Rusáci a Sudeťáci aneb Rétorický nacionalismus v praxi
Monika HorákováBýt Češkou na tradičním rakouském venkově nemusí být vždy jednoduché. Zato být Němcem nebo Rusem v Čechách je jistě báječná zkušenost.
Nakupovala jsem v obchodě v malém městečku v západních Čechách. Na židli tam seděla asi osmdesátiletá žena, v jejíž intonaci nešlo přeslechnout, že kromě češtiny ovládá také výborně němčinu. „Mluvíte i německy?“ oslovila jsem ji. „Ano, jsem Němka. A Němkou taky zůstanu!“ opáčila hrdě.
Do městečka se přivdala v roce 1948 z vedlejší vsi. Její otec byl za války v koncentračním táboře, jako jeho dcera se tedy nemusela po válce nuceně stěhovat do Německa. Minimálně stejně jako její příběh mě zaujalo, že na její hrdé zvolání, že Němkou zůstane, v obchodě nikdo ze zbývajících lidí nereagoval. Proč taky, pokárala jsem v myšlenkách sama sebe. Někdo je prostě Němec, někdo Čech, někdo Rus.
Znám také jednoho německy mluvícího krajana, který žil od války v Bádensku-Würtembersku a teď se vrátil do vlasti a pořídil si zde domek. Hlásí se zase k zemskému vlastenectví a považuje se za Moravana. (Původně z německy mluvící rodiny z Brněnska). Prožívání národní identity může být velmi pestré.
Jen nechápu, proč jsou v názvu článku "Sudeťáci". Je to symterické označení k "Rusákům"?