ÚSTR rok poté, pár postřehů
Luboš RokosLuboš Rokos komentuje zvolení nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů a vývoj kolem Ústavu v posledním roce.
Přesně rok po odvolání ředitele Hermanna a následném vypuknutí krize v ÚSTRu došlo k určitému završení. Nová rada Ústavu pod vedením předsedkyně Emilie Benešové nominované senátorským klubem TOP 09 zvolila ředitelem Zdeňka Hazdru, který si v TOP 09 pozastavil členství. Takový je tedy dopad „levicového puče“, který měl loni začít odvoláním ředitele Daniela Hermana.
Převzetí moci levicovými radními mělo dojít k „naplňování plánu levice převzít kontrolu nad výkladem totalitní minulosti“, kterážto teze už utichá. Co neutichlo, je podezření, že levice si v archívech hlídá temnou minulost některých svých členů. Podezření z paralýzy Ústavu také neutichlo, nový ředitel má prý být Radou nejsnáze ovladatelný. K obému nemám nějaké pevné důkazy, ponechám to otevřené.
Stagnace i posuny
Dění kolem Ústavu po odvolání ředitele Hermana začalo stagnovat na neustálém obviňování nových radních, až přinesl nový impuls tehdejší předseda vědecké rady Adrian Portmann. V létě vedl proces tzv. evaluace, tedy zhodnocování vědeckých prací autorů.
Převážně pravicový tisk začal situaci komentovat ve svých navyklých mezích a obvyklým slovníkem, diskutováním textů s autory mělo v Ústavu začít kádrování, jak psal např. Martin Fendrych. Portmann trpělivým vysvětlováním i praxí dokázal vysvětlit účel evaluace (jakési supervize nad pracemi autorů) i svoje postoje, které mají k přepisování dějin hodně daleko.
Ze složité pozice člena Vědecké rady, která má původ v novém vedení Ústavu, se Portmann dokázal stát favoritem zastánců minulého vedení. Martin Fendrych se Adriana Portmanna záhy zastal s tím, že Rada Ústavu sice mohla mít v plánu prověrky, ale kvůli odporu jmenovaného se jí to nepodařilo.
Portmann se stal nakonec favoritem zastánců původního vedení, až začal být považován za jednoho z nich. Vůči tomu se pravidelně ohrazuje s tím, že chce stát mimo znepřátelené tábory, a ty chce naopak usmiřovat a stmelovat.
Kauza s Platformou
Usmiřovací postoj ukázal Portmann u kauzy, která skončila vystoupením ÚSTRu z Platformy evropské paměti a svědomí. Kauza stojí za větší pozornost, protože ukazuje v kostce fungování české společnosti.
Platforma pozastavila ÚSTRu členství kvůli pěti členům Vědecké rady, kteří jednu svou životní periodu byli členy KSČ. Platformu zajímalo, jestli nebyli navíc funkcionáři, kteří by za svoji ideologickou práci pobírali peníze.
hluboce si vážím Vaších postřehů. Osobně se – bohužel – vůbec neznáme, ale je vidět, že jste mému přístupu a záměru opravdu rozuměl. Jmenujete věci velmi přesně, přičemž bych si dovolil přidat pár slov k následujícímu:
1) Ano, má nabídka na smíření byla adresována všem skupinám, které hrály v minulosti až do současnosti okolo ÚSTR nějakou úlohu. Výzvu k nalezání moda vivendi se setkala s odevzdou bohužel pouze u některých, nejvíce u činitelů a zástanců bývalých vedení Ústavu (včetně drtivé většiny zaměstnanců). U exponentů a zástanců současného vedení se můj přístup nesetkal s přílišnou důvěrou – velmi toho lituji. Mám pocit, že jsem byl jako kandidát, který to myslel se smířením a zprostředkovávjícími pozicemi opravdu vážně, doslova rozdrcen mezi mlýnskmi kameny. Je to zkušenost. A názorně to ukazuje, jak hluboké jsou tu příkopy. A jak těžké je dědictví totalitárního smyšlení.
2) Udělal jsem dost za to, abych zůstal nezávislým kandidátem? Nejsem si, po pravdě řečeno, jistý. Vydal jsem už v lednu 2014 prohlášení, kde jsem se distancoval od neslušných forem vedení "kampaně" a kde jsem jasně prohlásil, že platí jen to, co sám říkám a píšu (viz zde: http://www.adrianportmann.cz/wp-content/uploads/2014/01/Prohl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD-A.P1.pdf). Bohužel ale i členové Rady mě vnímali skrz skutečné nebo jen domnělé "radikály". Někteří mě navíc viděli jako kandidáta pravice – ti, kteří mě trochu znají, vědí, jaká je to absurdita. Nezbývalo se spoléhat na soudnost, resp. rozlišovací schopnost radních. Bohužel v tomto ohledu jejich převážně část selhala. Zřejmě nejeden radní mě činil zodpovědného za všechny nepřijatelné výroky a lidsky nekorektní způsoby "přesvědčování", ačkoliv jsem neměl reálnou šanci vše sám ovlivnit či přímo řídit. Na pohovor 9.4. jsem radním řekl, že nejsem Pánem světa. To ale už bylo pozdě, už svůj obraz o mně dávno měli.
3) Volba 6. ředitele ÚSTR ukázala, které vzorce chování se ve zdejším prostředí osvědčují, a za které naopak můžete očekávat pouze potrestání. Vedle toho bohužel také odhalila, s jakým amatérismus pracují některé veřejné orgány v tomto státě. To zde nekonstatuji "účelově konfrontačně", ale svůj názor jsem schopen podrobně zdůvodnit před soudem.
4) Také mě potěšila Vaše poznámka k těm manažerským schopnostem. Ano, to nejdůležitější při řízení lidí je schopnost získat a udržovat jejich důvěru. Plus samozřejmě hmatatelné výsledky. Při hodnocení kandidátů ze strany tzv. výběrové komise se na toto patrně nebralo příliš ohled. Kandidáti byli hodnocení čistě nominálně, podle oficálních funkcí, do kterých se leckdo dostal i opakovaně bez výběrového řízení, na základě protektionismu a klientelismu. Dopadl jsem jako naprostá manažerská nula (10.5 z 20i možných bodů) zatímco neregulérně zvolený nový ředitel pan Hazdra dostal se 17,5 body takové vysoké ocenění jako třeba dlouholetý guvernér Národní banky. To je pouze jeden příklad neobjektivního hodnocení kandidátů, které celou soutěž velmi vážně deformovala.
Česko budu mít nadále rád. Vážím si všech lidí dobré vůle, se kterými jsem se zde během mnoha let mohl seznámit. Ta země má určitě ješště šanci (a tu má snad také ještě i ÚSTR, za podmínky brzké novelizace zákona a jeho transformace do jiné formy). Klíčové bude, aby zde bylo postupně více lidí, kteří nemlčí a jsou odhodlaní se postavit proti všeljakému jednání, které není slučitelné s demokracií a zásadou o rovných příležitostech.
Zdraví Vás A.P.
děkuji za milá slova. Osobně se skutečně neznáme, vzhledem k podobnosti našeho myšlení bych také za sebe dodal, že to je škoda. V textu jsem vycházel tedy z Vašich veřejných prohlášení, pro osobní komunikaci využiji tuto cestu, když se naskytla.
- Vás teď asi nejvíce zajímá průběh volby, z mého pohledu bylo zajímavé sledovat Vaše snahy o spojování názorově odlišných lidí. Podle mě se tu střetly české a švýcarské pohledy na demokracii.
Všechna Vaše poděkování každému, kdo se nějak zajímá o ÚSTR, kdo je ochoten poskytnout místo k této diskusi, to je ta tradice švýcarská. Demokrat je ten, kdo diskutuje, utváří... Český pohled je trochu jiný - demokracie je nutná, abych Čech svobodně prosadil svůj názor, aby ostatní přesvědčil, že je nejlepší. Kdo nějaký takový názor nepochopí, tak je "hloupý", "podplacený", "komunista" atd. atd. V konkrétním případě volby v ÚSTRu (pomineme teď podezření na neregulérnost) je podle českého pohled demokratem spíše ten, kdo volí Portmanna, ne ten, kdo svobodně diskutuje a vyjde mu názor odlišný... Mně je bližší ta tradice švýcarská a jestli tady zanecháte takovéto poselství, jak se lidé mohou k sobě chovat, tak to patří poděkování Vám.
- Manažerské schopnosti - už poněkud vyprázdněný pojem, bullshit, který se musí vykládat u každého výběrového řízení. Ale když je nějaký pojem vyprázdněný,nejde pak ve své skutečnosti poznat, proto jsem na něj s gustem upozornil.
Vaše kampaň vykazovala od začátku i to, že umíte jednat marketingově. Založit si vlastní stránky na svoji podporu, zaujmout designem, dávat jednoduché pozitivní nadpisy ("Ano, mohu"), dávat myšlenky v rozhovorech a článcích, odkazovat na svůj program, to mi připomíná předvolební kampaň politických stran (i když ty nedávají k dispozici svoje vědecké práce jako hlavní argumenty).
Zeptám se teď hodně osobně, nemusíte odpovídat nebo ne takto veřejně - za celou kampaní byly vidět velké ambice, jak neúspěch zvládáte osobně?, není tam tendence začít se mstít? Zcela konkrétně tím myslím plánovanou žalobu na průběh volby. A dále k žalobě, pokud uspějete, máte v plánu další kroky? a) Znovu kandidovat b) Vydat prohlášení o nevhodnosti členů Rady a žádat jejich výměnu. Ústav trpí častou změnou ředitelů, nová volba by zase nepřispěla ke stabilizaci Ústavu, čím tedy Ústavu pomoci?