Nový prezident Miloš Zeman a nová vláda Bohuslava Sobotky znovu otevřeli otázku ratifikace fiskálního paktu EU (Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii). Ten má zajistit lepší makroekonomickou kontrolu evropského hospodářského prostoru oproti nefunkčnímu Paktu stability přijatého v roce 1997 a při absenci společné hospodářské politiky, která by mohla řešit různé asymetrické šoky v evropském hospodářském prostoru v zájmu konvergence ekonomické úrovně členských zemí.

Fiskální pakt projednal summit EU v prosinci 2011 a v roce 2012 proběhla v Evropě jeho ratifikace. Soustřeďuje se na akutní otázku finanční stability a dluhové brzdy. Zvyšuje vymahatelnost kriterií zadlužování a nastoluje tomu odpovídající nové rozhodovací procedury. Zvýšený fiskální dohled EU je už také zakotven v sekundární legislativě EU (tzv. six pack measures) a její dodržování politicky souvisí i s podmínkou čerpání eurofondů.

Opožděná ratifikace ČR má být politickým signálem naší odpovědnosti a návratu do evropského mainstreamu. Potřebu určité fiskální disciplíny asi nezpochybňuje nikdo. Jde o to jakým způsobem toho dosahovat, aby se neprohloubily strukturální nerovnováhy a nepodvázal budoucí rozvoj.

Fiskální pakt je závazný pouze pro státy eurozóny, u ostatních zemí EU k němu dobrovolně přistoupilo Dánsko či Bulharsko. Švédsko nebo Polsko se rozhodlo do doby přijetí eura nepřijmout závaznost fiskální části paktu (hlava IV.). To nyní plánuje i naše vláda. Zcela mimo pakt zůstává Velká Britanie.