenských vrstev nebo etnických skupin. Extrémním příkladem jsou tzv. gated communities — oplocené obytné oblasti, často hlídané bezpečnostní agenturou, do kterých mají přístup pouze jejich obyvatelé.

Na privatizaci veřejného prostoru má významný vliv i oblast spotřeby. Společenské (přestože často soukromé) objekty, jako jsou plovárny, kina nebo bowlingové haly, se potýkají s úbytkem návštěvníků. Kdo by také chodil na plovárnu, když má svůj bazén na zahradě u domu? Proč chodit do kina, když si mohu užít film ve svém domácím „kině“? Dokonce i tak prostorově náročnou věc, jako je bowlingová dráha, je dnešní moderní technologie schopná přinést do tepla domova v podobě herních konzolí, aby nás při zábavě nerušila interakce s těmi „jinými“. Změnu v intenzitě interakce můžeme pozorovat i u přechodu od malých obchodů k hypermarketům a obchodním centrům.