Čeho se bojíme

Dagmar Daňková

Regionálnímu školství pod vedením komunistů nehrozí, že se radikálně promění. Mnohem horší je, že pravděpodobně vše zůstane při starém.

Protesty mladých lidí (nejen) v jižních Čechách sleduji s velkým zájmem. Se středoškoláky trávím veškerý svůj pracovní čas, několik exemplářů mám i doma mezi svými nejbližšími. Hluboce vnímám jejich úzkosti, starosti, obavy. Jsou vesměs jiné než ty, které trápí mne, ale o naší společně prožívané krizi přesto vypovídají hodně.

Moji žáci se moc nebojí globálních změn klimatu. Já ano. Snad aby mne uklidnili, vkládají do svých kompozic na toto téma vtipné odstavce o pšoukání krav. To, že velkochov hovězího dobytka je rovněž jedním z nebezpečných antropogenních vlivů, do svých úvah nezahrnují.

Nebojí se ani využívání energie z jádra — Černobyl už byl přece tak dávno a Fukušima tak daleko. Jaderné odzbrojení je nezajímá vůbec, přestože nad příběhem hirošimské dívenky Sadako Sasaki se dojme i ten největší cynik ve třídě.

Mnohé z nich děsí islámský terorismus, zato Breivik je pro ně jen pomatenec, jehož stačí zavřít, a máme v Evropě klid, tedy až na ty přistěhovalce a zneužívače sociálních dávek. Já to vnímám značně odlišně.

Etuda Daniela Landy s černým kohoutem jim připadá vesměs legrační. Což o to, jako hodně liberální člověk neupírám panu Landovi svobodnou volbu ozdobit se nacistickými symboly a stát se idiotem v přímém přenosu, mrazí mne však při pomyšlení na Janečkovy peníze a zřejmě i Randákovy informace v pozadí.

A pak je tu ovšem komunistická radní pro školství Vítězslava Baborová. A ejhle — shoda, z té mám strach i já! Ne, nemyslím si, že by snad, až se jednou budu ucházet o místo učitelky dějepisu v jižních Čechách, probrala moje materiály a poručila mi odstranit z nich překypující složky o Záviši Kalandrovi a Františce Zemínové. Obávám se však, a to zcela vážně, že školství v Jihočeském kraji pojede pod jejím vedením v úplně stejných kolejích jako za předchozí velké koalice ČSSD a ODS.

Začtete-li se totiž do koncepčního dokumentu „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Jihočeského kraje 2012-2016“ ještě z dílny ČSSD a ODS, zjistíte například, že tyto strany se otevřeně snažily udržet poměr žáků gymnázií, středních odborných škol a učilišť bez maturity na stavu 19:48:33. Podporu učňovskému školství ve svém programu vehementně vyjadřují i komunisté.

Pochopitelně nemám vůbec nic proti tomu, aby učiliště byla dobře vybavena nebo aby se výchově a vzdělávání učňů věnovali vysoce motivovaní a adekvátně zaplacení učitelé a mistři odborného výcviku. Mám ovšem vážné obavy, že se tady direktivně — proti vůli rodičů a jejich dospívajících dětí - stanoví pravidlo „nejméně třetina deváťáků na učiliště“. Já zkrátka nesouhlasím, aby o sekundárním vzdělávání u nás rozhodoval Svaz průmyslu a obchodu, tedy abychom v souladu s programem jihočeské KSČM „přizpůsobovali síť středních škol a odborných učilišť trhu práce“.

Je možná chvályhodné, že podniky a firmy v jednotlivých krajích chtějí podporovat „své“ učně, ale nikde nevidím záruku, že se to nebude dít na úkor všeobecného vzdělání těchto mladých lidí, že nebudou záměrně vychováváni jen jako úzce specializovaní pracovníci k montážním linkám. Je smutnou skutečností, že ačkoli se stále volá po lidech, kteří umějí „dělat rukama“, v praxi jsou nezaměstnaností nejvíce ohroženi právě lidé dělnických profesí. Se vší vážností říkám, že raději vidím naše adolescenty ve školních lavicích maturitních oborů než před úřadem práce.

Navíc nepovažuji za šťastné, když se odborné či učňovské školství orientuje výhradně „na potřeby praxe“. Zážitek, jak ředitel jednoho takového učiliště vypoklonkoval ze své kanceláře mé přátele, s nimiž jsem spolupracovala na projektu k multikulturní výchově, neboť podle jeho názoru kvůli takovým, jako jsme my, nám tady za chvíli budou „Tataři řezat hlavy“, mou důvěru v institut učňovského školství věru neposílil. I negymnaziální vzdělání by přece mělo kultivovat, zahrnovat všeobecně vzdělávací předměty, byť v podání méně akademickém. Je více než žádoucí, aby právě učni měli dobré sociálně-právní vědomí, dokázali se orientovat v politice i praktické ekonomice, aby se pak vinou své nevědomosti nestávali snadnou obětí ať už extremistů, anebo třeba lichvářů.

Zlaté etické pravidlo říká, že nemáme činit druhým to, co nechceme, aby oni činili nám. Za svůj život jsem si nesčetněkrát vyposlechla, ať místo politiky či občanského aktivismu raději přiložím ruku k dílu, jdu vyčistit potok nebo vysázet pár stromků. Na nevyžádané rady jsem tedy poněkud alergická, a proto nehodlám mladým lidem vnucovat, že se vlastně mají bát něčeho úplně jiného. Je to jejich autentický strach a já jim docela dobře rozumím. Moderní vzdělávání pro společnost 21. století skutečně nezajistíme návratem do školské praxe století minulého.

Vlastně bych si ale sama docela přála, aby nic horšího než paní Baborová regionálnímu školství nehrozilo. Skeptik ve mně ovšem tuší, že tak jednoduché to mít rozhodně nebudeme.

    Diskuse
    JJ
    November 29, 2012 v 19.53
    No, já si narozdíl od autorky myslím, že nejen sekundární, ale veškeré školství by se mělo přizpůsobit trhu práce. Tím teda nemyslím tomu, co zrovna plácne pan Frolík nebo nějaký podobný hlavoun, ale něčemu, pro co by při troše dobré vůle mohl dodat data třeba ČSÚ (v roce 2020 půjde do penze 1000 lékařů, bude dobré, když naše školství vyprodukuje 1000 lékařů... 5200 zedníků, ale skoro všechno je postaveno, můžeme počet nově vyprodukovaných snížit o 20 %... populace stárne, bude potřeba o něco víc zdravotních sester etc...)
    Vzdělání (nebo vzdělávání) podle mne není soukromý statek, který jen zvyšuje naši hodnotu na trhu práce (jak zní libertariánská mantra), ale veřejné cosi (asi taky statek) - jehož smyslem je (i) zajistit kvalifikaci populace tak, aby společnost pokud možno co nejlépe fungovala (aby ženy neumíraly masově při porodech, je třeba, aby byl někdo, kdo umí rodit... aby domy měly rovné stěny, je třeba někdo, kdo je bude umět stavět...) a tím (ii) umožnit (pokud možno každému) jedinci se nějak smyslupně v životě realizovat. Oba body se splní lépe, pokud se pojede podle tabulek ČSÚ, než jen podle přání rodičů a (patnáctiletých) dětí (nebo na druhé straně Frolíků & spol.).
    Kdybych byl nucen diskutovat s ultralibertariánem, tak asi použiju něco jako "stát je vlastně taková firma a pokud taková firma má uspět v konkurenci, tak si prostě nemůže každý zaměstnanec vybrat, co bude dělat, ale určí to vedení..." Nebo spíš manažment, kdybych mluvil k opravdovému pravičákovi (naštěstí takoví žádní neexistují...).
    Možná - pokud bych to měl říci jinak - chybou je obrácené uplatnění tržních principů ve školství, než by podle mne mělo být - namísto toho, aby žáci soutežili (svými schopnostmi a svým nasazením) o to, koho si škola vybere, tak si školy konkurují, která co urve. A jedinou pseudoregulací jsou zásahy zeshora (z kraje), přičemž důležitým kritériem často je, jestli starosta nebo ředitel není ze stejné partaje...
    Druhou chybou (a to zásadní) je, že stát nemá páky, jak zajistit efektivitu vzdělávacího procesu.
    Pravdu má autorka v tom, že současná podoba učňovského školství by si opravdu nějakou modernizaci zasloužila. Zejména v posílení té všeobecné stránky vzdělání... Já bych si dovedl představit i víceméně úplnou integraci všech typů škol pdo jednu střechu (tak nějak jsem to viděl ve Švédsku); což by vyžadovalo tak 20 let tvrdé práce.
    November 30, 2012 v 3.39
    Moc doporučuji
    kliknout na modře vyznačené slovo "komunisté" v textu a otevřít si tak program jihočeských komunistů pro letošní volby - je to jazykově i myšlenkově pozoruhodné dílko!
    November 30, 2012 v 7.43
    Obory a počty studentů podle tabulek?
    Antož nežijeme na izolovaném ostrově, podřízení struktury a kapacity studijních oborů "tabulkám ČSÚ" mi připadá riskantní. Který trh práce je jak moc relevantní? Proč by se dejme tomu stejný počet meteorologů, jaký podle tabulek vychází pro ČR, nemohl vzdělat na zdejších VŠ a pracovat jinde? A jak daleko dopředu jsou ty tabulky spolehlivé? Jaké technologické a společenské (typu migrace) změny mohou předvídat? Jinak s kolegou Janečkem vesměs souhlasím.
    JJ
    November 30, 2012 v 8.15
    Asi jsem to formuloval trochu moc tvrde s temi "tabulkami CSU", berte to prosim s rezervou... Ale i tak si myslim, ze v horizontu 5-10 let (delka nadprimarniho vzdelavani) jsou i trendy ve strukture pracovniho trhu jakz takz odhadnutelne.
    I spatne planovani se zpetnou vazbou je lepsi nez absolutni chaos. Alespon v tom, ze se obcas nekdo podiva dopredu, kam se ritime...
    JK
    November 30, 2012 v 9.40
    Pozor na to plánování budoucnosti
    Já bych byl s tím plánováním budoucnosti opatrnější. Jan Sokol jednou vyprávěl, jak chtěli jeho odpovědní rodiče zcela zajistit jeho budoucnost tím, že ho naučí těsnopis....Svět se mění stále rychleji, co bude za 20 let neví ani ČSÚ, ani já. Špatné plánování je mnohem horší, než chaos. Pokud někdo chce své děti poslat na učňák, ať to spánembohem udělá, ale ať do toho administrativně nenutí třetinu populace. A pokud chtějí průmyslníci kvalifikované dělníky, tak ať jim zaplatí. Rázem se ukáže, že jich je dost.
    November 30, 2012 v 12.01
    kapacity
    Je věcí politiků, aby určili kapacity škol, nikdo jiný to udělat nemůže. Při rozhodování je nutné brát v potaz:
    *finanční možnosti (nikdo nechce žít na dluh, na druhou stranu ani šidit školství, ale ani vidět plýtvající školství s neefektivní kapacitou),
    *demografický vývoj (počítat s potřebnou kapacitou pro nejvíce početné ročníky v horizontu řádově desetiletí)
    *zájem o studium ze strany studentů,
    *potřeby společnosti a trhu práce.

    Gymnázia mají být prestižní školy, o které je s tím logicky největší zájem. Na druhou stranu studovat je mohou jen ti nejlepší, tedy ne každý, kdo o to má zájem. Bohužel kapacita gymnázií se rozšiřovala na úkor jiných škol, ze kterých se dělá popelka. U středních škol je obecně vlivem demografického vývoje jasná nadkapacita (nerodilo se více než 1,8 dětí na pár). Je jasné, že se to bude muset řešit a nejvíce budou křičet gymply i učitelé, kterých se tu potřebné změny budou týkat.
    JK
    November 30, 2012 v 14.02
    p. Jakl
    "Je jasné, že se to bude muset řešit a nejvíce budou křičet gymply i učitelé, kterých se tu potřebné změny budou týkat."

    Nikoli. Nejvíce budou křičet rodiče, kteří by rádi dali svým dětem co nejlepší vzdělání, a někdo na kraji rozhodne, že mají jít radši dělat k pásu pro Volkswagen.
    Mimochodem, opravdu potřebujeme znovu vynalézat kolo? Nechceme se podívat, jak to dělají v takovém Finsku nebo Švédsku, a kolik je tam "učňovského školství"? Možná by to zdejší příznivce skandinávské cesty překvapilo.

    November 30, 2012 v 16.56
    souhlas s panem Konvalinkou
    Učiliště opravdu nejsou zrovna prostředím, kam bych chtěla posílat své děti - ve srovnání s gymnázii i středními odbornými školami je tam vyšší míra sociálně-patologických jevů, šikana, drogy. Malá pozornost se tam věnuje všeobecně vzdělávacím předmětům, češtině a cizím jazykům.
    Pochopitelně mne může každý podezírat z podjatosti, protože učím na gymnáziu. Na druhou stranu ale se záměrem nenavyšovat počet žáků osmiletých gymnázií (tedy držet to zhruba na úrovni 10 % populačního ročníku) celkem souhlasím.

    Vůbec bych preferovala neselektivní skandinávský model - a je vážně zarážející, že mnozí naši tzv. levicoví politici se "finskou cestou" sice zaklínají, ale nepřipadá jim divné rozhodnutí "třetina patnáctiletých na učňáky".
    PH
    November 30, 2012 v 23.17
    Souhlasím s paní Daňkovou
    o nenavyšování počtů žáků osmiletých gymnázií. Ale chtít po učilišti, aby se chlapec-dívka vyučili dobře řemeslu a přitom ještě měli více vv předmětů je nemožné vzhledem k nabitým osnovám. A současně ty děti nemají o tyto předměty zájem, ony nejsou studijní typy. To, že je na učilištích více sociálně patologických jevů ještě neznamená, že je to chyba učilišť. Velkou roli hraje rodina, společnost, která nad učilišti ohrnuje nos, atd. Začínal jsem před 36 lety učit na učilišti a vím, že ty děti byly sice méně studijně nadané, ale byly zase manuálně šikovnější než průmyslováci (které učím již desítky let).

    Problém našeho odborného školství, pokud nebudu mluvit o tom, že nedostává ani korunu na učební pomůcky (musíme honit granty), je vazba na průmysl, který neví dne ani hodiny co s ním bude. Zatímco víme, "kolik lékařů bude potřeba," nevíme kolik bude potřeba odborníků na robotiku - mechatroniku (obor, který učím) či zedníků. Nevědí to hlavně firmy a přitom si stále stěžují, že školy nevychovávají ty správné odborníky zrovna pro ně. Že by třeba vytvořily střediska odborné výchovy, jako tomu bylo dříve, či jak je to stále v sousedním Bavorsku, nebo systematicky odborné školství podporovaly třeba stipendii, to je ani nenapadne (znám pouze jednu firmu u Žebráku).
    Jak podporovat odborné školy:
    - nastavit rovné podmínky, jako je mají gymnázia - stejný přístup k náborům žáků ze ZŠ jako mají osmiletá gymnázia - žáci pátých tříd ZŠ by měli dostat stejnou informaci o studiu na odborných školách (kam mohou samozřejmě nastoupit až po deváté třídě) jako o studiu na gymnáziích,
    - zvýšit normativ na žáka (nyní je stejný jako pro gymnázia, která nemají tak velké nároky na vybavení), nebo financovat přímo jednotlivé obory podle náročnosti vybavení laboratoří a dílen toho kterého oboru, případně podle požadavků na absolventy od zaměstnavatelů/úřadů práce,
    - větší propojení středních škol s reálnou praxí - podporovat vznik klastru podniků spolupracujících s odbornými školami a zavést promyšlený systém exkurzí do těchto podniků a přednášek o moderních technologiích,
    - zprostředkovat kontakty na zahraniční školy/podniky a koordinovat výměnné návštěvy/stáže učitelů/žáků v nich - přínosy v jazykové a odborné oblasti i v kulturním rozvoji žáků
    - zavést krajská stipendia pro nadané žáky
    A hlavně, jako třeba ve Finsku, ale i na některých našich školách - zavést projektové vyučování, kdy žáci tvoří vlastní projekty a ty pak obhajují u závěrečných zkoušek/maturit. S tímto způsobem výuky máme i na naší škole ty nejlepší zkušenosti (vítězství v soutěži České hlavičky 2008).

    Hodně proti technickému vzdělání brojily ultraliberální tiskoviny jako je MF Dnes, vzpomínám si jak propagovaly, že nás uživí služby, sebehorší hvězdička se chlubila tím, že jí nešla ve škole matematika, vůbec společenské povědomí tíhne k "elitnímu humanitnímu vzdělání," a přitom společnost je čím dál více nehumánní. Takže nenutit děti, aby chodily na "učňák," ale narovnat dosud nerovné podmínky pro vzdělávací instituce.
    December 1, 2012 v 0.18
    Souhlasím s panem Hlávkou
    a jsem moc rád, že se o tom podrobněji rozepisuje. Stálo by to určitě za několikeré podrobné pojednání, články. (DR možná k tomu není tím optimálním místem, ale určitě by to i tady mohlo být k něčemu dobré.)

    Je nejvyšší čas, aby se konečně už o problému učňovského školství začalo nejenom seriózně mluvit a diskutovat, ale aby jeho rozvoj dostal také účinnou politickou podporu se strany zastupitelů všech úrovní, odborníků, odborových organizací, místní správy atd. + intenzivní propagaci v těch médiích, která jsou příslušnými skupinami populace nejvíce sledována.
    Jinak se vedle nezaměstnanosti bude prohlubovat další velký problém, kterým je zhoršující se profesní struktura (jakési další pokračování toho, čemu se tradičně říká "zánik řemesel").

    Valná většina humanitních "specialistů" společnosti nepřináší prakticky nic nebo často jen velice málo. Nechci se teď pouštět do detailů, ale týká se to zejména všech těch "politickýc věd", "publicistik" a pod. (Tady nemám na mysli jen ČR ale i další země.)

    Zároveň společenská prestiž technické inteligence a kvalifikovaných dělníků většinou naprosto neodpovídá jejich významu a přínosu.

    (Antietatistické výkřïky některých diskutérů jsou už většinou jenom křečovité a nudné. Někteří jedinci to prostě bez občasného značkování patníků nevydrží. Ale přejme jim to; Fellini se v Amarcordu vyslovuje pro časté konání malé potřeby.)
    JJ
    December 1, 2012 v 7.36
    Ještě pár slov k plánování...
    Jeden příklad:
    Někde (http://www.cilichili.cz/temata/soumrak-ucitelu-149.html) jsem našel následující tabulku (asi bych se k tomu mohl prokousat přes stránky UIV, ale to by zabralo více času; čísla mi připadají reálná, nejen v matematickém smyslu).
    Počet absolventů učitelských oborů:
    2003: 5155
    2004: 5588
    2005: 6613
    2006: 7612
    2007: 8936
    2008: 10 034
    2009: 11 441
    2010: 12 983

    Upřímně, takhle špatně bych to nenaplánoval ani já... Vezmeme-li první číslo jako přirozenou obnovu (což zdaleka není, ta je při 120 tisících pedagogů a 30 letech práce [ve skutečnosti spíš 40+] asi 4000 [3000]), pak je nadprodukce absolventů v oboru učitelství za 8 let cca 30 tisíc. To je jen na zdravotním pojištění za dobu studia 300 milionů, na vyhozených normativech nevímkolik, možná více než je bizonů v prérii... Za to mohlo být třeba 10 dobrých NMR spektrofotometrů, 300 cvičných moderních soustruhů nebo třeba jeden film propagující sport...
    To je jeden příklad z mnoha. Jistě jsou obory, kde je nárust VŠ vzdělaných adekvátní, ale celkově bych řekl, že spíš plýtváme. Ani ne tak těmi vyhozenými penězi, ale spíš tím lidským potenciálem.
    Rozhodli jsme se péct sachrův dort ze skoro veškeré mouky, která je k dispozici... Problém je, že čokolády na to není dost; i kdyby bylo, tak sachr ze žitné mouky chutná jinak (nebojím se říci, že hůř) než z pšeničné; no a nakonec - i sebelepší sachr se přejí a člověk se rád vrátí ke chlebu...
    JJ
    December 1, 2012 v 8.44
    dodatek
    Těch 300 milionů je na jeden rok studia, na pět let je to tedy 1.5 miliardy, na těch normativech netuším, tipuji tak v průměru 3x větší částka... To by se dalo ušetřit s plánem: "3000 učitelů půjde za pět let do penze, dětí bude o chlup méně, ale dopřejme jim více dělených hodin, tak nechť naše školy vyprodukují stejně tolik nových učitelů..." Moc horší plánování se nedokážu představit... Realita dík chaosu je třikrát mimo od špatného plánu...
    Ve Finsku jsem sice byl, nicméně jediným úkolem tam bylo vystřízlivět po noční jízdě trajektem natolik, abych stihnul v šest večer zpáteční do Stockholmu... Tam jsem viděl (už předtím, skoro zcela střízlivý) integrovanou střední školu s asi tisícovkou žáků, která byla gymnáziem, střední odbornou školou i učilištěm v jednom. Bezesporu lepší, než absolutní segregace u nás, ale i tam prostě třetina žáků chodila na latinu v době, kdy jiná třetina měla deskriptivní geometrii a jiní práci se dřevem... Otázka je jestli má smysl kopírovat (absolutně) tento model i u nás, přece jen hustota populace je rozdílná. S ohledem na miliardy promr.ané jinde by se nic moc nestalo, pokud by se standardní učební obor natáhnul na 4 roky a doplnil o nějaké složky na posílení všestranného rozvoje osobnosti, ale jak vyplývá z toho, na co poukazuje pan Hlávka, to se nepodaří rozhodnutím od zeleného stolu... Možná tak mávnutím kouzelného proutku, ale problém je, že ten nikdo nemá...
    Trochu na vyšší úrovni si mohu dovolit srovnání přípravy učitele s Bavorskem (kde tedy mají v sekundárním vzdělávání segregaci obdobně jako u nás; opět tedy míchám jablka s hruškami, možná i něco víc...), kde jsem rok a kousek sdílel WG s končícím studentem učitelství. Po pětiletém studiu je abolvent umístěn na tzv. referentariat, což je takový šestý rok studia (obdoba naší řízené praxe/uvádějícímu učiteli, zrušené nevím kdy, snad v 1990), kdy se (za +/- minimální mzdu) učí učit... Což je kvalitativní rozdíl oproti našemu systému: týden náslech + 3 týdny ZŠ (40 h) + 3 týdny SŠ. Jako perličku dodám, že já byl (v rámci rozšiřujícího studia jednoooborového učiteství chemie [uznávám, že taková "kombinace" je sama o sobě k ničemu]) poslán na pražskou ZŠ Mendíků, kde tou dobou byla 1 osmá a 1 devátá třída (a za tři týdny 3x4h=12 hodin chemie). Navíc absolutně netuším, jak dnes funguje umisťování do praxe u nás, ale obávám se, že po zrušení školských uřadů asi nijak... Ti schopní se o sebe přece postarají, trh to vyřeší... Ze svého okolí znám ovšem několik případů, kdy by byl pedagog (obvykle ve věku 55 let - důchod) propuštěn a opravdu nenalezl jinou práci, ani na venkově v pohraničí.
    Asi bych našel hodně velký průnik s panem Hlávkou (s tím že výhledově [podtrženo] by bylo dobré uvažovat o natažení učebních oborů na 4 roky a rozšíření i obecné stránky vzdělávání) i Kopeckým (jen k tomu časrému močení - zdravý člověk vydrží bez problému 45 minut nemočit i nepít...)
    LV
    December 1, 2012 v 13.06
    Moc pěkná diskuse,
    pod inspirativní úvahou paní Daňkové, čímž bych jí chtěl tímto především poděkovat.
    Pro mne z toho vyplývá zejména (ale třeba se pletu, opravte mne případně), že politici, ať již vládní úrovně nebo krajské samosprávy, ať již na pravo od středu, či na levo od středu, méně či více etatističtí, pro svá rozhodnutí nepoužívají odborné argumenty podložené statistickými a sociologickými údaji, nýbrž argumenty svých stranických sekretariátů, které jsou (tu více a tu méně) převodovými pákami průmyslových a finančních skupin. Ty jsou schopny definovat svůj parciální požadavek, nikoli veřejný zájem ve středně a dlouhodobém horizontu. Politici znají jen čtyřletý volební cyklus a dál nevidí, či odmítají vidět, neboť cílem je jejich znovuzvolení. Pokud nepropadnou ideologickému předsudku, jemuž jsou - tu a tam - ochotni obětovat i své znovuzvolení. Jaká je z toho cesta ven? Mluvíme-li o krajských a obecních samosprávách, pak myslím, že právě zde je reálnou možností předřadit při volebním rozhodování odborné argumenty a volit ta uskupení, která v dané situaci a regionu nejinteligentněji pojmenovávají problémy. V průzkumech se drží pod 5%, byť se často stává, že proměňují veřejný diskurs a nastolují témata, jimž se strany rychle přizpůsobují. Volič se pak většinou rozhodne podle volebního průzkumu a pokud nechce "vyhodit" svůj hlas, volí stranicky. Pokusme se proměnit tento stereotyp. Je to had, jenž se kouše do svého ocasu... Předpokládá to přemýšlivého a vzdělaného voliče, samozřejmě. V tom vidím asi největší problém. Ale kolik jen mých přátel a známých, vzdělaných a chytrých, často namítá: "to je sice dobrý program a dobrá kandidátka, ale ti se nedostanou, nemají šanci, proto je volit nebudu...". Není právě v tom zakopaný pes?
    PH
    December 1, 2012 v 23.36
    Ještě dodatek k problematice, kterou jste nadnesli
    pane Kopecký:
    - oni většinou ti zastupitelé a opinion lídři mluví o podpoře technického vzdělávání, ale stejně dávají své děti hlavně na gymnázia,
    - základní školy zrušily téměř všude polytechnickou výchovu a dílny, nechávají děti vysedávat u počítače - je to pohodlnější a nedá to tolik námahy. Z takových žáků možná vyrostou programátoři, ale zhotovit jednoduchý výrobek je pro ně problém,
    - tam kde fungují technické kroužky (například v Plzni Stanice mladých techniků) se naštěstí podaří sem tam podchytit skutečné talenty. Podle našich zkušeností právě to jsou nejvíce úspěšní žáci při tvorbě projektů. Snadno se naučí i týmové spolupráci, která je právě na střední škole potřebná při tvorbě komplexního výrobku - od mechanické konstrukce přes návrh a realizaci elektronického obvodu včetně programování mikropočítače. Bláznivý nápad - když mohou být i na menších městech Základní umělecké školy, proč by nemohly být i Základní technické školy?

    pane Janečku:
    - v Bavorsku je to skutečně tak, jak říkáte, známí z Greizu (býv. NDR) k tomu říkají, že v Bavorsku by nechtěli učit, že tam vládne totalita. Nejen, že učitel neví, kde bude po absolvování referentariatu učit, ale i ředitelé jsou nasazováni bez konkurzu. Jistě se tam však neplýtvá prostředky státního rozpočtu.
    - čtyřleté studium na učilišti - před r. 89 se zkoušely t.zv. tři a půl leté učňovské obory s rozšířenou výukou vv předmětů. Narazily však na odpor žáků, kteří skutečně nebyli (a ani dnes nejsou studijními typy) a podniků, které potřebovaly rychle pracovní síly. Čtyřleté obory (studijní) už tady také byly. Jeden takový jsem pomáhal zakládat a šlo o obor velmi náročný - žáci museli získali výuční list i maturitu. I zde zaměstnavatelé také namítali, že absolventi nejsou plnohodnotnými učni ani maturanty. V současné době jsou učební obory tříleté a absolventi mohou po dvouletém nástavbovém studiu získat k výučnímu listu maturitu. Tolik tedy ke čtyřletému studiu.
    JJ
    December 2, 2012 v 5.44
    pane Hlávko:
    Na druhou stranu je výhoda, že učitel ví, že bude někde učit. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby se všech našich 28000 absolventů ročníku 2010 rozhodlo nastoupit do školství (shodou okolností, jeden z nápadů loňské zimy bylo propustit do dvou let právě takový počet pracovníků ze školství; vydržel asi týden...). Výběr ředitelů je vadou na kráse (na druhou stranu, u nás konkurzy sice jsou, ale nezřídka by se tam politické pozadí dalo nalézt)...
    K učňovskému a střednímu odbornému školství jsou vaše názory bezesporu cennější a platnější než mé salonní návrhy.

    December 2, 2012 v 11.21
    Také děkuji za inspiraci (plus odmítám alternativy k demokracii)
    S tím, jak pan Vodička ocenil ten článek, se velmi shoduji, ale jinak mu trochu nerozumím. Odmítám totiž neduhy a nedokonalosti demokracie léčit technokracií. Co jiného by bylo, domyšleno, "předřadit při volebním rozhodování odborné argumenty"? Myslím, že na co nejinteligentnější pojmenování problémů máme "bezmocné" (politicky vzato) odborníky. Zastupitele volme raději podle toho, jak moc jejich řešení problémů konvenují našim představám, našemu porozumění světu a našim politickým názorům. Pokud cítím jako omezující pětiprocentní klauzuli, volme v prvé řadě ("systémově") ta uskupení, která ji chtějí změnit - snížit ten práh. Proměnu diskursu a nastolování témat bych nepřeceňoval, protože obdobně jako se mi nelibí technokracie (co alternativa k demokracii!), soudím i o mediokracii. "Téma" mám za pojem literárněvědný, muzikologický nebo lingvistický, ale ne politický. Od politiků očekávám, že budou "dělat" především to, co mě trápí a co je pro mě důležité (a i to jen v rozsahu, jaký jim podle ústavy a zákonů náleží), ne prvotně to, o čem se píše v komentářích nebo dokonce jen v titulcích.
    LV
    December 2, 2012 v 11.53
    Pane Guthe,
    a politici "dělají" to, co Vás trápí a co je pro Vás důležité? Já takové kolem sebe v podstatě nevidím. Asi jsem to formuloval neobratně a zbytečně složitě, pokusím se tedy jinak. Jako člověk profesně rozkročený mezi kumštem a akademickou sférou vidím zejména do těchjto oblastí poměrně detailně a hluboko. A vidím, že žádná politická strana nenabízí řešení problémů, které mne trápí a je pro mě důležité. Naopak, jsou vesměs součástí tohoto problému a prohlubují ho, zprava či zleva. Moje úvaha směřovala k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jak naše volební rozhodování vězí v pasti stranického systému. A myslel jsem to zejména na základě opakované zkušenosti z voleb obecních a krajských, kde volební seskupení, která vznikají mnohdy na bázi "jak řešit problémy této lokality", propadají, ač vynikají nad strany svou odborností, věcností, neideologickým viděním světa, přirozenou pluralitou náhledu... Myslel bych, že je to úplně něco jiného, než píšete Vy. Četl jsem před krajskými volbami snad všechny programy kandidujících stran a hnutí. "Velké" strany (ODS, TOP, ČSSD, KSČM atd., o jejichž "velikosti" víme všichni své, je to mnohdy jen pět a půl lidí) vynikaly obecností, neurčitostí, malé pak často svým ideologickým zaujetím, zatímco seskupení odborníků, věcně zaměřených občanů, kteří se rozhodli - vesměs na základě své občanské angažovanosti a profesního zaměření - kandidovat, mnohdy (ne vždy) vynikají svou konkrétností, hloubkou poznání...a tedy i do jisté míry složitostí. Ale propadají u voleb zejména proto, že si x% voličů řekne: "ti se nedostanou, ty nemá smysl volit". Vykročit z této pasti - v tom vidím možnost. Zejména pak na nižších úrovních samosprávy. Zdravím Vás.
    December 2, 2012 v 18.10
    Pořád proti odborníkům ;-)
    Vážený pane Vodičko, děkuji za pozdrav, jejž tímto opětuji. Nadšeně souhlasím, pokud jde o vykročení z "pasti nevolitelnosti". Myslím ale, že v komunálních volbách to není tak těžké - místní aktivisté a znalci mohou získávat i individuální přednostní hlasy bez ohledu na nějaké prahy volitelnosti stran. Jestli je nezískávají, pak málo platné, nabízejí něco, po čem není poptávka. Popravdě, nevidím to vůbec tak temně jako Vy - znám dost příkladů, kdy v komunálních volbách, a to i v docela velkých městech, sdružení kvalifikovaných aktivistů uspěla. "Korytářova" Změna pro Liberec je něco velmi podobného, ne? Obecně si ale myslím, že PROTI volbě takových uskupení hovoří třeba to, že volební období přináší spoustu, ba možná většinu otázek a rozhodnutí, na která dost dobře nelze předem odpovědět ve volebním programu - pokud dané uskupení nestaví na nějaké ucelené s odpuštěním ideologii. Ještě abych nedlužil odpověď: ano, dávám svůj hlas takovým politikům, kteří dělají to, co mě trápí a co je pro mě důležité. Chápu ale, že když se shodnu s nějakou jen velmi malou částí spoluobčanů, zastoupení mít nebudu. Jsem velkým odpůrcem volebních prahů, ale jsem i dost velkým realistou na to, abych třeba v nadcházející volbě podporoval J. Dienstbiera a ne třeba T. Fischerovou (i když radikalita jejího programu mi velmi konvenuje - nemyslím si ale, že by byla dobrou prezidentkou).
    + Další komentáře