Mediální zkratky jsou lákavé, a tak příliš nepřekvapí, že mnozí čtenáři českých internetových portálů mají sklon s nimi pracovat jako s hotovými fakty. Prokáže-li se, že prezident Zeman skutečně staví otázku udělení profesury Martinu C. Putnovi na jeho angažmá v době volební kampaně, účasti v Prague Pride či mírně sprostém transparentu, bude se samozřejmě jednat o ukázku skandální diskriminace. Zatím ale tyto promluvy nevnáší do kauzy víc, než čím dál výraznější punc nevhodnosti. Skoro otřesnější než možné naplnění obav z toho, kam až může zajít buranská ješitnost nebo homofobie, je ona prezidentská hra na „něco vím, ale nepovím“. A to hned z několika důvodů.

„Já jsem důvody svého rozhodnutí předem oznámil panu ministrovi školství a řekl jsem mu, že nechci ponižovat pana Putnu tím, že bych tyto důvody uváděl veřejně,“ prohlásil v pátek prezident Zeman. Přirozeně tím otevřel cestu všelijakým klepům a domněnkám ohledně příčiny svého nesouhlasu. Mnohdy i dosti nepěkným: kromě celkem jasného Putnova negativního vztahu k prezidentovi a poměrně známé kontroverznosti osoby pana docenta je totiž celkem očekávatelné, že podobná situace poskytne úrodnou půdu i pro dohady týkající se záležitostí, jež jsou aktuálním politickým sporům výrazně vzdáleny.