Před týdnem skončil karneval. Aniž by si to většina návštěvníků uvědomila, jen pár událostí v roce tak demonstruje náboženskou pestrost Brazílie. Především ve městech na severovýchodě země, v Recife, Olindě nebo samozřejmě Salvadoru, má karneval velmi tradiční podobu spojenou s rituály dvou afrobrazilských náboženství, candomblé a umbanda. Masky orixás, jejich bohů, se objevují v průvodech, významnou roli hraje původně rituální černošská hudba. Ještě o něco dříve, 2. února, o dalším velkém svátku vypouštějí vyznavači těchto náboženství v Salvadoru na vlny oceánu figurky s „matkou moří“, bohyní Iemanjá, zobrazovanou obvykle v blankytně modrém šatu. Nápadně se podobá křesťanské Bohorodičce. Není divu, že v tento den posílají loďky s dary ve formě květin, parfému nebo zrcadla povědomé bohyni také mnozí katolíci; ostatně Iemanjá slaví svátek ve stejný den jako Nossa Senhora dos Navegantes, tedy Panna Marie, patronka mořeplavců.

Zpěv, barevné kostýmy božstev nebo typické ženské turbany jsou však pouze jednou, navenek ukazovanou tváří těchto náboženství přivezených otroky ze západu Afriky. Druhá tvář skrývá přehlížený útlak a každodenní šikanu, se kterou se musí setkávat mnozí věřící.