Čeští mediální magnáti, oligarchové Bakala a Babiš, mají vyloženě smůlu na verdikty soudů. Zatímco Zdeněk Bakala je zřejmě prvním Čechem, který si rozsudkem soudu vydobyl právo být označován exaktním pojmem „gauner“, Andrej Babiš si nyní v procesu ozdobeném učebnicovou ztrátou paměti vydobyl nejspíše nárok být označován novotvarem „neestebák“.

V závěru videoreportáže, kterou pro TV DR natočili Robin Kvapil a Martin Kohout, obrázky krmení krokodýlů na Babišově farmě podkreslují jeho dnes již legendární telefonát do Lidových novin: „Tak snad kluci vědí, co dělají. Oni asi neví, s kým mají tu čest.“

Kolegové v Mafře by o tom jistě mohli vyprávět. Grafika politické hnutí ANO

Babišův čínský program

Možná si Andrej Babiš opatří glejt na to, že je neestébákem, nikdo ostatně nemůže po nikom chtít, aby mu po čtvrt století dobře sloužila paměť. Ale jisté je to, že záznam jeho telefonátu je aplikací přesně těch metod, které si lidé spojují se Státní bezpečností Husákova režimu.

Ve zmíněné videoreportáži, naopak v jejím úvodu, přirovnává Karel Škrabal, bývalý zástupce šéfredaktora MF DNES, den, kdy Mafru koupil Andrej Babiš k 11. září: navždy si bude pamatovat, co v ten den dělal: „Chtěl bych říct, že tím, že ty noviny koupil, je vlastně zničil,“ líčí.

Jakkoli kolegové odcházející z důvodu svědomí z Babišových novin zasluhují úctu a stavovskou solidaritu, s oním „zničením“ je to bohužel složitější. V reakci na výrok bratislavského soudu pronesl Andrej Babiš lakonickou programovou větu: „Pojďme se konečně zabývat tím, co se tu dělo po listopadu 1989.“ To bychom skutečně měli, i když výsledky takového počínání se možná zrovna Andreji Babišovi budou líbit pramálo.

Poctivé „zabývání se“ tím, co se tu dělo po listopadu 1989 totiž nemůže obejít otázku, v čem fakticky nové poměry na Husákovu normalizaci navazovaly a v čem se od ní liší. Za fasádou verbálního antikomunistického balastu totiž velmi často prosvítá mentalita i techniky reprodukce moci, které s Husákovou érou mají společného mnohem víc, než by se nám zamlouvalo.

Ostatně velmi málo se mluví o tom, že československý komunismus Husákovy normalizace se od komunismu před rokem 1968 v některých ohledech principiálně odlišuje. Před rokem 1968 byl československý komunismus v jádru idealistické hnutí, v padesátých letech samozřejmě v mnoha ohledech zatížené fanatismem a strašnými surovostmi, v šedesátých letech naopak mířící svou nejtvořivější částí k programu demokratického socialismu, který může inspirovat podnes. Zato po roce 1970 už šlo o čistou technologii moci, která ze společnosti jakýkoli idealismus systematicky vymývala a usilovala o založení společenské stability na materialismu, cynismu a předstírání.