Střet civilizací v žaláři nejtemnějším
Dagmar DaňkováCelkem běžný spor o hodnocení maturitní zkoušky z českého jazyka v některých očích přerostl skoro až ve střet civilizací. Stačilo, aby se v této souvislosti začala skloňovat slovo „muslim“.
Žákyně Střední školy zdravotnické v Ústí nad Labem neuspěla u společné (tzv. státní) části maturitní zkoušky z českého jazyka, neboť nedokázala rozebrat román Ivana Olbrachta Žalář nejtemnější. Žákyně podala odvolání proti rozhodnutí maturitní komise; do projednávání velmi emotivně zasáhl i její otec.
Krajský úřad neshledal žádné porušení právních předpisů, nebyl však schopen vydat zcela jednoznačné stanovisko, neboť se jednalo o typickou situaci „tvrzení proti tvrzení“, a proto povolil opakování zkoušky před maturitní komisí s jiným složením. V tomto pokusu již žákyně uspěla, byť s minimálním počtem bodů.
Odhaduji, že taková zpráva by ani v okurkové sezóně, jíž léto roku 2014 pohříchu není, nevyvolala žádný zvláštní ohlas. Pár čtenářů by možná zavrtělo hlavou nad tím, že se dnes z češtiny ústně maturuje formou rozboru pouze jediného díla ze seznamu četby o dvaceti titulech; učitelé by se mohli opět rozhořčit nad tím, že úředníci zasahují do rozhodnutí kvalifikovaných odborníků, což je obzvlášť zarážející v případě státní maturity, kde hodnocení probíhá podle přesně stanovených kritérií.
Ale nezanedbatelná část čtenářů by nepochybně hájila i právo žáka na odvolání (dle § 82 zákona č. 561/2004 Sb.), neboť přece i tam, kde jsou zkoušející důkladně proškoleni a „kalibrováni“ dle pokynů Cermatu, může dojít k selhání lidského faktoru.
Vše se ovšem dramaticky změní, jakmile se v titulku článku objeví „muslim“. Ano, Nur Ashraf Bekai je palestinského původu a vyznává islám. Svou stížnost opřela o to, že vyučující češtiny a dějepisu David Kafka (pastor Apoštolské církve) v hodinách vždy akcentoval křesťanství a její víru dehonestoval.
×
Diskuse
MP
Jen na okraj -- ministr Chládek nemá, díky bohu, možnost zvažovat (ve smyslu správní úvahy) odvolání ředitelky Střední zdravotní školy v Ústí, ani kdekoli jinde.
Ale píšete, že si na pana učitele stěžovali kvůli jeho náboženskému zápalu rodiče opakovaně. Vím, není to ve vztahu k Vašemu článku meritorní a osobně si myslím, že to opravdu nemá co dělat s přezkumem maturity, ale mohla byste to trochu upřesnit, o jaké výhrady šlo a kolikrát?
Ale píšete, že si na pana učitele stěžovali kvůli jeho náboženskému zápalu rodiče opakovaně. Vím, není to ve vztahu k Vašemu článku meritorní a osobně si myslím, že to opravdu nemá co dělat s přezkumem maturity, ale mohla byste to trochu upřesnit, o jaké výhrady šlo a kolikrát?
Málokdy člověk narazí na text, který by nějaké kontroverzní téma pojednal takhle komplexně, poučeně a uměřeně.
Článek se mi opravdu taky moc líbí. Fundovaná kritika rasizmu. Všimněte si, jak nenápadně taková věc začne. Studentka, která neuspěla u maturity si stěžuje na učitele předmětu, ve kterém neuspěla, že byla poškozena jeho angažmá ve věcech jeho víry. Jenže jak souvisí učitelova víra s s neznalostí odpovědi na maturitní otázku netýkající se víry?
Podobně jako Martina Šimsu, by i mne zajímala povaha ostatních stížností na učitele, a ptám se, zda byl nutný i ten jemu adresovaný vytýkací dopis. Rozhodně to nebyl dobrý tah v souvislosti s touto kauzou.
Podobně jako Martina Šimsu, by i mne zajímala povaha ostatních stížností na učitele, a ptám se, zda byl nutný i ten jemu adresovaný vytýkací dopis. Rozhodně to nebyl dobrý tah v souvislosti s touto kauzou.
MP
Ten vytýkací dopis celou kauzu předcházel, nebyl to tah v jejím průběhu.
On to má kantor, a zvláště v češtině a dějepisu, dost těžké. Podle zákona by měl zachovávat hodnotovou neutralitu, ale co to je? K čemu je kantor, v jehož výkladu neprosvítá osobní postoj k literárnímu dílu anebo k historické události?
Jenomže ono je to strašlivě těžké, aby jen prosvítal, nevnucoval a nebyl agresivní. A právě pro věřící učitele tu dnes chybí závaží v podobě žitých pravidel a obyčejů -- moje dcera měla učitele, hodný a slušný člověk to je, který promrhal rok ZSV drilováním křesťanských svátků a kalendáře s přesvědčením (v zásadě správným), že by to měl kulturní středoevropan znát. Nakonec se vzbouřili právě katoličtí rodiče, kteří měli -- také v zásadě správný -- pocit, že by jejich děti měly znát i jiné věci.
Pokud pan učitel Kafka dosáhl toho, že si na něj stěžovalo několik rodičů a pokud o tom něco sepsali, pak nejspíš přeťápl -- pravděpodobně z dobré vůle a nevědomky -- určitou hranici, kterou měl ctít. Anebo pozitivně řečeno, otestoval takovou hranici a umožnil ji vykolíkovat. A ten vytýkací dopis bych chápal jako takový hraniční milník.
Možná je spíš škoda, že se nepředešlo -- možná nemohlo předejít -- té konfrontaci u maturity. Prostě by bylo mnohem lepší, aby -- pokud opravdu nic neuměla -- tu slečnu vyhodil někdo jiný. Pro ní lepší, takhle má možná nesmyslný, ale proto nikoli menší pocit křivdy pro víru a původ. A učitel by byl ušetřen nejistoty, zda do svého hodnocení nepromítá předchozí zlobu (jen úplný blbec si namlouvá, že je dokáže být vždy objektivní -- a to říkám z trpké osobní zkušenosti).
Ale vlastně jen opakuji to, co napsala DD líp ve článku výše.
On to má kantor, a zvláště v češtině a dějepisu, dost těžké. Podle zákona by měl zachovávat hodnotovou neutralitu, ale co to je? K čemu je kantor, v jehož výkladu neprosvítá osobní postoj k literárnímu dílu anebo k historické události?
Jenomže ono je to strašlivě těžké, aby jen prosvítal, nevnucoval a nebyl agresivní. A právě pro věřící učitele tu dnes chybí závaží v podobě žitých pravidel a obyčejů -- moje dcera měla učitele, hodný a slušný člověk to je, který promrhal rok ZSV drilováním křesťanských svátků a kalendáře s přesvědčením (v zásadě správným), že by to měl kulturní středoevropan znát. Nakonec se vzbouřili právě katoličtí rodiče, kteří měli -- také v zásadě správný -- pocit, že by jejich děti měly znát i jiné věci.
Pokud pan učitel Kafka dosáhl toho, že si na něj stěžovalo několik rodičů a pokud o tom něco sepsali, pak nejspíš přeťápl -- pravděpodobně z dobré vůle a nevědomky -- určitou hranici, kterou měl ctít. Anebo pozitivně řečeno, otestoval takovou hranici a umožnil ji vykolíkovat. A ten vytýkací dopis bych chápal jako takový hraniční milník.
Možná je spíš škoda, že se nepředešlo -- možná nemohlo předejít -- té konfrontaci u maturity. Prostě by bylo mnohem lepší, aby -- pokud opravdu nic neuměla -- tu slečnu vyhodil někdo jiný. Pro ní lepší, takhle má možná nesmyslný, ale proto nikoli menší pocit křivdy pro víru a původ. A učitel by byl ušetřen nejistoty, zda do svého hodnocení nepromítá předchozí zlobu (jen úplný blbec si namlouvá, že je dokáže být vždy objektivní -- a to říkám z trpké osobní zkušenosti).
Ale vlastně jen opakuji to, co napsala DD líp ve článku výše.
Dík za upozornění a naprostý souhlas s Vašimi ostatními názory. Jen ještě pár slov k tomu vytýkacímu dopisu, který jsem si díky Vám přečetla.
Z vlastní zkušenosti vím, že jedna kantorova náhodná indispozice může popudit třídu, jejíž dobrá polovina žene hned do školy rodiče. Pokud se vedení školy za kantora nepostaví, ale bojí se vlivných rodičů, což se v mém případě naštěstí nestalo, ale jak vím, stává se to stále častěji, pak utrpí nejen autorita toho kantora, ale učitelů a školy vůbec.
Možná teď řeknu něco hodně kontroverzního, ale domnívám se, že když kantor uzná svůj přešlap a příště se mu hodlá vyhnout, měla by být soukromá domluva od ředitele dostačující a neměl by být veřejně pranýřován a zejména ne podobnými vytýkacími dopisy. Jde nám přece o zachování autority učitelů a instituce školství obecně! Je to podobné, jako když udělá přehmat lékař v nemocnici. Pokud poškodí-li pacienta, zaplatí za to nemocnice, a je na vedení, jak si to s dotyčným vyřídí, aniž by jeho jméno bylo vláčeno na veřejnosti. Mám na mysli případy neúmyslného ublížení, čili z únavy, přepracování, nepozornosti. Jsme jen lidé. Selháním jednotlivce by neměla být poškozena užitečná instituce jako taková. Vytýkací dopis - viz odkaz v textu článku - škole na autoritě rozhodně nepřidal. A připravil půdu pro stížnost studentky.
Jenže tenhle náš případ je atypický protože, uvědomuji si dále, Apoštolská církev působí u nás poměrně krátce a z toho plyne možná větší horlivost jejích některých členů, mezi něž asi dotyčný učitel patří. Zapeklitá situace! Ale od toho je ve škole ředitel, aby si uměl i s netypickými kantory poradit!
Z vlastní zkušenosti vím, že jedna kantorova náhodná indispozice může popudit třídu, jejíž dobrá polovina žene hned do školy rodiče. Pokud se vedení školy za kantora nepostaví, ale bojí se vlivných rodičů, což se v mém případě naštěstí nestalo, ale jak vím, stává se to stále častěji, pak utrpí nejen autorita toho kantora, ale učitelů a školy vůbec.
Možná teď řeknu něco hodně kontroverzního, ale domnívám se, že když kantor uzná svůj přešlap a příště se mu hodlá vyhnout, měla by být soukromá domluva od ředitele dostačující a neměl by být veřejně pranýřován a zejména ne podobnými vytýkacími dopisy. Jde nám přece o zachování autority učitelů a instituce školství obecně! Je to podobné, jako když udělá přehmat lékař v nemocnici. Pokud poškodí-li pacienta, zaplatí za to nemocnice, a je na vedení, jak si to s dotyčným vyřídí, aniž by jeho jméno bylo vláčeno na veřejnosti. Mám na mysli případy neúmyslného ublížení, čili z únavy, přepracování, nepozornosti. Jsme jen lidé. Selháním jednotlivce by neměla být poškozena užitečná instituce jako taková. Vytýkací dopis - viz odkaz v textu článku - škole na autoritě rozhodně nepřidal. A připravil půdu pro stížnost studentky.
Jenže tenhle náš případ je atypický protože, uvědomuji si dále, Apoštolská církev působí u nás poměrně krátce a z toho plyne možná větší horlivost jejích některých členů, mezi něž asi dotyčný učitel patří. Zapeklitá situace! Ale od toho je ve škole ředitel, aby si uměl i s netypickými kantory poradit!
děkuji za velice milé ohlasy.
K vytýkacímu dopisu — vypůjčím si slova Petra Koubka, který je aktivním členem odborné sekce pro vzdělávání a vědu Strany zelených:
"Když David Kafka obhajuje, že při vyučování o středověku pouštěl nějaká videa, je to odborný spor, zde by mělo stačit učitelovo předchozí kvalitní působení a odborná obhajoba před didaktiky dějepisu; nemělo by se do toho zatahovat pracovní právo a to ani tehdy, pokud si rodič stěžuje na průběh kvalifikační zkoušky nebo na učitele samotného. Zpětná vazba rodičů je významná a má být formativní, ale není-li doplněna dalšími indiciemi, neměla by vést k pracovně právním důsledkům pro konkrétního pedagoga... Už proto, že kvalitní a kvalifikované učitele právě zejména střední odborné vzdělávání velmi potřebuje!"
S tímto názorem naprosto souhlasím. Když rodiče na třídních schůzkách ten problém zmínili poprvé, měla být panu Kafkovi nabídnuta nějaká didakticko-metodická konzultace. Lidsky řečeno — vedoucí předmětové komise (anebo třeba jen kamarád kolega) měl k němu přijít na hospitaci, projít s ním jeho přípravy, pobavit se o rozumné míře zařazování témat dotýkajících se víry do výuky... Nechat to "vyhnít" a po letech to řešit důtkou s pohrůžkou výpovědi považuji za "řešení" velmi nešťastné.
K vytýkacímu dopisu — vypůjčím si slova Petra Koubka, který je aktivním členem odborné sekce pro vzdělávání a vědu Strany zelených:
"Když David Kafka obhajuje, že při vyučování o středověku pouštěl nějaká videa, je to odborný spor, zde by mělo stačit učitelovo předchozí kvalitní působení a odborná obhajoba před didaktiky dějepisu; nemělo by se do toho zatahovat pracovní právo a to ani tehdy, pokud si rodič stěžuje na průběh kvalifikační zkoušky nebo na učitele samotného. Zpětná vazba rodičů je významná a má být formativní, ale není-li doplněna dalšími indiciemi, neměla by vést k pracovně právním důsledkům pro konkrétního pedagoga... Už proto, že kvalitní a kvalifikované učitele právě zejména střední odborné vzdělávání velmi potřebuje!"
S tímto názorem naprosto souhlasím. Když rodiče na třídních schůzkách ten problém zmínili poprvé, měla být panu Kafkovi nabídnuta nějaká didakticko-metodická konzultace. Lidsky řečeno — vedoucí předmětové komise (anebo třeba jen kamarád kolega) měl k němu přijít na hospitaci, projít s ním jeho přípravy, pobavit se o rozumné míře zařazování témat dotýkajících se víry do výuky... Nechat to "vyhnít" a po letech to řešit důtkou s pohrůžkou výpovědi považuji za "řešení" velmi nešťastné.
MP
Tady narážíte na mnohem širší bolest českého školství. Bývalo veřejné ve smyslu státního zájmu. Dvě stě let bývalo ve střední Evropě školství veřejné ve smyslu státního zájmu. Bylo jedno, kdo má budovu, učitel se odpovídal administrativní struktuře, která byla centrální -- počínaje osnovami a inspekcí přes opravdu vrchnostenskou pozici ministra v celém rezortu. Ono to přežívá v těch dopisech Chládkovi.
Pak přišel nápad, školství deetatizovat a poskytnout prostor pro spontánní iniciativu školských kolektivů a podnětnou spolupráci obcí, krajů, rodičů a pedagogů.
Povedlo se to zčásti. A tak je dneska je ředitel školy na jedné straně vystaven kdekomu, od agresivity jurodivého rodiče, který si našel oporu v potrhlém radního či obecním zastupiteli, přes místní "dárce pracovních míst" až k novinářům, kteří potřebují kauzy, nikoli fakta. Ale zase může na škole vládnou téměř autokraticky, ovšem pod podmínkou, že bude používat docela tvrdé nástroje vládnutí. Přátelská domluva vedoucího předmětové komise, didakticko-metodická konzultace -- taky by se mi ten svět líbil a vím, že ledaskde ještě přežívá, ale jen zcela závislý na dobré vůli všech zúčastněných.
Umím si příliš dobře představit situaci, ve které paní ředitelka chrání tím dopisem -- už sice ostré varování, ale zároveň bez nutnosti vyvodit jakékoliv následky, které by ublížily -- nejen sebe, ale i učitele, kterému ho adresovala. Tomu, co je vytýkací dopis, totiž rozumí i střihounský-manažerský radní, zatímco didakticko-metodická konzultace je pro něj neznámá krajina -- a když tomu nerozumí, tak ho určitě chtějí obelhat.
Zdůrazňuji, umí si představit ... o konkrétní kauze z Ústí nic nevím a třeba tam mají na kraji samé moudré a osvícené zastupitele věnující se problematice školství.
Pak přišel nápad, školství deetatizovat a poskytnout prostor pro spontánní iniciativu školských kolektivů a podnětnou spolupráci obcí, krajů, rodičů a pedagogů.
Povedlo se to zčásti. A tak je dneska je ředitel školy na jedné straně vystaven kdekomu, od agresivity jurodivého rodiče, který si našel oporu v potrhlém radního či obecním zastupiteli, přes místní "dárce pracovních míst" až k novinářům, kteří potřebují kauzy, nikoli fakta. Ale zase může na škole vládnou téměř autokraticky, ovšem pod podmínkou, že bude používat docela tvrdé nástroje vládnutí. Přátelská domluva vedoucího předmětové komise, didakticko-metodická konzultace -- taky by se mi ten svět líbil a vím, že ledaskde ještě přežívá, ale jen zcela závislý na dobré vůli všech zúčastněných.
Umím si příliš dobře představit situaci, ve které paní ředitelka chrání tím dopisem -- už sice ostré varování, ale zároveň bez nutnosti vyvodit jakékoliv následky, které by ublížily -- nejen sebe, ale i učitele, kterému ho adresovala. Tomu, co je vytýkací dopis, totiž rozumí i střihounský-manažerský radní, zatímco didakticko-metodická konzultace je pro něj neznámá krajina -- a když tomu nerozumí, tak ho určitě chtějí obelhat.
Zdůrazňuji, umí si představit ... o konkrétní kauze z Ústí nic nevím a třeba tam mají na kraji samé moudré a osvícené zastupitele věnující se problematice školství.
Vaše slova přesně souhlasí s tím, co mi o poměrech na základní škole, kde působí, občas říká jeden z mých synů. A je to povídání neradostné. To on přišel jako první s myšlenkou, že poměry ve školství se nezlepší, dokud ve společnosti nepřestane převládat orientace na peníze, namísto na obecné dobro.
Nejvíc se dnes ve společnosti hodnotí, kolik kdo nahromadil peněz nebo jaký VIP humbuk kolem sebe dokáže udělat. "Vzdělávací" pořady v mediích jako milionář nebo AZ kvíz testují encyklopedickou paměť. Vzdělání jako způsob života vzdělaného (usebraného Angličané říkají exemined) člověka devalvovalo. Děti vidí, jak se rodiče pachtí za penězi, aby nezaostali příliš za vrstvou rychlokvašených boháčů. S vypětím všech sil běží (jako Alenka v říši divů), aby aspoň zůstali stát na místě. Od učitelů chtějí hlavně, aby děti naučili co nejrychleji a nejkratší cestou vydělat po škole co nejvíce peněz, protože jimi se měří úspěch. Učitelé se brání vykazováním kvantitativních výsledků: známek, umístěním v testech. Výuka se zaměřuje na dobře definovatelné ohraničené plány učiva, jejichž zvládnutí se pak dá dobře měřit. Jenže tím škola ztrácí to podstatné, čím byla dřív: Komenského dílna ducha. Ztrácí svoji hloubku - svůj přesah, jako něčeho, co bude v člověku působit jako nepsaný orientační plán po celý život. Ztráta tohoto transcendentálního charakteru školy má za následek ztrátu autority učitele a toho jsme právě svědky. Děti totiž dobře vycítí, že učitel je jen takový horší počítač, popřípadě (motivační) šašek či (fackovací) panák.
Před pár lety jsem si nedovedla vysvětlit, proč má americké školství ve své většině tak špatnou úroveň, proč tam děti střílí své spolužáky i učitele, proč tam učitelé mají špatnou autoritu (Džungle před tabulí). Proč jsou vedle dobrých škol i ty příšerně špatné. Dnes už je jasné, a museli jsme to zkusit na vlastní kůži, jak k tomu dochází: na hodnotový pídestal společnosti byly postaveny peníze, které se staly hlavním cílem, jemuž podřizujeme svoje životy. Jenže mělo by tomu být právě naopak. Peníze jsou jenom prostředkem usnadňujícím život, nejsou jeho vrcholem. Nemohou být cílem, jak to vypadá, že tomu mnohde nyní je.
Obdivuji učitele a celé učitelské sbory, které tomuto tlaku úspěšně čelí. Situace se bude ale zhoršovat a to do té míry do jaké bude narůstat sociální nerovnost, která honbu za penězi podněcuje. Hodně jsem si slibovala od vlády ČSSD, například znovuzavedení kariérního řádu je krok správným směrem. Taky jsem proto, aby aspoň část osnov byla pro všechny školy společná. Vždyť jde o společná témata a metafory, kterým pak lidé rozumí nezávisle na příslušnosti k určité generaci. Společnost jako celek se pak lépe dorozumí.
Nejvíc se dnes ve společnosti hodnotí, kolik kdo nahromadil peněz nebo jaký VIP humbuk kolem sebe dokáže udělat. "Vzdělávací" pořady v mediích jako milionář nebo AZ kvíz testují encyklopedickou paměť. Vzdělání jako způsob života vzdělaného (usebraného Angličané říkají exemined) člověka devalvovalo. Děti vidí, jak se rodiče pachtí za penězi, aby nezaostali příliš za vrstvou rychlokvašených boháčů. S vypětím všech sil běží (jako Alenka v říši divů), aby aspoň zůstali stát na místě. Od učitelů chtějí hlavně, aby děti naučili co nejrychleji a nejkratší cestou vydělat po škole co nejvíce peněz, protože jimi se měří úspěch. Učitelé se brání vykazováním kvantitativních výsledků: známek, umístěním v testech. Výuka se zaměřuje na dobře definovatelné ohraničené plány učiva, jejichž zvládnutí se pak dá dobře měřit. Jenže tím škola ztrácí to podstatné, čím byla dřív: Komenského dílna ducha. Ztrácí svoji hloubku - svůj přesah, jako něčeho, co bude v člověku působit jako nepsaný orientační plán po celý život. Ztráta tohoto transcendentálního charakteru školy má za následek ztrátu autority učitele a toho jsme právě svědky. Děti totiž dobře vycítí, že učitel je jen takový horší počítač, popřípadě (motivační) šašek či (fackovací) panák.
Před pár lety jsem si nedovedla vysvětlit, proč má americké školství ve své většině tak špatnou úroveň, proč tam děti střílí své spolužáky i učitele, proč tam učitelé mají špatnou autoritu (Džungle před tabulí). Proč jsou vedle dobrých škol i ty příšerně špatné. Dnes už je jasné, a museli jsme to zkusit na vlastní kůži, jak k tomu dochází: na hodnotový pídestal společnosti byly postaveny peníze, které se staly hlavním cílem, jemuž podřizujeme svoje životy. Jenže mělo by tomu být právě naopak. Peníze jsou jenom prostředkem usnadňujícím život, nejsou jeho vrcholem. Nemohou být cílem, jak to vypadá, že tomu mnohde nyní je.
Obdivuji učitele a celé učitelské sbory, které tomuto tlaku úspěšně čelí. Situace se bude ale zhoršovat a to do té míry do jaké bude narůstat sociální nerovnost, která honbu za penězi podněcuje. Hodně jsem si slibovala od vlády ČSSD, například znovuzavedení kariérního řádu je krok správným směrem. Taky jsem proto, aby aspoň část osnov byla pro všechny školy společná. Vždyť jde o společná témata a metafory, kterým pak lidé rozumí nezávisle na příslušnosti k určité generaci. Společnost jako celek se pak lépe dorozumí.