Síla nevzdělanosti
Karel LippmannČeské školství, které před vzděláním a jeho smyslem upřednostňuje formální, blíže neurčenou specializaci a měřitelný úspěch, ztělesněný různými diplomy a tituly, zdaleka neplní své kulturní poslání, jak mu ostatně ukládá i školský zákon.
Anglický renesanční filosof Francis Bacon pevně svázal vědění s mocí („Vědění je síla.“). Téměř okamžitě s ním nesouhlasil J. A. Komenský, který byl přesvědčen, že člověk nemá pouze cosi vědět, aby mohl ovládat přírodu či ostatní lidi, nýbrž má se vzdělávat, neboť vzdělání je výchovné a umožňuje mu mj. hledat smysl věděním získané moci. Podle Jana Patočky usiloval Komenský o to, aby znalosti nebyly pouhým „mrtvým majetkem“, nýbrž aby se staly součástí žákovy bytosti.
Komeniánské vzdělání tedy kultivuje člověka pátrajícího po smyslu, který se skrývá v úplnosti lidmi žitého světa. Svět je harmonickým celkem, takto je k němu třeba přistupovat, v této podobě je i podstatou didaktického úsilí. Smysl jako způsob, jímž se části univerza a jeho celek vzájemně vytvářejí a osvětlují, je hlavním a ničím nenahraditelným důvodem, proč se má člověk o svět zajímat. Jestliže redukujeme učení na pouhé získávání síly, pak onen celek destruujeme a smyslu zbavujeme. Žáky tak připravujeme o hlavní zdroj motivace.
Mezi mnoha jinými prostředky jmenuje také bohatství, dnes bychom řekli PENÍZE.
Tato společnost - a je to vidět čím dál zřetelněji - si plete cíl a prostředky k jeho dosažení. Školství místo aby připravovalo člověka na měnící se svět, na spoluúčast na jeho tvorbě a na celoživotní zdokonalování sebe sama, čili vštěpovalo dispozice pro dobře prožitý život, soustřeďuje se krátkozrace na to, jak v co nejkratší době vydělat co nejvíce peněz. Ale ty jsou jen jedním z mnoha pomocných prostředků vedoucích ke skutečnému cíli, a tím je dobře prožitý život.
Společnost, která zapomněla na svoje kořeny, neváží si myslitelů minulých dob nusí opakovat chybu, která vede k jejímu úpadku.
Dílčí učitelovy metody nemohou vést k pravému cíli přímočaře, pokud ovšem jsou ještě tací učitelé, kteří mají na zřeteli pravý cíl vzdělání, - vedoucí k dobře prožitému životu. Ale stále více učitelů podléhá mantře doby a snaží se učit takové vědomosti, které žáci v budoucnu mohou zpeněžit. Jistěže to v důsledku vede k poklesu autority učitelů v očích žáků. Vždyť takto pojatému vědění chybí hloubka, učitel je degradován na instruktora a vědění na soubor informací a instrukcí. Za těchto okolností pozbývá smysl pojetí školy jako tvořivé dílny ducha. A děti tohle vycítí! Učitelé v jejich očích ztrácí autoritu a ani ti učitelé starého ražení už mnoho nezmohou právě kvůli tomu, že se ze školy pod vlivem orientace společnosti na peníze vytrácí transcendentální charakter výuky a tím i podíl školy na utváření dobré společnosti dobrých lidí.
Ano, máte pravdu, přeháním. Učitelé ztrácí autoritu taky proto, že jsou málo placeni, školství je celkově podfinancováno, na učitele si dnes často došlápnou bohatí rodiče a jejich děti na to hřeší. - Ale není tohle všechno zase jen o penězích, které se staly pro nás tak žádoucími, že se staly cílem namísto prostředkem?
odkazy na Šteffla:
http://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-steffl.php?itemid=23286#more
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/16.6.2014/
Ondřej Šteffl ovšem neviní "peníze", ale rodiče. To je ale trochu začarovaný kruh.
Ale jinak jsem z učitelské rodiny a podepisuji všechno, co je v článku a v diskusi taky. Dnes být učitelem je za trest, ale to bych nosil sovy do Athén.