Co se soukromými vysokými školami

Daniel Soukup

V debatách o českém vysokém školství se soukromým školám obvykle nevěnuje příliš pozornosti. Některé zažité představy o nich přitom nemusejí vždy odpovídat realitě.

Bez většího povšimnutí veřejnosti a viditelnějších kontroverzí už zase vrcholí přípravy novely vysokoškolského zákona. Nezájem veřejnosti lze pochopit: co se vleče řadu let, ztrácí na přitažlivosti. 

Soulad mezi aktéry je ovšem nejspíš jen zdánlivý. Stačí se podívat na nedávná stanoviska obou hlavních vysokoškolských reprezentací. Zatímco Česká komora rektorů podle svého červnového usnesenípozitivně hodnotí dosavadní postup přípravy novely“, Sněm Rady vysokých škol jen krátce předtím vydal o poznání kritičtější a také detailnější usnesení

Požaduje v něm například „neposilovat kompetence správní rady“ vysoké školy, „zachovat stávající práva fakult“,„nedoporučuje zavedení mimořádných profesorů“ a vyslovuje řadu připomínek k plánované podobě akreditací. 

Polemikami o postupně novelizovaných novelách vysokoškolského zákona strávila v posledních letech řada chytrých a vzdělaných lidí spoustu času. Přesto mě zas a znovu překvapuje, jak málo toho i mnozí poučení kolegové vědí o fungování soukromých vysokých škol.Převažující vnímání těchto škol je přímočaré: moc se nám rozmnožily, nikdo se v nich nevyzná, jsou komerční, způsobují problémy a měla by na ně být větší přísnost.

Řada problémů a skandálů přitom stíhá i veřejné školy (vzpomeňme na plzeňská práva). Neplatí také, že by jedinou příčinou prudkého nárůstu počtu vysokoškoláků po roce 2000 byl vznik soukromých škol; výrazně se na něm podílely i četné nové fakulty veřejných univerzit.

×
Diskuse
MP
July 1, 2014 v 21.35
Mohlo by být
Skutečně útěšná úvaha. A opravdu člověk po usilovném hledání najde i soukromé školy, o kterých se může uvažovat jako o obohacení. Bohužel je jich jako šafránu a vesměs za tou pozitivní deviací je nějaká nezobecnitelná nahodilost -- od zázemí firemního či dokonce oborového dalšího vzdělávání jako v případě škodovky v Boleslavi až po administrativní neschopnost, která udržovala po desetiletí restaurátorskou školu v Litomyšli jako soukromou -- dnes tuším spadá pod Pardubickou universitu.
Nicméně naprostá většina soukromých vysokých škol patří do kategorie příšerné -- a to z objektivních důvodů. Dneska zbývá několik veřejných vysokých škol,které si mohou vybírat studenty, jinde berou lidi, kteří by před patnácti lety měli mít problémy s ukončením deváté třídy. Darmo mluvit, co pak zbývá na soukromé školy.
A ještě k tomu zájmu veřejnosti. Ono je soukromých vysokých škol opravdu hodně, ale jejich studentů málo. Výrazně pod deset procent.
July 2, 2014 v 0.21
Pane Profante,
děkuji za reakci. Dost možná máte pravdu. Já (ostatně stejně jako drtivá většina lidí v Česku; i těch, kteří se pohybují ve vysokém školství) opravdu netuším, kolik soukromých vysokých škol by se dalo označit za jakž takž kvalitní.

Na druhou stranu: neplatí, že by na soukromé školy chodili výhradně studenti, kteří se nedostali (nebo by nedostali) na školy veřejné. I soukromá škola může být pro uchazeče školou první volby.

Chtěl jsem zkrátka jen nabídnout zkušenost zevnitř z oblasti, do níž málokdo zvenčí vidí, o níž se v podstatě veřejně nediskutuje (když nepočítáme hrst ustavičně recyklovaných klišé), ale která přece jen v rámci vysokého školství není úplně bezvýznamná.

JR
„Kategorie intelektuálů (…) se v moderním světě neslýchaně rozšířila. Demokraticko-byrokratický společenský řád vychoval ohromné masy, jejichž existence sice vždy neospravedlňuje společenská nurtnost ve výrobě, zato však ji ospravedlňuje politická nutnost pro základní vládnoucí skupiny.“ A pro mě je otázkou, zdali se dá tento Gramsciho postřeh vztáhnout i na soukromé vysoké školství. Přinejmenším na ty školy spjaté s politickými stranami či zaměřené na ekonomiku, finance atd. Samozřejmě, že lze namítnout, že i veřejné školy mohou takto fungovat. U nich ale aspoň vidím ten výběr uchazečů u přijímaček. Kdežto soukromé ve snaze vydělat si na sebe nabízejí masám takové primární zaměření (či alespoň řadu oborů) odpovídající současnému společensko-ekonomickému zřízení (marně přemýšlím o jiném výrazu), pro které tedy další klienty vytváří a současně takové zřízení svými absolventy potvrzují. Školy totiž nejen vyučují, ale také k náležitým hodnotám vychovávají.
July 2, 2014 v 16.32
Pane Randáku,
děkuji za reakci. Možná máte pravdu. Sám mám zkušenost se umělecko-humanitní soukromou VŠ; o těch ekonomických nic moc nevím.

Nicméně např. zarážející rozhovor s rektorkou VŠE, který nedávno vyšel v Lidových novinách, působil dojmem, že i tato (veřejná) škola je či chce být sloupem současného společensko-ekonomického zřízení.
July 3, 2014 v 19.24
Pane Fraňku,
díky moc za příspěvek. O to mi právě šlo: pokud Akreditační komise (Váš bod 3.) nebo zpravodajské služby (Váš bod 4.) nekonají své povinnosti, neznamená to přece, že by soukromé VŠ byly z principu prašivé.

Na jednu důležitou věc jsem ovšem v článku zapomněl: VŠ zákon (111/1998) by měl klást specifické požadavky na vnitřní orgány soukromé VŠ. Soukromá VŠ totiž nemusí mít vůbec nic: Akademický senát, Vědeckou/Akademickou radu, dokonce ani rektora. Viz směšný dvouvětý par. 41 VŠ zákona.

To samozřejmě nepomáhá školám, které to chtějí dělat poctivě a pořádně.