Deník Referendum se mění: ze záchranného člunu v malou plachetnici
Jakub PatočkaV uplynulých letech naše noviny přežívaly v nouzovém režimu ve snaze zachránit svou holou existenci. Souhrou příznivých okolností získáváme novou příležitost nabrat dech. Hodláme ji využít. A potřebujeme k tomu vás — naše čtenáře.
Deník Referendum vstupuje do třetí fáze své existence. Po prvním období odvážných a jistě i rozpačitých začátků, kdy jsme vstoupili do prostoru, o němž jsme nemohli úplně tušit, co v něm můžeme čekat, a po druhém období zarputilého boje o život, v němž nás poznala většina z vás, našich současných čtenářů, přichází období, v němž můžeme skromně, ale přece jen s určitým rozmyslem, rozvažovat, čím chceme být.
Naše noviny dnes mají tři základní rubriky: Názory, což je jediná naše síla, takřka každý den bez obtíží konkurenceschopná — vinou jejich slabosti — s jakýmikoli českými novinami, a dále Domov a Svět, v nichž jsme v posledních letech, jsouce v nouzovém režimu, hledali způsob, jak obstát s hybridním žánrem analytického zpravodajství.
Každý podnik ale potřebuje i to, co není vidět: provozní zázemí, prostředky, péči, organizaci. To jsme museli v minulých letech prakticky kompletně obětovat snaze přežít alespoň v tom tvaru, v němž jste nás v posledních letech znali. Zejména vám, našim pravidelným dárcům každoměsíčních příspěvků, jsme kromobyčejně zavázáni: bez vás bychom již neexistovali, přitom jsme vám neposkytovali ani tu nejzákladnější péči.
Počínaje dneškem a tímto měsícem se tohle má změnit. Ale změnit se opravdu hodláme i my: nejméně ve třech podstatných ohledech.
Za prvé: naše provozní, finanční a organizační zázemí začne skutečně reálně existovat. Náš podnik získává do obnovované funkce ředitele Davida Lobpreise, muže, který v této úloze obstál v řadě institucí, větších i menších, nežli je naše, od Vysokého učení technického v Brně až po kino ve Znojmě, a proto věříme, že pomůže i nám.
Za druhé: to, co děláme dnes, chceme vám o něco lépe představit. V našich novinách budou patrné změny. Vratislav Dostál, který řídí rubriku Domov, a Petr Jedlička, který řídí rubriku Svět, budou mít, počínaje tímto týdnem, své zápisníky, které u nás budou vycházet vždy na konci týdne, v neděli: a věříme, že pomohou přispět k pochopení toho, čím oba jsou: jedněmi z nejvýraznějších osobností současného českého novinářského světa.
Za třetí — aneb to nejlepší na konec: V Deníku Referendum vzniká ještě jedno nové oddělení: Reportáže. Troufáme si říct, že když jsme před necelými pěti lety vznikali, nikoho, a snad ani ji samu, by nenapadlo, že Saša Uhlová se stane během našeho vycházení obecně respektovanou osobností české žurnalistiky.
Právě ona spolu se Zuzanou Vlasatou, která se právě dnes stává naší redaktorkou, ustavují základ týmu Reportáže. Věříme, že do konce roku bude širší, ale nyní čítá tyto dvě členky.
Naší ambicí je, aby se reportáž v Deníku Referendum stala něčím v českém prostředí specifickým, něčím, co tu nikdo zatím nedělá. Myslíme si, že se to oběma našim autorkám dařilo v jejich dosavadním působení (Saše Uhlové komentáři v DR, Zuzaně Vlasaté její prací pro Sedmou Generaci). Ale přesné know-how nyní nehodláme prozradit.
Obě ženy budou mít nadto v našich novinách svůj sloupek. Myslíme si, že žádné české noviny nemají mezi svými „jmény“ tolik vynikajících autorek. U nás najdete každý den sloupek alespoň jedné: v pondělí Alena Zemančíková, v úterý Monika Horáková, ve středu Saša Uhlová, ve čtvrtek — nově — Zuzana Vlasatá, v pátek Zuzana Válková. Čímž nemá být řečeno, že nemáme ještě i další pozoruhodné autorky.
Všichni víme, že rubrika Názory je naší největší silou. Tu chceme podchytit a rozvinout. Myslíme si, že máme v českých médiích unikátní soubor autorů: jen u nás se mohou sejít jména Ondřeje Vaculíka, Jiřího Paroubka, Saši Uhlové, Jaroslava Bicana či Zuzany Válkové v jednom promýšleném projektu. To chceme podchytit a rozvinout.
Novým sloupkařem se stává Petr Bittner a mezi pravidelné autory se vrací Jan Šícha. Malé věci naposledy: můj sloupek se přesouvá na úterý. Zítra takto vyjde poprvé.
Ačkoli to tak možná nevypadalo, posledních několik let jsme se cítili v DR jako trosečnici na záchranném člunu. Nyní máme pocit, že jsme zachráněni: přesedáme na maličkou plachetnici — nemáme přehnané ambice, ale svůj směr budeme určovat sami; spolu s vámi.
Všem přejeme bezvadný školní rok 2014/2015. Hodláme se účastnit.
Aby to třeba nebyl Bakala nebo Babiš. ;-)
Rovněž by mě zajímalo, kde se na to vzali peníze, když DR doposud "bojovali o život"? Buďte prosím transparentní.
S díky a nadějemi,
JB.
Jinak gratuluji.
Že by nějaké veřejné zdroje? Teď, když je soc.-dem. u vlády, se třeba někde pro DR našly nějaké zdroje.
Tipovačka pobavila. Díky.