Aféra s maturitou
Alena ZemančíkováKreativita je stejně důležitá jako racionalita nebo systematičnost, ale zatímco nadbytek racionality u maturity studentovi spíše pomůže, nadbytek kreativity ho může přivést až k tomu, že propadne.
Na svou maturitu si pamatuji velmi dobře. V čase, kdy jsem se na ni připravovala, jsem už věděla, že na vysoké škole nebudu smět studovat, to mě ale spíš vedlo k tomu, abych ji složila výborně, aby i ředitelství našeho gymnázia, které mi z politických (nesmyslných) důvodů nedalo doporučení ke studiu, mělo trochu špatné svědomí. To byla samozřejmě bláhovost, ale člověk si nějak pomáhat musí, aby se nepropadl do nihilismu a neztratil chuť ke studiu vůbec.
Při ústní zkoušce z latiny, kterou jsem si vybrala úmyslně proto, abych dala najevo, jak si představuji základy vzdělanosti, se nám naše laskavá paní profesorka snažila ulehčit od trémy a trochu nám i napovídala — vzpomínám si, že jsem se v jednu chvíli ohradila, ať mi dá trochu času, že to vyřeším sama. Zasmáli jsme se i s maturitní komisí a já jsem překlad vyřešila. Tahle maturita z latiny se už podobala vysokoškolské zkoušce, která mi byla odepřena a k níž jsem se dostala až mnohem později, když jsem se přece jen prodrala na univerzitu — tam náhle bylo možné říci, že potřebuju ještě chvíli, že si vzpomenu, že to nemám přesně zformulované, a bylo mi vyhověno a zkoušející se mnou jednal jako s dospělou a svéprávnou osobou.
×
Diskuse
June 11, 2012 v 9.45
Přiznám se, že mám potíže se státní maturitou. Jsem totiž pevně přesvědčen, že kvantifikace zabíjí vzdělání. Nahrazuje vzdělánost chytrostí a technickou dovedností. Skutečná vzdělanost se nedá měřit v bodech. Vzdělání založené na umrtveném kvantifikujícím myšlení čelí v prostoru vzdělávacích aktivit výzvám. Alena Zemančíková ukazuje na rizika fachidiotismu a ztráty kreativity,
Od 90. let minulého století dostaly vzdělávací alternativy prostor k uplatnění. Tehdy se to pokládalo za projev nové demokracie. Dnes se státními, pro všechny stejnými testy pluralita vzdělávacích programů zase omezuje. Zase se pozvolna a nenápadně zavádí jednotná škola prosazovaná za minulého režimu.
Od 90. let minulého století dostaly vzdělávací alternativy prostor k uplatnění. Tehdy se to pokládalo za projev nové demokracie. Dnes se státními, pro všechny stejnými testy pluralita vzdělávacích programů zase omezuje. Zase se pozvolna a nenápadně zavádí jednotná škola prosazovaná za minulého režimu.
MP
Dostávám do ruky ročně pár desítek seminárních, bakalářských a diplomových prací od studentu humanitních oboru, na universitě jen zpola prérijní. Napsat přijatelně esej by zvládl tak každý třicátý. Inu, je to nejtěžší nebeletristický útvar.
Oni sice tvůrci těch maturitních nesmyslů ve skutečnosti chtějí, aby žáci napsali úvahu a slovo "esej" se do zadání dostalo jen proto, že ti truhlíci neumí pořádně ani česky, ani anglicky, nicméně i tak: vložit sloh do té části maturitní zkoušky, u které jde o srovnatelnost a tudíž musí mít víceméně testový charakter, mohl jen blbec anebo zaměstnanec Cermatu.
P.s. Ivanovi Štampachovi:
Ono ta "společná část maturitní zkoušky" reagovala právě na pluralitu vzdělávacích programů. Měla stanovit minimální úroveň, které se vždy musí dosáhnout - mohu v jednotlivých programech přikládat různý význam Pythagorově větě, souladu podmětu s přísudkem či informaci, že "lít vodu do kyseliny je blbost", ale zároveň bych měl vědět, že existuje široká společenská shoda o tom, že maturant by měl tyto věci znát.
Právě proto, že měla testovat minimum, měla být "společná část" pro průměrného gymnazistu až směšně lehká; náročná měla být na gymplech "školní část"(zatímco na učňáku s maturitou by se náročnost obou částí shodovala).
Takhle to nastavoval školský zákon, pak ovšem přišli Kuchtová, Liška, Dobeš, Zelený a další katastrofy.
Oni sice tvůrci těch maturitních nesmyslů ve skutečnosti chtějí, aby žáci napsali úvahu a slovo "esej" se do zadání dostalo jen proto, že ti truhlíci neumí pořádně ani česky, ani anglicky, nicméně i tak: vložit sloh do té části maturitní zkoušky, u které jde o srovnatelnost a tudíž musí mít víceméně testový charakter, mohl jen blbec anebo zaměstnanec Cermatu.
P.s. Ivanovi Štampachovi:
Ono ta "společná část maturitní zkoušky" reagovala právě na pluralitu vzdělávacích programů. Měla stanovit minimální úroveň, které se vždy musí dosáhnout - mohu v jednotlivých programech přikládat různý význam Pythagorově větě, souladu podmětu s přísudkem či informaci, že "lít vodu do kyseliny je blbost", ale zároveň bych měl vědět, že existuje široká společenská shoda o tom, že maturant by měl tyto věci znát.
Právě proto, že měla testovat minimum, měla být "společná část" pro průměrného gymnazistu až směšně lehká; náročná měla být na gymplech "školní část"(zatímco na učňáku s maturitou by se náročnost obou částí shodovala).
Takhle to nastavoval školský zákon, pak ovšem přišli Kuchtová, Liška, Dobeš, Zelený a další katastrofy.
PH
Paní Zemančíková, souhlasím, že je nutná srovnatelnost a stejně tak však souhlasím s p.Profantem, že by to bylo lepší bez písemky - ale za předpokladu, že bychom měli jinou možnost jak donutit studenty číst. Dle mého názoru se právě na slohu pozná, jak kdo čte, ale i jak kdo umí matematiku, která rozvíjí logické myšlení.
Trochu se mě dotkla zmínka p. Zemančíkové o špatné učitelce, která "kdoví, v jakém učňáku učila". To bych se vůbec bál vyslovit, učím šestatřicátý rok a za tu dobu jsem poznal špatné učitele i na gymnáziu a dobré učitele i na učilišti.
V případě maturit málo mluví o technických školách a jejich profilových zkouškách a zde bych se chtěl s uznáním vyslovit (jako elektrotechnik) o úrovni znalostí žáků i úrovni učitelů. Přitom jsou v obrovské nevýhodě oproti třeba výuce jazyků - nemají k dispozici vlastně vůbec pořádné učebnice například pro výuku elektroniky, číslicové techniky, měření a další. Mohou pouze čerpat z odborné literatury a časopisů, ty však krachují, jen za poslední dva roky ukončily vydávání renomované Amatérské Radio a Automatizace i začínající Robotika. Přitom jde o obory, které se rychle rozvíjejí a kde se musejí učitelé stále vzdělávat - možná právě proto je úroveň výuky stále na dobré úrovni.
O nevýhodě nerovného přístupu k žákům základních škol, kdy jim osmiletá gymnázia doslova vykrádají nadané žáky ze šestých tříd snad ani nemusím psát.
Chápu, že je společná část maturit ožehavým tématem, ale diskuse kolem slohu mi připomíná bouři ve sklenici vody - žáci za stávajícího stavu jistě nezačnou více číst, to spíše CERMAT za rok sníží laťku i v matematice a bude mít pokoj. Společnost nemíří k vyšším, ale k nižším nárokům na studenty, přiznejme si to. To by však bylo na delší diskusi o škodlivosti normativů ad.
Trochu se mě dotkla zmínka p. Zemančíkové o špatné učitelce, která "kdoví, v jakém učňáku učila". To bych se vůbec bál vyslovit, učím šestatřicátý rok a za tu dobu jsem poznal špatné učitele i na gymnáziu a dobré učitele i na učilišti.
V případě maturit málo mluví o technických školách a jejich profilových zkouškách a zde bych se chtěl s uznáním vyslovit (jako elektrotechnik) o úrovni znalostí žáků i úrovni učitelů. Přitom jsou v obrovské nevýhodě oproti třeba výuce jazyků - nemají k dispozici vlastně vůbec pořádné učebnice například pro výuku elektroniky, číslicové techniky, měření a další. Mohou pouze čerpat z odborné literatury a časopisů, ty však krachují, jen za poslední dva roky ukončily vydávání renomované Amatérské Radio a Automatizace i začínající Robotika. Přitom jde o obory, které se rychle rozvíjejí a kde se musejí učitelé stále vzdělávat - možná právě proto je úroveň výuky stále na dobré úrovni.
O nevýhodě nerovného přístupu k žákům základních škol, kdy jim osmiletá gymnázia doslova vykrádají nadané žáky ze šestých tříd snad ani nemusím psát.
Chápu, že je společná část maturit ožehavým tématem, ale diskuse kolem slohu mi připomíná bouři ve sklenici vody - žáci za stávajícího stavu jistě nezačnou více číst, to spíše CERMAT za rok sníží laťku i v matematice a bude mít pokoj. Společnost nemíří k vyšším, ale k nižším nárokům na studenty, přiznejme si to. To by však bylo na delší diskusi o škodlivosti normativů ad.
AZ
June 12, 2012 v 8.10
Vážený pane Hlávko,
promiňte, nechtěla jsem se dotknout učitelů z učilišť. Ale za počínající normalizace to bylo opravdu tak, že (zejména) češtináři a dějepisáři byli vyhazování po stranických prověrkách z gymnázií a odcházeli do učilišť, z nihcž naopak někteří kantoři zase přicházeli na gymnázia. My jsme byli takzvaně výběrové jazykové humanitní gymnázium, kde se vysoká úroveň učitelů všech jazyků, včetně češtiny, předpokládala. Platuilo to například pro ruštináře, který byl skvělý, ale tahle paní profesorka na nás neměla a tehdy mě iritovala nemožnou jakousi lidovostí a hrozně povrchní znalostí literatury, ke které přistupovala jen jako ke čtivu. Hrozně mě to štvalo, paní profesorka byla prostě pedagogický lajdák a na gymnáziu neměla co dělat. Jenomže byla taková doba, že to vypadalo spíš, že na tom gymnáziu nemám co dělat já.
Vím od přátel, že na odborných školách byla lepší atmosféra a možná je to tak i dnes.Ostatně doba, kdy člověk chodí na střední školu, je nejtěžším úsekem dospívání vůbec, člověk má kromě školy tolik jiných problémů, ale také zájmů, že to je jeden velký stres. Možná to tak má být, ale člověku se uleví až na vysoké.
promiňte, nechtěla jsem se dotknout učitelů z učilišť. Ale za počínající normalizace to bylo opravdu tak, že (zejména) češtináři a dějepisáři byli vyhazování po stranických prověrkách z gymnázií a odcházeli do učilišť, z nihcž naopak někteří kantoři zase přicházeli na gymnázia. My jsme byli takzvaně výběrové jazykové humanitní gymnázium, kde se vysoká úroveň učitelů všech jazyků, včetně češtiny, předpokládala. Platuilo to například pro ruštináře, který byl skvělý, ale tahle paní profesorka na nás neměla a tehdy mě iritovala nemožnou jakousi lidovostí a hrozně povrchní znalostí literatury, ke které přistupovala jen jako ke čtivu. Hrozně mě to štvalo, paní profesorka byla prostě pedagogický lajdák a na gymnáziu neměla co dělat. Jenomže byla taková doba, že to vypadalo spíš, že na tom gymnáziu nemám co dělat já.
Vím od přátel, že na odborných školách byla lepší atmosféra a možná je to tak i dnes.Ostatně doba, kdy člověk chodí na střední školu, je nejtěžším úsekem dospívání vůbec, člověk má kromě školy tolik jiných problémů, ale také zájmů, že to je jeden velký stres. Možná to tak má být, ale člověku se uleví až na vysoké.
OH
asi ji znáte, ale pokud náhodou ne, doporučila bych Vám knížku Konrada Paula Liessmanna Teorie nevzdělanosti.
To, co píšete, je v bledě modrém to, co on rozebírá, kdyby to nebylo k pláči, měla jsem chvílemi chuť se nad jeho textem hystericky smát.
To, co píšete, je v bledě modrém to, co on rozebírá, kdyby to nebylo k pláči, měla jsem chvílemi chuť se nad jeho textem hystericky smát.
June 12, 2012 v 18.09
Já bych jen ráda podotkla, že racionalita se s tvořivostí nijak nevylučuje. Ono ani neplatí, že všichni, kteří jsou vzděláni humanitně, jsou zároveň tvořiví, zatímco ti, kteří mají nadání například pro matematiku nebo informatiku, tvořiví nejsou. Matematika totiž není jen účetnictví. Jenže pro nás, kterým jsou bližší humanitní vědy, je to vcelku neznámý terén.
Kdyby to ale záviselo na mě, zavedla bych do výuky na gymnáziu spoustu věcí, které se už dnes jeví jako přežitek - například latinu a řečtinu. A hodně dějepisu. I kdyby střední škola trvala mnohem déle. Protože co se v mládí naučíš... Kreativní by samozřejmě člověk měl být také, ačkoli to se asi naučit nedá. V první třetině života by se měl člověk pouze vzdělávat, ve druhé pracovat pro společnost a ve třetí třetině by se měl zabývat filosofií nebo něčím podobným. Jenže to bychom museli žít v jiné společnosti, ne v takové, kde je prvořadým cílem co nejdříve a co nejvíce vydělávat a přinášet zisk.
Kdyby to ale záviselo na mě, zavedla bych do výuky na gymnáziu spoustu věcí, které se už dnes jeví jako přežitek - například latinu a řečtinu. A hodně dějepisu. I kdyby střední škola trvala mnohem déle. Protože co se v mládí naučíš... Kreativní by samozřejmě člověk měl být také, ačkoli to se asi naučit nedá. V první třetině života by se měl člověk pouze vzdělávat, ve druhé pracovat pro společnost a ve třetí třetině by se měl zabývat filosofií nebo něčím podobným. Jenže to bychom museli žít v jiné společnosti, ne v takové, kde je prvořadým cílem co nejdříve a co nejvíce vydělávat a přinášet zisk.
K oblíbeným vtipům na Matfyzu patří ten o setkání dvou starých matematiků.
„Co dělá ten tvůj nadaný student, kterým ses posledně chlubil?‟ ptá se jeden.
„Ale,‟ mávne smutně rukou druhý, „píše teď básně. Na matematiku neměl dost fantazie.‟
Nedomnívám se, že rozum je konformní. Nebo netvůrčí. A nemám dojem, že nahoře, u moci, vidím nějaké hyperracionální osobnosti. Ani osobnosti, ani racionální, a jestli hyper, tak hypersobecké. Tupé, arogantní, bezohledné sobce, kteří jsou-li nadáni inteligencí, tedy inteligencí velmi specializovanou, takovou slepičí: hrabat stále, hrabat víc, hrabat přes všechny překážky, ničím se nedat zastavit, ale nic kromě svého zobu nevidět, nad ničím kromě toho, jak hrabat a nahrabat, nepřemýšlet.
Cermat a spol. nechtějí vychovávat studenty k rozumu, ani na úkor umělecké tvořivosti ani jakkoliv jinak. Jejich cílem je ubít jakoukoliv originalitu, jakoukoliv iniciativu, jakýkoliv pokus o samostatné myšlení, lhostejno zda umělecké nebo exaktní. Ne náhodou byli letos tvrdě potrestáni jak studenti literárně nadaní, kteří se opovážili své literární nadání předvést v maturitní písemce, tak studenti nadaní matematicky, kteří měli tu drzost zvolit si těžší variantu maturity z matematiky; zatímco literáti byli pranýřováni za to, že se jejich sloh nesměstnal do škatulky zadaného úkolu podle komisních představ, matematikům byly předhozeny příklady nudně jednoduché, leč úmorně pracné, na jejichž vyřešení nestačil časový limit. Socky navštěvující veřejné školy mají být napříště cepovány v poslušné otroky, lidské zdroje obchodované na pracovním trhu. Pro vládnoucí třídu tento výcvik není, ta bude vychovávána soukromě, odděleně, k jinému druhu nevzdělanosti, k nevzdělanosti hrdé, povýšené, vládnoucí.
„Co dělá ten tvůj nadaný student, kterým ses posledně chlubil?‟ ptá se jeden.
„Ale,‟ mávne smutně rukou druhý, „píše teď básně. Na matematiku neměl dost fantazie.‟
Nedomnívám se, že rozum je konformní. Nebo netvůrčí. A nemám dojem, že nahoře, u moci, vidím nějaké hyperracionální osobnosti. Ani osobnosti, ani racionální, a jestli hyper, tak hypersobecké. Tupé, arogantní, bezohledné sobce, kteří jsou-li nadáni inteligencí, tedy inteligencí velmi specializovanou, takovou slepičí: hrabat stále, hrabat víc, hrabat přes všechny překážky, ničím se nedat zastavit, ale nic kromě svého zobu nevidět, nad ničím kromě toho, jak hrabat a nahrabat, nepřemýšlet.
Cermat a spol. nechtějí vychovávat studenty k rozumu, ani na úkor umělecké tvořivosti ani jakkoliv jinak. Jejich cílem je ubít jakoukoliv originalitu, jakoukoliv iniciativu, jakýkoliv pokus o samostatné myšlení, lhostejno zda umělecké nebo exaktní. Ne náhodou byli letos tvrdě potrestáni jak studenti literárně nadaní, kteří se opovážili své literární nadání předvést v maturitní písemce, tak studenti nadaní matematicky, kteří měli tu drzost zvolit si těžší variantu maturity z matematiky; zatímco literáti byli pranýřováni za to, že se jejich sloh nesměstnal do škatulky zadaného úkolu podle komisních představ, matematikům byly předhozeny příklady nudně jednoduché, leč úmorně pracné, na jejichž vyřešení nestačil časový limit. Socky navštěvující veřejné školy mají být napříště cepovány v poslušné otroky, lidské zdroje obchodované na pracovním trhu. Pro vládnoucí třídu tento výcvik není, ta bude vychovávána soukromě, odděleně, k jinému druhu nevzdělanosti, k nevzdělanosti hrdé, povýšené, vládnoucí.