Laskaví čtenáři,

když jsme před dvěma lety začali vydávat Deník Referendum, věděli jsme, že vstupujeme do příběhu, který nemusí skončit happy-endem.

Věříme přitom stále stejně pevně, že noviny, které vydáváme, jsou tu velmi zapotřebí. Vize, s níž jsme projekt zakládali, vize deníku, který se stane platformou občanské a levicově-liberální kritiky směřování českých zemí, je živá, a dokonce zřejmě ještě potřebnější dnes nežli před dvěma lety.

Ač je to k nevíře, české poměry za poslední dva roky ještě více zhrubly a nad každodenním třeštěním ohavné skrumáže, v níž se proměnil český politický i mediální provoz, je věru snazší oněmět úžasem, nežli v ní popisovat odstíny a hledat vratké přísliby možných zlepšení poměrů. Je-li ještě člověk schopen nadhledu, při sledování zpravodajství se mu často maně vtírá pocit, že se stal obětí poťouchlého satirika.

Ministrem školství máme ušlechtilého vzdělance, ministrem práce a sociálních věcí velkorysého lidumila, ministrem životního prostředí milovníka přírody, předsedou vlády zásadového bojovníka s korupcí, takže člověk pak žasne, kde se v tak skvělé společnosti bere prezident, který je zlodějem protokolárních per a obchodníkem s milostmi.

Když člověk hledí do tváří členů současné české vlády, těžko vzdoruje dojmu, že hledí do tváře organizovaného zločinu. Česká média se ale s krajně zaujatou neutralitou zabývají s morbidní věcností tím, co současná vláda ve svém neonormalizačním pohrdání obsahem slov nazývá reformami.

Pohled do Evropy a do světa, který si často upíráme, v zajetí mylné domněnky, že právě jen u nás doma se děje to nejpodstatnější pro naše každodenní žití, není o mnoho radostnější, přitom současná krize eurozóny i Evropské unie je zřejmě nejpodstatnějším dějem v Evropě od pádu železné opony.

A nemůže překvapit, že fenomenálně dezorientovanou politiku českých zemí prozatím ani nenapadlo si otázku, jakou úlohu by v současné evropské i světové krizi měla hrát, vůbec položit. A tak vakuum jako vždy ochotně vyplňuje svými promyšleně škodlivými postoji nadutého maloměšťáka Václav Klaus.

To je situace, která přímo volá po otevírání jiných prostorů, občanských, politických, mediálních. Takže o smyslu vydávání našich novin, které analyzují a komentují české dění a konfrontují je s děním světovým, nemáme pochybnosti. Žijeme ovšem ve společnosti, jejíž nejplatnější označení je společnost tržní, a to je danost, jejíž mrazivý dech cítíme čím dál tíživěji v zátylku.

Hospodářské tlaky nás letos na jaře přinutily přinejmenším na čas opustit vizi zpravodajského média: zprávy jsme nahradili analýzami, utlumili jsme rubriku umění a v původním formátu jsme podrželi pouze rubriku Názory. Tím jsme podstatně snížili výdaje. Reakce čtenářů nás potěšila: po určitém poklesu se čtennost našeho deníku stabilizovala a opět pozvolna roste.

Také jsme díky vám, našim čtenářům, podstatně zvýšili příjmy. Naše jarní výzva spojená se vznikem Nadačního fondu Nezávislosti Deníku Referendum se nakonec ukázala jako důležitý první krok na cestě k uchování a k případnému dalšímu rozvíjení projektu svobodného deníku, který by byl solidní alternativou vůči médiím hlavního proudu.

Snažili jsme se opatřit prostředky i jinde a dále jsme škrtali, takže už nechybí mnoho, ale několik desítek tisíc měsíčně stále ano. Částka tři sta tisíc korun, kterou na titulní straně novin udáváme jako cíl první etapy existence fondu už neplatí, pouhá třetina by umožňovala noviny uchovat a začít opět s pozvolným rozvojem.

Také částka, která se zobrazuje jako Nadačním fondem vybraná, neodpovídá přesně: jedná se o výši závazků vyplněných ve formuláři na webu, ale reálně na účet přichází každý měsíc zhruba třicet tisíc korun. Vedle toho ovšem dostává Nadační fond každý měsíc třicet tisíc od think-tanku Eurostudy: tím pádem skutečně vybranou sumou je šedesát tisíc korun měsíčně. Máme ovšem i jiné příjmy mimo jiné z inzerce a z předplatného diskusí.

Nicméně alespoň k příjmu devadesát tisíc měsíčně z Nadačního fondu se musíme dostat, máme-li vycházet i příští rok: od čtenářů musíme tedy získat jednou tolik, kolik se nám podařilo prozatím: ještě třicet tisíc měsíčně. Naléhavě vás proto prosíme, pokud vám na naší existenci záleží a pokud můžete, zřiďte svůj trvalý příkaz na podporu Deníku Referendum ještě dnes.

Jedna věc je jistá: noviny už nebudou vypadat jako posledních několik měsíců. Pokud se nám podaří vybrat potřebnou sumu, začnou se pozvolna ale viditelně a soustavně vyvíjet, protože budeme mít stabilní základnu, díky níž budeme s to financovat svůj další rozvoj. Anebo na konci roku vycházet přestanou.

Navzdory všem úsporným opatřením, jsme na tom po dvou letech naší existence v lecčems podobně jako Řecko premiéra Papandrea: leckde dost dlužíme, ale také jsme se ještě nevzdali, také ještě chceme dělat Referendum. Máme ale štěstí, že náš osud není v rukou nadnárodního kapitálu, Německa či Francie, nýbrž v rukou vás, našich čtenářů.

Jakub Patočka

vydavatel

Jak přispět?

Pokud vyplníte formulář, obdržíte email s variabilním symbolem a číslem účtu.

Všichni přispěvatelé Nadačního fondu dostanou díky laskavé nabídce občanského sdružení Educon jako vánoční dárek sborník Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby, jehož autory jsou mimo jiné pravidelní autoři Deníku Referendum Jiří Pehe, Jiří Silný, Ilona Švihlíková, Tomáš Tožička či Václav Bělohradský.