Čeho se bojíme

Dagmar Daňková

Regionálnímu školství pod vedením komunistů nehrozí, že se radikálně promění. Mnohem horší je, že pravděpodobně vše zůstane při starém.

Protesty mladých lidí (nejen) v jižních Čechách sleduji s velkým zájmem. Se středoškoláky trávím veškerý svůj pracovní čas, několik exemplářů mám i doma mezi svými nejbližšími. Hluboce vnímám jejich úzkosti, starosti, obavy. Jsou vesměs jiné než ty, které trápí mne, ale o naší společně prožívané krizi přesto vypovídají hodně.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Moji žáci se moc nebojí globálních změn klimatu. Já ano. Snad aby mne uklidnili, vkládají do svých kompozic na toto téma vtipné odstavce o pšoukání krav. To, že velkochov hovězího dobytka je rovněž jedním z nebezpečných antropogenních vlivů, do svých úvah nezahrnují.

Nebojí se ani využívání energie z jádra — Černobyl už byl přece tak dávno a Fukušima tak daleko. Jaderné odzbrojení je nezajímá vůbec, přestože nad příběhem hirošimské dívenky Sadako Sasaki se dojme i ten největší cynik ve třídě.

Mnohé z nich děsí islámský terorismus, zato Breivik je pro ně jen pomatenec, jehož stačí zavřít, a máme v Evropě klid, tedy až na ty přistěhovalce a zneužívače sociálních dávek. Já to vnímám značně odlišně.

Etuda Daniela Landy s černým kohoutem jim připadá vesměs legrační. Což o to, jako hodně liberální člověk neupírám panu Landovi svobodnou volbu ozdobit se nacistickými symboly a stát se idiotem v přímém přenosu, mrazí mne však při pomyšlení na Janečkovy peníze a zřejmě i Randákovy informace v pozadí.

A pak je tu ovšem komunistická radní pro školství Vítězslava Baborová. A ejhle — shoda, z té mám strach i já! Ne, nemyslím si, že by snad, až se jednou budu ucházet o místo učitelky dějepisu v jižních Čechách, probrala moje materiály a poručila mi odstranit z nich překypující složky o Záviši Kalandrovi a Františce Zemínové. Obávám se však, a to zcela vážně, že školství v Jihočeském kraji pojede pod jejím vedením v úplně stejných kolejích jako za předchozí velké koalice ČSSD a ODS.

Začtete-li se totiž do koncepčního dokumentu „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Jihočeského kraje 2012-2016“ ještě z dílny ČSSD a ODS, zjistíte například, že tyto strany se otevřeně snažily udržet poměr žáků gymnázií, středních odborných škol a učilišť bez maturity na stavu 19:48:33. Podporu učňovskému školství ve svém programu vehementně vyjadřují i komunisté.

Pochopitelně nemám vůbec nic proti tomu, aby učiliště byla dobře vybavena nebo aby se výchově a vzdělávání učňů věnovali vysoce motivovaní a adekvátně zaplacení učitelé a mistři odborného výcviku. Mám ovšem vážné obavy, že se tady direktivně — proti vůli rodičů a jejich dospívajících dětí - stanoví pravidlo „nejméně třetina deváťáků na učiliště“. Já zkrátka nesouhlasím, aby o sekundárním vzdělávání u nás rozhodoval Svaz průmyslu a obchodu, tedy abychom v souladu s programem jihočeské KSČM „přizpůsobovali síť středních škol a odborných učilišť trhu práce“.

Je možná chvályhodné, že podniky a firmy v jednotlivých krajích chtějí podporovat „své“ učně, ale nikde nevidím záruku, že se to nebude dít na úkor všeobecného vzdělání těchto mladých lidí, že nebudou záměrně vychováváni jen jako úzce specializovaní pracovníci k montážním linkám. Je smutnou skutečností, že ačkoli se stále volá po lidech, kteří umějí „dělat rukama“, v praxi jsou nezaměstnaností nejvíce ohroženi právě lidé dělnických profesí. Se vší vážností říkám, že raději vidím naše adolescenty ve školních lavicích maturitních oborů než před úřadem práce.

Navíc nepovažuji za šťastné, když se odborné či učňovské školství orientuje výhradně „na potřeby praxe“. Zážitek, jak ředitel jednoho takového učiliště vypoklonkoval ze své kanceláře mé přátele, s nimiž jsem spolupracovala na projektu k multikulturní výchově, neboť podle jeho názoru kvůli takovým, jako jsme my, nám tady za chvíli budou „Tataři řezat hlavy“, mou důvěru v institut učňovského školství věru neposílil. I negymnaziální vzdělání by přece mělo kultivovat, zahrnovat všeobecně vzdělávací předměty, byť v podání méně akademickém. Je více než žádoucí, aby právě učni měli dobré sociálně-právní vědomí, dokázali se orientovat v politice i praktické ekonomice, aby se pak vinou své nevědomosti nestávali snadnou obětí ať už extremistů, anebo třeba lichvářů.

Zlaté etické pravidlo říká, že nemáme činit druhým to, co nechceme, aby oni činili nám. Za svůj život jsem si nesčetněkrát vyposlechla, ať místo politiky či občanského aktivismu raději přiložím ruku k dílu, jdu vyčistit potok nebo vysázet pár stromků. Na nevyžádané rady jsem tedy poněkud alergická, a proto nehodlám mladým lidem vnucovat, že se vlastně mají bát něčeho úplně jiného. Je to jejich autentický strach a já jim docela dobře rozumím. Moderní vzdělávání pro společnost 21. století skutečně nezajistíme návratem do školské praxe století minulého.

Vlastně bych si ale sama docela přála, aby nic horšího než paní Baborová regionálnímu školství nehrozilo. Skeptik ve mně ovšem tuší, že tak jednoduché to mít rozhodně nebudeme.

    Diskuse
    JJ
    November 29, 2012 v 19.53
    No, já si narozdíl od autorky myslím, že nejen sekundární, ale veškeré školství by se mělo přizpůsobit trhu práce. Tím teda nemyslím tomu, co zrovna plácne pan Frolík nebo nějaký podobný hlavoun, ale něčemu, pro co by při troše dobré vůle mohl dodat data třeba ČSÚ (v roce 2020 půjde do penze 1000 lékařů, bude dobré, když naše školství vyprodukuje 1000 lékařů... 5200 zedníků, ale skoro všechno je postaveno, můžeme počet nově vyprodukovaných snížit o 20 %... populace stárne, bude potřeba o něco víc zdravotních sester etc...)
    Vzdělání (nebo vzdělávání) podle mne není soukromý statek, který jen zvyšuje naši hodnotu na trhu práce (jak zní libertariánská mantra), ale veřejné cosi (asi taky statek) - jehož smyslem je (i) zajistit kvalifikaci populace tak, aby společnost pokud možno co nejlépe fungovala (aby ženy neumíraly masově při porodech, je třeba, aby byl někdo, kdo umí rodit... aby domy měly rovné stěny, je třeba někdo, kdo je bude umět stavět...) a tím (ii) umožnit (pokud možno každému) jedinci se nějak smyslupně v životě realizovat. Oba body se splní lépe, pokud se pojede podle tabulek ČSÚ, než jen podle přání rodičů a (patnáctiletých) dětí (nebo na druhé straně Frolíků & spol.).
    Kdybych byl nucen diskutovat s ultralibertariánem, tak asi použiju něco jako "stát je vlastně taková firma a pokud taková firma má uspět v konkurenci, tak si prostě nemůže každý zaměstnanec vybrat, co bude dělat, ale určí to vedení..." Nebo spíš manažment, kdybych mluvil k opravdovému pravičákovi (naštěstí takoví žádní neexistují...).
    Možná - pokud bych to měl říci jinak - chybou je obrácené uplatnění tržních principů ve školství, než by podle mne mělo být - namísto toho, aby žáci soutežili (svými schopnostmi a svým nasazením) o to, koho si škola vybere, tak si školy konkurují, která co urve. A jedinou pseudoregulací jsou zásahy zeshora (z kraje), přičemž důležitým kritériem často je, jestli starosta nebo ředitel není ze stejné partaje...
    Druhou chybou (a to zásadní) je, že stát nemá páky, jak zajistit efektivitu vzdělávacího procesu.
    Pravdu má autorka v tom, že současná podoba učňovského školství by si opravdu nějakou modernizaci zasloužila. Zejména v posílení té všeobecné stránky vzdělání... Já bych si dovedl představit i víceméně úplnou integraci všech typů škol pdo jednu střechu (tak nějak jsem to viděl ve Švédsku); což by vyžadovalo tak 20 let tvrdé práce.
    November 30, 2012 v 3.39
    Moc doporučuji
    kliknout na modře vyznačené slovo "komunisté" v textu a otevřít si tak program jihočeských komunistů pro letošní volby - je to jazykově i myšlenkově pozoruhodné dílko!
    November 30, 2012 v 7.43
    Obory a počty studentů podle tabulek?
    Antož nežijeme na izolovaném ostrově, podřízení struktury a kapacity studijních oborů "tabulkám ČSÚ" mi připadá riskantní. Který trh práce je jak moc relevantní? Proč by se dejme tomu stejný počet meteorologů, jaký podle tabulek vychází pro ČR, nemohl vzdělat na zdejších VŠ a pracovat jinde? A jak daleko dopředu jsou ty tabulky spolehlivé? Jaké technologické a společenské (typu migrace) změny mohou předvídat? Jinak s kolegou Janečkem vesměs souhlasím.
    JJ
    November 30, 2012 v 8.15
    Asi jsem to formuloval trochu moc tvrde s temi "tabulkami CSU", berte to prosim s rezervou... Ale i tak si myslim, ze v horizontu 5-10 let (delka nadprimarniho vzdelavani) jsou i trendy ve strukture pracovniho trhu jakz takz odhadnutelne.
    I spatne planovani se zpetnou vazbou je lepsi nez absolutni chaos. Alespon v tom, ze se obcas nekdo podiva dopredu, kam se ritime...
    JK
    November 30, 2012 v 9.40
    Pozor na to plánování budoucnosti
    Já bych byl s tím plánováním budoucnosti opatrnější. Jan Sokol jednou vyprávěl, jak chtěli jeho odpovědní rodiče zcela zajistit jeho budoucnost tím, že ho naučí těsnopis....Svět se mění stále rychleji, co bude za 20 let neví ani ČSÚ, ani já. Špatné plánování je mnohem horší, než chaos. Pokud někdo chce své děti poslat na učňák, ať to spánembohem udělá, ale ať do toho administrativně nenutí třetinu populace. A pokud chtějí průmyslníci kvalifikované dělníky, tak ať jim zaplatí. Rázem se ukáže, že jich je dost.
    November 30, 2012 v 12.1
    kapacity
    Je věcí politiků, aby určili kapacity škol, nikdo jiný to udělat nemůže. Při rozhodování je nutné brát v potaz:
    *finanční možnosti (nikdo nechce žít na dluh, na druhou stranu ani šidit školství, ale ani vidět plýtvající školství s neefektivní kapacitou),
    *demografický vývoj (počítat s potřebnou kapacitou pro nejvíce početné ročníky v horizontu řádově desetiletí)
    *zájem o studium ze strany studentů,
    *potřeby společnosti a trhu práce.

    Gymnázia mají být prestižní školy, o které je s tím logicky největší zájem. Na druhou stranu studovat je mohou jen ti nejlepší, tedy ne každý, kdo o to má zájem. Bohužel kapacita gymnázií se rozšiřovala na úkor jiných škol, ze kterých se dělá popelka. U středních škol je obecně vlivem demografického vývoje jasná nadkapacita (nerodilo se více než 1,8 dětí na pár). Je jasné, že se to bude muset řešit a nejvíce budou křičet gymply i učitelé, kterých se tu potřebné změny budou týkat.
    JK
    November 30, 2012 v 14.2
    p. Jakl
    "Je jasné, že se to bude muset řešit a nejvíce budou křičet gymply i učitelé, kterých se tu potřebné změny budou týkat."

    Nikoli. Nejvíce budou křičet rodiče, kteří by rádi dali svým dětem co nejlepší vzdělání, a někdo na kraji rozhodne, že mají jít radši dělat k pásu pro Volkswagen.
    Mimochodem, opravdu potřebujeme znovu vynalézat kolo? Nechceme se podívat, jak to dělají v takovém Finsku nebo Švédsku, a kolik je tam "učňovského školství"? Možná by to zdejší příznivce skandinávské cesty překvapilo.

    November 30, 2012 v 16.56
    souhlas s panem Konvalinkou
    Učiliště opravdu nejsou zrovna prostředím, kam bych chtěla posílat své děti - ve srovnání s gymnázii i středními odbornými školami je tam vyšší míra sociálně-patologických jevů, šikana, drogy. Malá pozornost se tam věnuje všeobecně vzdělávacím předmětům, češtině a cizím jazykům.
    Pochopitelně mne může každý podezírat z podjatosti, protože učím na gymnáziu. Na druhou stranu ale se záměrem nenavyšovat počet žáků osmiletých gymnázií (tedy držet to zhruba na úrovni 10 % populačního ročníku) celkem souhlasím.

    Vůbec bych preferovala neselektivní skandinávský model - a je vážně zarážející, že mnozí naši tzv. levicoví politici se "finskou cestou" sice zaklínají, ale nepřipadá jim divné rozhodnutí "třetina patnáctiletých na učňáky".
    PH
    November 30, 2012 v 23.17
    Souhlasím s paní Daňkovou
    o nenavyšování počtů žáků osmiletých gymnázií. Ale chtít po učilišti, aby se chlapec-dívka vyučili dobře řemeslu a přitom ještě měli více vv předmětů je nemožné vzhledem k nabitým osnovám. A současně ty děti nemají o tyto předměty zájem, ony nejsou studijní typy. To, že je na učilištích více sociálně patologických jevů ještě neznamená, že je to chyba učilišť. Velkou roli hraje rodina, společnost, která nad učilišti ohrnuje nos, atd. Začínal jsem před 36 lety učit na učilišti a vím, že ty děti byly sice méně studijně nadané, ale byly zase manuálně šikovnější než průmyslováci (které učím již desítky let).

    Problém našeho odborného školství, pokud nebudu mluvit o tom, že nedostává ani korunu na učební pomůcky (musíme honit granty), je vazba na průmysl, který neví dne ani hodiny co s ním bude. Zatímco víme, "kolik lékařů bude potřeba," nevíme kolik bude potřeba odborníků na robotiku - mechatroniku (obor, který učím) či zedníků. Nevědí to hlavně firmy a přitom si stále stěžují, že školy nevychovávají ty správné odborníky zrovna pro ně. Že by třeba vytvořily střediska odborné výchovy, jako tomu bylo dříve, či jak je to stále v sousedním Bavorsku, nebo systematicky odborné školství podporovaly třeba stipendii, to je ani nenapadne (znám pouze jednu firmu u Žebráku).
    Jak podporovat odborné školy:
    - nastavit rovné podmínky, jako je mají gymnázia - stejný přístup k náborům žáků ze ZŠ jako mají osmiletá gymnázia - žáci pátých tříd ZŠ by měli dostat stejnou informaci o studiu na odborných školách (kam mohou samozřejmě nastoupit až po deváté třídě) jako o studiu na gymnáziích,
    - zvýšit normativ na žáka (nyní je stejný jako pro gymnázia, která nemají tak velké nároky na vybavení), nebo financovat přímo jednotlivé obory podle náročnosti vybavení laboratoří a dílen toho kterého oboru, případně podle požadavků na absolventy od zaměstnavatelů/úřadů práce,
    - větší propojení středních škol s reálnou praxí - podporovat vznik klastru podniků spolupracujících s odbornými školami a zavést promyšlený systém exkurzí do těchto podniků a přednášek o moderních technologiích,
    - zprostředkovat kontakty na zahraniční školy/podniky a koordinovat výměnné návštěvy/stáže učitelů/žáků v nich - přínosy v jazykové a odborné oblasti i v kulturním rozvoji žáků
    - zavést krajská stipendia pro nadané žáky
    A hlavně, jako třeba ve Finsku, ale i na některých našich školách - zavést projektové vyučování, kdy žáci tvoří vlastní projekty a ty pak obhajují u závěrečných zkoušek/maturit. S tímto způsobem výuky máme i na naší škole ty nejlepší zkušenosti (vítězství v soutěži České hlavičky 2008).

    Hodně proti technickému vzdělání brojily ultraliberální tiskoviny jako je MF Dnes, vzpomínám si jak propagovaly, že nás uživí služby, sebehorší hvězdička se chlubila tím, že jí nešla ve škole matematika, vůbec společenské povědomí tíhne k "elitnímu humanitnímu vzdělání," a přitom společnost je čím dál více nehumánní. Takže nenutit děti, aby chodily na "učňák," ale narovnat dosud nerovné podmínky pro vzdělávací instituce.
    December 1, 2012 v 0.18
    Souhlasím s panem Hlávkou
    a jsem moc rád, že se o tom podrobněji rozepisuje. Stálo by to určitě za několikeré podrobné pojednání, články. (DR možná k tomu není tím optimálním místem, ale určitě by to i tady mohlo být k něčemu dobré.)

    Je nejvyšší čas, aby se konečně už o problému učňovského školství začalo nejenom seriózně mluvit a diskutovat, ale aby jeho rozvoj dostal také účinnou politickou podporu se strany zastupitelů všech úrovní, odborníků, odborových organizací, místní správy atd. + intenzivní propagaci v těch médiích, která jsou příslušnými skupinami populace nejvíce sledována.
    Jinak se vedle nezaměstnanosti bude prohlubovat další velký problém, kterým je zhoršující se profesní struktura (jakési další pokračování toho, čemu se tradičně říká "zánik řemesel").

    Valná většina humanitních "specialistů" společnosti nepřináší prakticky nic nebo často jen velice málo. Nechci se teď pouštět do detailů, ale týká se to zejména všech těch "politickýc věd", "publicistik" a pod. (Tady nemám na mysli jen ČR ale i další země.)

    Zároveň společenská prestiž technické inteligence a kvalifikovaných dělníků většinou naprosto neodpovídá jejich významu a přínosu.

    (Antietatistické výkřïky některých diskutérů jsou už většinou jenom křečovité a nudné. Někteří jedinci to prostě bez občasného značkování patníků nevydrží. Ale přejme jim to; Fellini se v Amarcordu vyslovuje pro časté konání malé potřeby.)
    + Další komentáře