Vážený pane Rokosi,

hluboce si vážím Vaších postřehů. Osobně se – bohužel – vůbec neznáme, ale je vidět, že jste mému přístupu a záměru opravdu rozuměl. Jmenujete věci velmi přesně, přičemž bych si dovolil přidat pár slov k následujícímu:

1) Ano, má nabídka na smíření byla adresována všem skupinám, které hrály v minulosti až do současnosti okolo ÚSTR nějakou úlohu. Výzvu k nalezání moda vivendi se setkala s odevzdou bohužel pouze u některých, nejvíce u činitelů a zástanců bývalých vedení Ústavu (včetně drtivé většiny zaměstnanců). U exponentů a zástanců současného vedení se můj přístup nesetkal s přílišnou důvěrou – velmi toho lituji. Mám pocit, že jsem byl jako kandidát, který to myslel se smířením a zprostředkovávjícími pozicemi opravdu vážně, doslova rozdrcen mezi mlýnskmi kameny. Je to zkušenost. A názorně to ukazuje, jak hluboké jsou tu příkopy. A jak těžké je dědictví totalitárního smyšlení.

2) Udělal jsem dost za to, abych zůstal nezávislým kandidátem? Nejsem si, po pravdě řečeno, jistý. Vydal jsem už v lednu 2014 prohlášení, kde jsem se distancoval od neslušných forem vedení "kampaně" a kde jsem jasně prohlásil, že platí jen to, co sám říkám a píšu (viz zde: http://www.adrianportmann.cz/wp-content/uploads/2014/01/Prohl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD-A.P1.pdf). Bohužel ale i členové Rady mě vnímali skrz skutečné nebo jen domnělé "radikály". Někteří mě navíc viděli jako kandidáta pravice – ti, kteří mě trochu znají, vědí, jaká je to absurdita. Nezbývalo se spoléhat na soudnost, resp. rozlišovací schopnost radních. Bohužel v tomto ohledu jejich převážně část selhala. Zřejmě nejeden radní mě činil zodpovědného za všechny nepřijatelné výroky a lidsky nekorektní způsoby "přesvědčování", ačkoliv jsem neměl reálnou šanci vše sám ovlivnit či přímo řídit. Na pohovor 9.4. jsem radním řekl, že nejsem Pánem světa. To ale už bylo pozdě, už svůj obraz o mně dávno měli.

3) Volba 6. ředitele ÚSTR ukázala, které vzorce chování se ve zdejším prostředí osvědčují, a za které naopak můžete očekávat pouze potrestání. Vedle toho bohužel také odhalila, s jakým amatérismus pracují některé veřejné orgány v tomto státě. To zde nekonstatuji "účelově konfrontačně", ale svůj názor jsem schopen podrobně zdůvodnit před soudem.

4) Také mě potěšila Vaše poznámka k těm manažerským schopnostem. Ano, to nejdůležitější při řízení lidí je schopnost získat a udržovat jejich důvěru. Plus samozřejmě hmatatelné výsledky. Při hodnocení kandidátů ze strany tzv. výběrové komise se na toto patrně nebralo příliš ohled. Kandidáti byli hodnocení čistě nominálně, podle oficálních funkcí, do kterých se leckdo dostal i opakovaně bez výběrového řízení, na základě protektionismu a klientelismu. Dopadl jsem jako naprostá manažerská nula (10.5 z 20i možných bodů) zatímco neregulérně zvolený nový ředitel pan Hazdra dostal se 17,5 body takové vysoké ocenění jako třeba dlouholetý guvernér Národní banky. To je pouze jeden příklad neobjektivního hodnocení kandidátů, které celou soutěž velmi vážně deformovala.

Česko budu mít nadále rád. Vážím si všech lidí dobré vůle, se kterými jsem se zde během mnoha let mohl seznámit. Ta země má určitě ješště šanci (a tu má snad také ještě i ÚSTR, za podmínky brzké novelizace zákona a jeho transformace do jiné formy). Klíčové bude, aby zde bylo postupně více lidí, kteří nemlčí a jsou odhodlaní se postavit proti všeljakému jednání, které není slučitelné s demokracií a zásadou o rovných příležitostech.

Zdraví Vás A.P.