Vážení odboráři,

nejmenujete mne ve své výzvě z 6. 5. 2014 k odstoupení radních ÚSTR, o to víc cítím jako svou povinnost na Vaši výzvu reagovat. Stále ještě jsem v ÚSTR nový a tak je pro mne celá řada věcí, se kterými se v něm setkávám, poněkud nepochopitelná. Pro člověka, který se na Ústav dívá stále ještě jinýma očima než ústavníma, vůbec není srozumitelné, o co se tu tak válčí a proč tak silnými slovy a tak silnými nátlakovými akcemi. Způsob Vaší difamační komunikace s Vašimi názorovými protivníky na mne působí tak, že jsem musel přehodnotit řadu svých dřívějších názorů na ÚSTR a na dění v něm.

Po svém zvolení jsem se například neskrýval s přesvědčením, že budu volit za ředitele pana Dr. Portmanna. Byl to však právě Váš způsob dehonestace jeho protivníků a styl jeho osobní kampaně, které mne přesvědčily o tom, že by to nebyla dobrá volba. Nebylo nejšťastnější, že již během výběrového řízení pan Dr. Portmann avizoval, že toto řízení bude soudně napadat, pokud v něm neuspěje.

Nevím, kolik lidí Vaše tři odborové organizace reprezentují, a kolik reprezentují ty zbylé dvě, které v ÚSTR existují, ale i kdybyste Vy mluvili za více zaměstnanců, než jen za těch ze zákona potřebných, tuším, osmnáct, nemůžete si přeci myslet, že právě Vy a jen Vy máte patent na rozhodování o Ústavu. Je až neuvěřitelné, jak se Vám právě o tomto omylu podařilo přesvědčit mainstreamová media.

↗

Nebylo nejšťastnější, že již během výběrového řízení pan Dr. Portmann avizoval, že toto řízení bude soudně napadat, pokud v něm neuspěje. Foto Saša Uhlová, DR 

V žádné instituci, natož pak státní, nerozhodují o vedoucích pracovnících odboráři, ani kdyby mluvili za všechny zaměstnance. Úkolem odborových organizací není rozhodovat o nadřízených, ani pomlouvat je na facebooku. Člověka až napadá - pokud neumíte a nechcete přijmout roli státního zaměstnance, proč sami z Ústavu neodejdete?

Pro své neustálé vnitřní boje se zvenčí naše instituce jeví jako nemocná či nějak vadná, což mnohé pozorovatele, i některé zákonodárce vede k tomu, že je to instituce nepotřebná, nebo dokonce škodlivá. Pokud se shodneme v tom, že má cenu ústav udržet, je válečný stav to poslední, co potřebujeme. K demokracii a k důstojně fungujícím institucím by mělo patřit, že když se na kterémkoli místě vymění prezident, šéf či ředitel, nevede to k zničujícímu boji.

Ve svém dopise poukazujete na některé údajné procesní chyby či nedostatky. Nedovedu zatím posoudit, zda máte pravdu, a třeba vám za pravdu dají i soudní rozhodnutí (ale dokud nejsou pravomocná, nepředjímejme je). Rozlišujme však procesní chyby od principů.

Je-li v zákoně dáno, že Rada ÚSTR jmenuje a odvolává ředitele, pak jí tuto pravomoc nelze brát. Ano, rada musí postupovat procesně a pokud udělá procesní chybu a někdo se o ni chce soudit, soud ji může potrestat i zneplatněním jejího rozhodnutí. Rada bude muset proces opravit a postupovat pokud možno bez chyb. Ale tím nemůže být zbavena ani práva, ani odpovědnosti za obsah či záměr svých rozhodnutí. Shodne-li se v názoru, že ten či onen člověk má či nemá být ředitelem ústavu, pak — má-li zákonem dánu takovou pravomoc — musí mít možnost svůj názor realizovat.

Je samozřejmě na místě poukázat na procesní chyby. Je však přehnané reagovat na ně jako na zločin. A je poněkud vyhrocené argumentovat slovy „nezákonný pokus“ či „prosazování nezákonných organizačních změn“. Nic nezákonného Rada ÚSTR neprovádí a provádět nebude, a není mi známo, že by to prováděl kdokoli z vedení.

Nevzdávám se naděje, že v ústavu je dosud potenciál k věcnému jednání. Předpokládám ho jak na straně nového vedení, tak na straně Vás, kteří se deklarujete jako zástupci odborových organizací. Jiná cesta, myslím, není. Vedení války opravdu ohrožuje ústav v samé podstatě a opakuji — nejen ve veřejném mínění je to už hodně znát. Vyjít ze zákopů a usednout k preciznímu dialogu vyžaduje velké sebeovládání, možná i dočasné sebezapření, ale jeho nutnost musí přece uznat každý, kdo nechce uvažovat stylem „po nás potopa“.

Prosím, jako lidé s určitou kulturou a noblesou dodržujme pravidla a pojďme se pokusit společně učinit v tomto směru všichni ještě tolik pokusů, na kolik nám budou stačit síly.

V Litoměřicích 8. 5. 2014