Ke státní maturitě z češtiny
Redakce DRRedakce Deníku Referendum uveřejňuje otevřený dopis Josefa Soukala a Jiřího Kostečky ministrovi školství, v němž vyzývají především k zachování centrálního hodnocení písemných prací z českého jazyka. S otevřeným dopisem zveřejňujeme též dovětek jeho autorů.
Otevřený dopis prof. PhDr. Petru Fialovi, Ph.D., ministru školství České republiky
Vážený pane ministře,
obracíme se na Vás v souvislosti s vývojem situace kolem státní maturity. Jsme znepokojeni některými návrhy maturitní komise na změnu zkoušky pro příští dva roky i v dalším období a také tím, že jsou tyto návrhy prezentovány jako samozřejmé.
Kriticky se stavíme ke koncepci jednoúrovňové zkoušky a k tomu, že centrální hodnocení písemných prací z českého jazyka bylo zrušeno bez náhrady, přičemž se zjevně nepočítá s kritickou reflexí tohoto projektu a s jeho případnou modifikací v příštích letech.
Návrhy komise byly přijaty i přesto, že se — slovy jednoho z jejích členů — jedná spíše o komisi „zúčastněných stran“ (nikoli expertů) a že v ní nebyl ani jeden praktikující středoškolský češtinář, ačkoli právě českého jazyka a literatury se změny dotýkají nejvíce.
Jsme udiveni, když se dočítáme, že členové komise se soustředili především na to, aby maturita „neuškodila“. Považujeme takto formulovaný cíl za vágní a s ohledem na význam maturitní zkoušky málo důstojný.
Vyjádřil jste přesvědčení, že „maturita musí být založena především na důvěře v učitele, ředitele, školu“. Váš názor plně sdílíme a vnímáme skutečnosti, kvůli nimž je nutné zdůraznit tento aspekt zkoušky. Důvěra je podmíněna i tím, do jaké míry je zkouška objektivní a spravedlivá, a respektováním její hodnoty ze strany studentů a veřejnosti. Jak se tyto premisy slučují s výše uvedenými návrhy?
Pro řadu maturantů, převážně (ale nejen) z gymnázií, bude maturita z českého jazyka v následujících dvou letech příliš lehká, minimálně v testové a písemné části. Nesporně ztratí na efektivitě a na prestiži u studentů i veřejnosti.
Centrální hodnocení písemné práce jasně ukázalo, jak vážné nedostatky v písemném projevu část středoškoláků má. Hodnocení v předchozích letech tento fakt nesignalizovalo, a to ani v roce 2011, kdy poprvé došlo ke sjednocení hodnotících kritérií. Návrhy maturitní komise nejenže nereagují na tyto skutečnosti, ale znovu vytvářejí prostor pro to, aby zcela zásadní výukový problém nebyl řešen, ale „zmizel“.
V žádném případě nezakrýváme, že letošní hodnocení provázely chyby, zejména neschopnost vedení Cermatu komunikovat se studenty; pro některé byl výsledek zkoušky nepříjemným překvapením, ba šokem. Přitom jak se postupně ukázalo, někteří hodnotitelé nezvládli svou práci. Rozhodně však v úhrnu nešlo o hodnocení „zpackané“, jak bez ohledu na skutečný stav věci tvrdili někteří kritici státní maturity a skandáluchtiví či v dané problematice diletující novináři. Počet špatně opravených prací v poměru k celkovému počtu maturitních písemek po přezkumu nepřesáhl půl procenta a ani odhad zohledňující možnost, že části chybných hodnocení se přezkum netýkal, nezpochybňuje konstatování, že drtivá většina prací byla opravena správně.
Výhledově se počítá s tím, že z konceptu jednotné maturity zbude torzo v podobě testu. Proč? Je možné reagovat na individuální selhání tím, že rozložíme celý maturitní systém? Už dnes je dosti decentralizována výuka — rezignuje stát napříště na svoji zodpovědnost a možnost kontrolovat většinu vzdělávacích výstupů? Jak zajistí, aby maturitní zkoušku určovala výhradně odborná hlediska, a nikoli např. snaha „nepoškodit“ školu?
Z hlediska češtiny je principiální slabinou výhledových záměrů s maturitou předpoklad, že stát prostřednictvím testu uhlídá „nepodkročitelné minimum“. Takto lze pravděpodobně bez problémů postupovat v matematice, ale nikoli v předmětu, jenž se zaměřuje primárně na rozvoj písemného a ústního projevu. Zde se absence praktikujících češtinářů v komisi projevila obzvlášť výrazně.
Předmět český jazyk a literatura byl na středních školách po dlouhá desetiletí poznamenán strnulostí, výrazným preferováním literární historie, příliš úzce pojatou a časově poddimenzovanou výukou jazyka a slohu. Tento stav se v polistopadovém období měnil jen zvolna. Státní maturita ve své stávající podobě, jako komplexně pojatá zkouška zdůrazňující schopnost porozumět textu, přinášela naději na zásadnější proměnu výukových stereotypů. Reakce nemalé části češtinářů ukazují, že její metodický přínos se projevuje už nyní. Konstatujeme, že jsme v maturitní diskusi letos ani v předchozích letech nezaznamenali alternativní návrh, který by závěrečnou zkoušku řešil kvalitativně srovnatelným způsobem. Demontáž promyšleného projektu je z tohoto hlediska nepochopitelná.
Velmi vítáme metodický aspekt diskuse, kterou státní maturita vyvolala. Rádi bychom ale zůstali na poli argumentů, nikoli nedoložených či pochybených tvrzení. Jen takováto diskuse nám umožní dobrat se maturitního modelu, který respektuje moderní trendy i celistvost daného vyučovacího předmětu a „zastřeší“ rozličné výukové formy a metody, na jejichž svobodnou volbu mají učitelé nepochybně právo. K tomu bychom rádi přispěli.
Projekt státní maturity bezesporu vyžaduje výrazně zkvalitnit a zefektivnit. Nikoli ovšem pohřbít. Domníváme se, že námi uvedené skutečnosti ukazují, že je nejen životaschopný, ale přímo nutný.
Vážený pane ministře, věříme, že naše argumenty vezmete v potaz, a tudíž jednak znovu zvážíte možnost zachování víceúrovňové maturity, jednak se ve vztahu k písemné a ústní zkoušce zasadíte nikoli o postupné zrušení metodických aktivit, ale naopak o jejich prohloubení.
S důvěrou ve vaši rozvahu
Mgr. Josef Soukal
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
Sdělení pro veřejnost:
Otevřený dopis prof. PhDr. Petru Fialovi, Ph.D., ministru školství České republiky, je možno signovat oznámením na následující e-mailovou adresu:
podporamaturite@seznam.cz
Na tuto adresu prosím zasílejte i jakákoli další sdělení (komentáře, hodnocení apod.) k dopisu.
K otevřenému dopisu ministru školství České republiky
Josef Soukal, Jiří Kostečka
Otevřený dopis prof. PhDr. Petru Fialovi, Ph.D., ministru školství České republiky, je výrazem snahy přispět ke konstruktivnímu řešení situace kolem maturit. Kritické výhrady k výstupům maturitní komise jsou pouze doplňkem našich aktivit, které směřují k vytvoření skutečně kvalitního maturitního modelu.
V nejbližší době učitelské veřejnosti představíme návrh na úpravu týkající se písemné práce, zejména kritérií hodnocení. Připravujeme také návrh na úpravu pravidel pro vytváření pracovních listů a pravidel pro vytváření školního seznamu literárních děl.
Další naše návrhy směřují k možnosti využít centrálního hodnocení, tentokrát výhradně jako metodického nástroje, jenž by pomohl školám srovnat vlastní hodnocení písemných prací s objektivizovaným vnějším hodnocením a jehož prostřednictvím by bylo možné získat konkrétní fakta o úrovni opravování na školách, a utvořit si tak mnohem přesnější představu o dané problematice. Nejlepší ze stávajících hodnotitelů by paralelně se školou a nezávisle na ní opravili určitý počet náhodně vybraných maturitních prací (cca 5—10 procent), přičemž výsledky by byly přísně anonymní a veřejně dostupný by zůstal pouze celkový souhrn (míra shody centrálního hodnocení a hodnocení ze všech škol a doprovodná analýza). Školy by — i na základě „dohadovacího řízení“ s centrálními hodnotiteli — získaly cenné metodické poznatky a ověřily by si, nakolik je jejich hodnocení objektivní. O maturitním hodnocení by rozhodly samy. Stát by měl v rukou „tvrdá“ data týkající se hodnocení, což by výrazně usnadňovalo volbu dalších maturitních cest.
Na závěr uvádíme, že veškeré ohlasy na otevřený dopis a konkrétní návrhy budeme analyzovat. Výsledky analýzy ministru školství a veřejnosti předložíme na konci září.
Jinak problém centrálního hodnocení maturitních slohových prací je vážným problémem našeho školství, v mém soukromém Top50 Problémů českého školství je na 42. místě...
V jedné věci se asi shodnu - není opravdu dobré, když se něco zavede a vzápětí to na Nově a v MF Dnes zkritizují, aby se okamžitě řadila zpátečka. Mimochodem, text dopisu je poměrně těžko chápatelný a o co autorům jde, jsem pochopil po třetím přečtení... Od hodnotitelů maturitních slohů bych čekal něco přímočařejšího.
Je přirozeně našim úkolem žáky známkovat spravedlivě, vždy bychom však měli rozlišovat výkony exaktně změřitelné (a srovnatelné) a výkony, jejichž kvalitu je možno pouze kva-lifikovaně posoudit (s přihlédnutím k typu studia, které žák absolvoval, a charakteru předchozí přípravy). Nejdříve bychom se však měli zaměřit na obsah a smysl vzdělávacího procesu, nikoli na podobu zkoušky. Pokud nám však jde o vzdělání, ne o pouhou odbornost. Vzdělání je totiž především nikdy nekončící tok přemýšlení.
Návrh obsažený v dodatku k otevřenému dopisu zní rozumně. Záleželo by však na jeho praktické aplikaci. Měli bychom se vyvarovat toho, aby se naši učitelé stali pouhými vykonavateli záměrů několika "světlonošů". Je hezké, že oba pánové chtějí ohlasy analyzovat. To je však žalostně málo. Podobu reforem je totiž třeba pracně vyjednat. To ale do konce září asi nestihnou.
Pane Janečku,
jsme rádi, že se s námi shodujete v tom, o čem píšete. Jinak ovšem nemáme na co reagovat, k podstatným věcem uvedeným v dopisu jste nenapsal nic.
- - -
Pane Lippmanne,
nepolemizujeme spolu poprvé, a tak mne Vaše reakce nepřekvapila. Stejně tak mne nepřekvapilo ani to, že se většinou mýlíte, popř. si skutečnost upravujete podle svého.
„Cílem současné školské politiky je proměnit školu ve firmu prostřednictvím centrálně řízené standardizace a na ni navazující evaluace.“
Takže i maturitní standardizace slouží především proměně školy ve firmu? To je hodně zkratkovité spojení. Nedovedu si představit, že byste ho nějak doložil.
Jinak ke snahám změnit studenty na klienty a vzdělání na poskytování služby nepochybně dochází, někde se tím dokonce vychloubají, ale podnikatelsko-pragmatický přístup ke vzdělání je příznačný hlavně pro soukromé subjekty. Jejich vliv navrhované změny maturit neomezují a naopak jim dále otevírají dveře.
Když už jsme u této oblasti, možná jste také postřehl, že stále častěji se v nejrůznějších, zejména internetových diskusích poukazuje na to, jak neblaze dnes výukově-vzdělávací činnost části středních škol ovlivňují čistě ekonomické faktory, „strach o přežití“; učitelé jsou vystaveni direktivě „neuškodit“ ústavu, kde pracují. Vše je sice neoficiální, anonymní, příznačné ovšem je, že tyto informace se nikdo ani nesnaží zpochybňovat, jsou přijímány jako samozřejmé. Ve státní maturitě někteří kantoři mj. spatřovali účinný nástroj, jak takovýmto tlakům čelit. Dnešní vývoj jim v tomto ohledu neslibuje nic dobrého.
„Hodnocení výkonu žáků má být co nejpřesnější a exaktně srovnatelné. Výsledkem je redukce obsahu vzdělání na položky, které tomuto záměru vyhovují.“
To, že dokážu hodně přesně a exaktně srovnatelně hodnotit žákův výkon, samo o sobě není na škodu, záleží na tom, jak a kde hodnocení uplatňuji. Mohl byste zcela konkrétně uvést, v čem stávající maturitní model v češtině obsah vzdělání redukoval? Pokud máte na mysli objem literárněhistorických poznatků, právě na jejich přemíru a s tím spojené nesmyslné biflování si po léta mnozí oprávněně stěžovali. A nebyla případně tato redukce víc než vyvážena zaměřením na práci s textem a jeho hlubší pochopení i nesporně oživenou čtenářskou aktivitou (studentů i učitelů), po níž se naopak dlouho volalo?
„Usilujeme-li o změřitelnou objektivitu výkonu tím, že z cesty odklidíme vše, co tomuto záměru nevyhovuje, pak paradoxně dospějeme k interpretační svévoli. Názorně to předvedla letošní standardizovaná oprava písemných maturitních prací, vyznačující se „nevyváženým“ přístupem k hodnocení dílčích složek struktury textu.“
Narážíte na excesy jednotlivých hodnotitelů, tam šlo ovšem nikoli o „nevyvážený“, ale přímo chybný přístup k uplatnění kritérií, přičemž chyba spočívala v nerespektování metodiky. Domníváte-li se, že šlo o nedostatek zabudovaný přímo v metodice, uveďte zcela konkrétně, co považujete za „nevyvážený přístup k hodnocení dílčích složek struktury textu“.
„Místo vyšší spravedlnosti bylo dosaženo opaku. Žák nesmí být navíc trestán za to, že učitel, který ho připravoval, měl na podobu slohových útvarů poněkud jiný názor než např. pánové Kostečka a Soukal.“
Přečtěte si prosím pozorně náš dopis. Ukazuje problém spravedlnosti opravy ve dvou rovinách: Jedna se týká onoho půlprocenta poškozených studentů, druhá hodnocení celého maturitního ročníku. Můžete uvést něco, co by naše tvrzení v dopise vážně zpochybnilo? Můžete nějak dokázat, že u drtivé většiny prací nerozhodlo o hodnocení dodržování kritérií, ale subjektivní názor hodnotitele? Četl jste někdy od Jiřího Kostečky nějakou větu, která by naznačovala, že si některý ze slohových útvarů vykládá jinak, než jak se běžně definuje? Přehlédl jste snad jeho řádky, v nichž na konkrétním příkladu vysvětluje, že jako trenér vedl hodnotitele k citlivému posuzování útvaru a v krajně hraničních případech k rozhodování ve prospěch studenta? Našel jste někde v materiálech Cermatu něco, co by se z hlediska určování útvarů dalo označit za nestandardní?
Jen na vysvětlenou: Sám jsem se do centrálního hodnocení nezapojil, dění kolem oprav jsem ovšem sledoval, v konzultacích s hodnotiteli jsem se „kalibroval“, přečetl desítky maturitních prací a mj. některým studentům, kteří mne požádali o konzultaci, doporučil odvolání. Svůj v dopise vyjádřený názor dále opírám o vlastní zkušenosti z výuky; mluvil či psal jsem o nich několikrát, viz např. http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=753801. Moji studenti si na vlastních textech ověřili, že vysoká míra shody v hodnocení je možná. A ověřili by si to i vaši studenti - záleží jen na Vás. Vy ovšem o takovou zkušenost nestojíte, místo poznání Vám stačí názor.
„Je přirozeně našim úkolem žáky známkovat spravedlivě, vždy bychom však měli rozlišovat výkony exaktně změřitelné (a srovnatelné) a výkony, jejichž kvalitu je možno pouze kvalifikovaně posoudit (s přihlédnutím k typu studia, které žák absolvoval, a charakteru předchozí přípravy).“
Nechápu, jak můžete být schopen slohovky „kvalifikovaně posoudit“ a současně neschopen je srovnat. Nikdo po Vás nechce nějaký žebříček, ale zahrnutí do pásma vyjádřeného klasifikačním stupněm. To snad děláte ve škole pravidelně. Při běžném známkování můžete přihlédnout k lecčemu, ale u zkoušky, která má mj. rozhodnout, že je student způsobilý k dalšími studiu či k práci (při výběrovém řízení se zatím požaduje maturita, nikoli např. „maturita na gymnáziu“), vyvolává „přihlédnutí“ nepřehlédnutelné otazníky: Je spravedlivé a vůbec možné, aby snaživý student maturitní nástavby po vyučení dostal stejnou známku jako student jiné, mnohem náročnější školy, když jejich výkony jsou nesrovnatelné? A je spravedlivé, aby studenti X, Y a Z mohli dostat za obdobný výkon rozdílné známky jen proto, že na každé škole vypadala předchozí příprava jinak?
Když už jsme u kvalifikovaného posouzení, zaráží mne suverenita vyjádření některých kantorů ve vztahu k centrálnímu hodnocení. Co na tom, že centrálně vyškolený hodnotitel si narozdíl od nich udělal přehled o tom, jak vypadá maturitní standard na různých typech škol, a že měl příležitost srovnat svůj pohled s pohledem desítek jiných učitelů. Když jsem se zapojil do diskuse k jedné zveřejněné maturitní práci, překvapilo mne, jak nekoncízní jsou hodnotící soudy známé kritičky státních maturit. Jiný nesporně zkušený učitel pak dokonce dokázal obhajovat vyjádření typu „(Strach) Číhá na takový moment, aby mohl způsobit drkotání zubů či STOJÍCÍ CHLOUPKY NA PŘEDLOKTÍ“; dokonce ho považoval za přednost práce (http://www.eduin.cz/titulka/podivejte-se-jak-konkretne-vypada-hodnoceni-maturitni-pisemne-prace/; příspěvek z 09. 06 .2012 v 11:41).
„Nejdříve bychom se však měli zaměřit na obsah a smysl vzdělávacího procesu, nikoli na podobu zkoušky.“
Myslím, že je dnes nutné zaměřit se na obojí (s J. Kostečkou podle toho jednáme).
„Návrh obsažený v dodatku k otevřenému dopisu zní rozumně. Záleželo by však na jeho praktické aplikaci. Měli bychom se vyvarovat toho, aby se naši učitelé stali pouhými vykonavateli záměrů několika "světlonošů". Je hezké, že oba pánové chtějí ohlasy analyzovat. To je však žalostně málo. Podobu reforem je totiž třeba pracně vyjednat. To ale do konce září asi nestihnou.“
Návrh by snad nemusel být součástí zákona, je otázkou rozumné domluvy. Zatím to ovšem vypadá, že místo vnášení světla raději zabedníme okna, protože co nám má kdo mluvit do naší práce a chtít, abychom ji podrobili veřejné kontrole, my přece víme všechno líp.
Možná náš dopis a analýza mnoho neznamenají. Těžko však jejich přínos může hodnotit někdo, kdo zatím dokázal maturitní pozitiva pouze ignorovat a komu zjevně nevadí, že z hlediska češtiny bylo navrženo a bez diskuse přijato problematické řešení. Naším primárním nebylo něco vyjednávat, to je starost a zodpovědnost někoho jiného. A nevím, zda jste něco „pracně vyjednal“ vy; pokud ano, tak lepší maturita to rozhodně nebude.
http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=756251
Nebo - jak strucneji a bez pouziti primitivniho podobenstvi napsal pan Lippmann - "Nejdříve bychom se však měli zaměřit na obsah a smysl vzdělávacího procesu, nikoli na podobu zkoušky."
s podrobnými výhradami proti současné podobě maturity se můžete seznámit v řadě mých článků a předpokládáím, že alespoň některé z nich jste četl. Zde doplním jen drobnou poznámku. Kolik bylo centrální opravou písemek problematicky klasifikovaných žáků, to se dá jen těžko zjistit. Zdaleka ne všichni se totiž odvolali.
škola není továrna na automobily, zmetky nejsou vidět na první pohled. „Předák“ zde může klidně tvrdit, že „parta“ pracovala na úrovni, ba dokonce úplně nejlíp, a bez nezávislé kontroly to nikdo neodhalí. Navíc výstupní zkouška v našem případě ovlivňuje způsob práce - ukazuje, že lze pracovat efektivněji a tak, že práce sama dává větší smysl. Pochopitelně to ovšem s sebou přináší bourání stereotypů a větší nároky, a pochopitelně to vzbuzuje odpor. A pochopitelně v tomto případě zkoušku nelze oddělit od „obsahu a smyslu vzdělávacího procesu“. Váš žebříček problémů odráží jen to, že do diskutované problematiky nemáte dostatečný vhled.
- - -
Pane Lippmanne,
vyslovil jste dost razantní a hlavně zevšeobecňující soudy, a je Vaší starostí - a myslím, že i povinností - , abyste je zdůvodnil. Jinak zůstane Vaše vyjádření jen přílepkem k eduinsko-mladofrontovním výmyslům o „zpackaném“ hodnocení.
S tím, že některé špatně opravené práce zůstaly neodhaleny, náš text počítá. Jen nevím, jak jste přišel na to „zdaleka ne všichni“. V atmosféře, která kolem maturitních písemek panovala, kdy určitá část škol a médií studenty přímo podněcovala k odporu vůči skutečně či domněle vadným opravám, se podle diskusí na internetu i mých osobních zkušeností odvolával kdekdo.
dosti složité problémy, které souvisejí s obsahem a formou vzdělání a vzdělávání, lze jen těžko řešit způsobem, který požadujete. Můžeme se takto dohadovat do nekonečna. Proto hovořím o tom, že je zapotřebí obecně přijatelné řešení vyjednat. Takového jednání jsem se nikdy, nikoli vlastní vinou, nezúčastnil. Znovu opakuji, že své "soudy" jsem v rámci možností velmi pečlivě vysvětlil v řadě svých článků, jeden byl zveřejněn i zde ("Vzdělání jako fotbal"), další např. v časopise Český jazyk a literatura. Přesto připomenu svou zásadní námitku. Na každý text, tedy i na slohovou práci studenta, nahlížím jako na strukturu, tedy na takový celek (hodnotíme přece výsledný celek), jehož význam není pouhou sumou jednotlivých, od sebe oddělených složek (součtem bodů za tyto složky), nýbrž vzniká jejich vzájemným působením. Celek je tedy něco trochu jiného než zmíněná suma, což se logicky týká i jeho hodnocení. Takto hovoří i strukturální jazykověda a literární věda. Slova "zpackaný" jsem nepoužil. A proč poněkud zobecňuji? Např. proto, že úroveň slohů svých žáků dobře znám, a když jsem se seznámil s klasifikací jejich maturitních písemek (i testů), nestačil jsem se divit. Kromě toho jsem celou řadu problematicky hodnocených prací i četl. Já vůbec neupírám hodnotitelům snahu po exaktní objektivitě. Jen se domnívám, že taková snaha je v tomto případě marná a ve svém důsledku vede k opaku toho, co bylo zamýšleno. A snad jste si alespoň povšiml, že nikdy neprosazuji vlastní pojetí předmětu jako univerzálně použitelné. Své názory bych prosazoval jen formou vyjednávání, v přímé konfrontaci s postoji dalších kolegů. Je mnoho učitelů, kteří učí jinak než já či Vy, což vůbec neznamená, že špatně. Netroufl bych si jim své představy ordinovat.
Myslím si ale, že deník Referendum není místem pro naši možná zajímavou, leč přece jen poněkud soukromou korespondenci.
A na úplný závěr: Mladou frontu nečtu.
Zřejmě se míjíme v tom, že vy píšete pravděpodobně o hodnocení písemných maturitních prací z ČJ, já o vzdělání obecně.Tady mi opravdu chybí dostatečný vhled... Vám by naopak neuškodil mírný odstup...
dohadovat se o tom, kdo co pochopil, je velmi neplodné. Upouštím od toho, už proto, že bychom se zřejmě stejně nikdy nedohodli.
Pane Lippmanne,
máte pravdu v tom, že v tomto prostoru asi mnoho čtenářů nezaujmeme. Omezím se proto jen na stručné poznámky:
1) „Neordinovat“ jiným své představy není apriori lepší než postoj opačný, jak nejen zde naznačujete.
2) Celek je samozřejmě něco jiného než suma jednotlivin. Mně ale vychází, že se stávající systém kritérií s touto myšlenkou nekříží. Práce se studenty (s těmi, kteří jsou ochotni přemýšlet) potvrzuje, že se lze dobrat výrazné shody. Utvrzují mne v tom i zcela čerstvé, zářijové zkušenosti.
3) Možná nejenom mě by zajímal Váš názor na problematické aspekty návrhů maturitní komise, na něž jsme v otevřeném dopise poukázali.