Babišova českoslovenština, přítěž nebo výhoda?

Ivana Recmanová

V Poslanecké sněmovně před časem zaznělo, že v případě jiného než českého jazyka vzniká poslancům nárok na tlumočení do úředního jazyka. V některých případech bývá ale obtížné určit, co všechno je ještě dialekt a co už je samostatný jazyk.

Před nedávnem vznesl poslanec Daniel Korte z TOP 09 požadavek, aby byla Babišova „hatmatilka“, jak nazval ministrův idiolekt (jedinečné užívání jazyka jednotlivcem), tlumočena do češtiny, neboť v případě, že je na půdě Poslanecké sněmovny přednášeno v jiném než českém jazyce, vzniká poslancům nárok na tlumočení do úředního jazyka.

Jeho návrh se ovšem nesetkal s příliš velkou podporou, navíc se při jednání ozval poslanec Josef Hájek se slovy, že by se takhle dala tlumočit i „moravskoslezština“, protože v Moravskoslezském kraji „česky nemluví téměř nikdo“.

Ačkoliv drtivá většina rodilých mluvčích češtiny nemá problém se mezi sebou dorozumět, faktem zůstává, že hranice jazyků jsou neostré a někdy je těžké určit, co všechno je ještě dialekt a co už je samostatný jazyk. Navíc vzhledem k tomu, že v českých médiích suverénně dominují spisovná a obecná čeština, kterou mluví dvě třetiny obyvatel, bývají ostatní nářečí vytlačována na okraj a pro většinu populace jsou nakonec hůře srozumitelná.

×